Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 33/2006 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. D., zastoupený Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Velflíkova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2005, č. j. - 43,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Zbyňkovi Havlíkovi, advokátovi, se sídlem v Praze 6, Velflíkova 4, s e s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 12. 9. 2003, č. j. OAM-10688/VL-16-P22-2001, rozhodl žalovaný tak, že azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se neuděluje, a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Své rozhodnutí žalovaný opřel o zjištění, že žalobce opustil zemi původu z obavy před policií a proto, že je mu vyhrožováno smrtí ze strany členů opoziční organizace.

Žalobce napadl citované rozhodnutí včas podanou žalobou, ve které žalovanému vytkl porušení , , , a , o správním řízení ( ), a , a , přičemž pokud jde o skutkové důvody, poukázal na svoji žádost o udělení azylu v České republice, protokol o pohovoru, který s ním byl proveden, a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k jeho žádosti o udělení azylu.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 8. 2005,

č. j. - 43, žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl. Krajský soud předně konstatoval, že v případě tvrzených procesních důvodů nezákonnosti napadeného rozhodnutí neshledal žádné porušení ustanovení o řízení. Z obsahu předloženého spisu vyplynulo, že žalovaný si před vydání rozhodnutí opatřil dostatek podkladů k objasnění skutečného stavu věci, když vycházel zejména z údajů poskytnutých žalobcem v jeho žádosti o azyl, během pohovoru s ním a ze zpráv o dodržování lidských práv v Indii. Krajský soud dále neshledal, že by důvody, pro které žalobce odešel ze země původu, bylo možno podřadit pod důvody uvedené v ustanovení . Vyhrožování násilím ze strany soukromých osob bez dalšího není důvodem pro udělení azylu. Mezinárodní ochrana přitom může být žadateli o azyl poskytnuta teprve v případě, jestliže mu byla odepřena ochrana země jeho státní příslušnosti, případně je-li tato ochrana neúčinná. Žalobce se sice na policii obrátil, ale ani nevyčkal výsledků vyšetřování a svoji situaci řešil odjezdem z vlasti. Krajský soud pak následně neshledal ani důvody pro udělení azylu ve smyslu a , ani existenci překážek vycestování ve smyslu .

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v a b) , (dále jen „ “). Stěžovatel namítá, že žalovaný rozhodl o neudělení azylu stěžovateli, aniž by uvedl skutečné důvody neudělení azylu a vůbec se nezabýval možností udělení azylu podle . Žalovaný se možností udělit stěžovateli humanitární azyl zabýval pouze okrajově s obecným odkazem na osobní situaci stěžovatele a poměry v domovské zemi, kdy mohl vycházet pouze ze starší příručky MV Velké Británie a údajů poskytnutých samotným stěžovatelem při ústním pohovoru v rámci řízení o udělení azylu. Povinnost žalovaného udělit stěžovateli tzv. humanitární azyl stěžovatel dovodil z toho, že jeho země mu nebyla schopna poskytnout potřebnou ochranu, když mu hrozilo nebezpečí ze strany příznivců jiné politické strany a policejní orgány v oblasti bydliště stěžovatele se uvedeným jednáním odmítaly zabývat. Vzhledem k uvedenému se proto stěžovatel obrací na Nejvyšší správní soud v Brně a navrhuje, aby tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Soud neshledal v závěrech a postupu žalovaného nezákonnost ani vady řízení. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , (dále jen „ “), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 31. 10. 2001 žádost o udělení azylu, v níž uvedl, že se dostal do konfliktu se sousedem díky vlastnictví pozemku. Při tomto konfliktu byl zabit jeden člen rodiny souseda. Stěžovatel se od té doby skrýval u svého známého. Protože jej hledala policie, měl strach a opustil zemi původu. Ve vlastnoručně psaném prohlášení dodal, že soused začal usilovat o smrt některého člena rodiny stěžovatele. Indii opustil ze strachu o svůj život. Při pohovoru k důvodům žádosti o azyl konaném dne 7. 6. 2002 stěžovatel tvrzení o důvodech odchodu ze země původu změnil. Odůvodnil to tak, že při sepisu žádosti o azyl byl špatný tlumočník a do písemného prohlášení jen tak něco napsal, protože byl unavený a nervózní. Ve skutečnosti prý podporoval politickou stranu A. dal. Při potyčce z příznivci opoziční strany BPT B. j. party byl zabit jeden její člen. Stěžovatele a další osoby z politické strany A. dal zatkla policie a označila je za původce potyčky. Policejní orgány jsou podle něj úplatné; kdo měl peníze, toho pustily. On sám byl propuštěn až za tři dny na záruku rodiny a starosty. Nadále byl však pravidelně vyslýchán. Lidé z nepřátelské politické strany mu navíc začali vyhrožovat zabitím. Nahlásil to sice na policii, ale ta zahájení vyšetřování pouze slibovala. Protože se bál jak policie, tak lidí z opoziční strany, začal se koncem července 2001 skrývat, většinou u známých. To se již rozhodl k odjezdu, který následně realizoval. Pasovou kontrolou na letišti prošel bez problémů, což si vysvětloval tak, že na něj nebyl vydán zatykač. Českou republiku se vybral na radu kamaráda žijícího v Německu. Pro případ návratu do vlasti se obává policie a těch lidí, kterému vyhrožovali.

Podle ustanovení § 12 se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle ustanovení § 14 téhož zákona jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Na základě zjištěného skutkového stavu věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud řádně přezkoumal rozhodnutí žalovaného v rámci stěžovatelem uplatněných žalobních námitek a své závěry vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. I Nejvyšší správní soud má za prokázané, že stěžovatelovy důvody, pro které žádá o azyl na území ČR, nelze podřadit pod taxativní výčet důvodů uvedených v ustanovení a b) .

Ke zjišťování skutkového stavu věci lze obecně konstatovat, že zásada tzv. materiální pravdy má v řízení o udělení azylu svá specifika spočívající v pravidelné nedostatečnosti důkazů prokazujících věrohodnost žadatelových tvrzení. V případě, že žadatel uvádí skutečnosti podřaditelné pod taxativně vymezené důvody pro udělení azylu ve smyslu ustanovení , je na správním orgánu, aby prokázal či vyvrátil pravdivost žadatelových tvrzení, a to buď zcela nevyvratitelně zjištěním přesných okolností vážících se na stěžovatelova tvrzení, anebo alespoň s takovou měrou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu. Na druhé straně je však třeba si uvědomit, že jakkoli může být pro stěžovatele obtížné, a často i zcela nemožné, prokazovat jím tvrzené skutečnosti, v čem ústupky činit nelze, je požadavek na přesvědčivost a konzistentnost jeho výpovědí. Tento aspekt je přitom třeba hodnotit s ohledem na veškeré stěžovatelovy projevy v průběhu správního řízení.

Ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatel neunesl ani břemeno tvrzení, ani, s ohledem na to, že Indii lze považovat za bezpečnou zemi, břemeno důkazní. Jednotlivé rozpory v jeho sděleních zpochybňují samotný skutkový základ stěžovatelovy žádosti. Základním rozporem je důvod sváru, jenž měl tvořit pozadí jeho následného odchodu z Indie. Ve svém prohlášení do žádosti o udělení azylu stěžovatel uvedl, že se dostal do konfliktu ohledně vlastnictví pozemku. Při pohovoru k důvodům žádosti o azyl se však už mělo jednat o potyčku mezi členy dvou politických stran, po které měla ze strany policie následovat stěžovatelova perzekuce. Takový zásadní přerod důvodů, pro něž stěžovatel opustil svoji vlast a požádal v ČR o azyl, se zdejšímu soudu jeví jako nevěrohodný a stěžovatelovo vysvětlení, že při sepisu žádosti o azyl byl špatný tlumočník a do písemného prohlášení jen tak něco napsal, protože byl unavený a nervózní, jako nepřesvědčivé.

Nicméně i kdyby Nejvyšší správní soud přihlédl k důvodům, jež stěžovatel uvedl až při pohovoru k důvodům žádosti o azyl, je rozhodnutí krajského soudu správné a řádně odůvodněné. Jak již bylo vícekrát judikováno zdejším soudem, žádost o azyl, jejímž jedinými důvody jsou pouze potíže se soukromými osobami v domovském státě (zde údajně zprávu se soudem a poté se členy opoziční strany), je podle , a 2 a zřejmě bezdůvodná. Ohrožení žadatelů o azyl, které vyplývá z možné násilné činnosti soukromých osob, není relevantním důvodem pro udělení azylu, neboť není pronásledováním ve smyslu . Za pronásledování by mohlo být v souvislostech tvrzených stěžovatelem pokládáno leda odmítnutí veřejné moci poskytnout ochranu před prokázaným ohrožením, pokud by toto odmítnutí mělo typicky povahu šikany ze strany veřejné moci pro některý z důvodů uvedených v . Tak tomu však v souzené věci nebylo, neboť stěžovatel, jakkoli poukazoval na pasivitu ze strany policie, ani nevyčkal ukončení vyšetřování a z Indie odcestoval. Soud tak má za to, že stěžovatel nečinnost policie spíše presumuje.

K námitce týkající se aplikace ustanovení Nejvyšší správní soud uvádí, že posuzování podmínek pro udělení azylu z tzv. humanitárních důvodů podle spadá do diskreční pravomoci žalovaného a jeho smyslem je možnost daná správnímu orgánu zareagovat jak na případy předvídatelné v době přijímání jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), tak i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu (obdobně viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55). Nejvyšší správní soud přitom dospěl k závěru, že žalovaný při svém rozhodování o otázce udělení humanitárního azylu nepochybil.

V návaznosti na uvedené proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že není dán žádný z důvodů uvedených v ustanovení a b) , pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušit, neboť se nejedná o rozhodnutí nezákonné z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a rovněž zdejší soud neshledal žádnou vadu řízení, jež by spočívala v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, přičemž rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a v souladu s ji zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení věty první , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Odměna zástupci stěžovatele, JUDr. Zbyňkovi Havlíkovi, který byl ustanoven stěžovateli k jeho žádosti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2005, č. j. - 57, byla stanovena za dva úkony právní pomoci po 1000 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti – ], k čemuž byl přičten režijní paušál ve výši 2 x 75 Kč ve smyslu téže vyhlášky, celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatele vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu