Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 78/2006 - 57

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce J. A., zastoupeného Mgr. Ludvíkem Mühlbergerem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 19, Praha 7, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 1. 2006, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. - 37,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 10. 1. 2006, byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Pražské správy sociálního zabezpečení Praha 7 ze dne 1. 12. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %, přičemž podle zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Podáním ze dne 4. 5. 2006 požádal žalobce soud o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě s tím, že pro tento postup splňuje zákonné podmínky. Na základě výzvy soudu žalobce soudu zaslal vyplněný formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, z něhož vyplynulo, že žalobce je starobní důchodce, nemá příjmy z pracovních činností a celková výše jeho starobního důchodu včetně přídavku k důchodu činí 12 548 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že pobírá dávku státní sociální podpory ve výši 200 Kč měsíčně a že bydlí v družstevním bytě na adrese J. Z. 34/17, P. 7.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. - 37, byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce. Podle soudu z předloženého prohlášení žalobce vyplynulo, že žalobce pobírá dávky důchodového pojištění v celkové výši 12 548 Kč měsíčně a žije v družstevním bytě na adrese J. Z. 340/17, P. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků, neboť jeho potřeby jsou dostatečně zajištěny starobním důchodem včetně přídavku k důchodu; soud navíc poukázal na to, že žalobce je uživatelem družstevního bytu. Soud uvedl, že žalobce je schopen si ze svých příjmů zaplatit náklady spojené se zastoupením v daném soudním řízení; nebyla tedy splněna jedna z kumulativních podmínek pro ustanovení zástupce účastníku řízení – tedy předpoklad osvobození od soudních poplatků; soud tudíž z důvodu nadbytečnosti již nezkoumal splnění podmínky druhé spočívající v tom, že ustanovení zástupce musí být třeba k ochraně práv žalobce.

Proti usnesení podal stěžovatel prostřednictvím zvoleného advokáta včasnou kasační stížnost, v níž namítl nesprávné posouzení právní otázky týkající se ustanovení zástupce podle Žalobce je přesvědčen o splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, neboť jsou podle něj dány předpoklady osvobození od soudních poplatků; zástupce je třeba žalobci ustanovit také proto, aby mohla být jeho práva v řízení řádně chráněna; přitom je nutné při aplikaci přihlédnout rovněž k věku žalobce. Proto stěžovatel navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. - 37, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod podle ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod kasační stížnosti je uveden v , podle něhož je možné podat kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel je přesvědčen, že soud nesprávně aplikoval , neboť soud nesprávně posoudil otázku, zda stěžovatel splňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků. Kromě toho měl soud přihlédnout k věku žalobce a k potřebě ochrany jeho práv. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně procesně správně zkoumal, zda je u žalobce dán předpoklad osvobození od soudních poplatků, neboť to je jednou z podmínek pro ustanovení zástupce; soud se pak v odůvodnění kasační stížností napadeného usnesení řádně vypořádal s tím, proč neshledal u žalobce splnění tohoto předpokladu, neboť částku 12 458 Kč, kterou stěžovatel pobírá jako starobní důchod a příplatek k důchodu, shledal pro řízení o žalobě ve věcech důchodového pojištění za dostatečnou s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel žije v družstevním bytě. Podle názoru Nejvyšší správní soudu posoudil Městský soud v Praze otázku splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků v souladu se zákonem. V souzené věci byla podána žaloba ve věci důchodového pojištění, v níž podle , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, činí tarifní hodnota za jeden úkon právní služby 500 Kč a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tedy podle téže vyhlášky činí v tomto případě 250 Kč. Soud s ohledem na výši dávek důchodového pojištění pobíraných žalobcem dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel nesplnil podmínku předpokladu pro osvobození od soudních poplatků. Pokud jde o v kasační stížnosti uváděnou potřebu ochrany práv žalobce a o nezbytnost přihlédnout rovněž k věku žalobce, pak je zapotřebí poukázat na to, že se soud tímto druhým předpokladem pro ustanovení zástupce účastníku řízení ve svém rozhodnutí nemusel zabývat. Pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle je totiž nezbytné kumulativní – tedy současné – splnění podmínky předpokladu osvobození od soudních poplatků a nutnosti ochrany práv účastníka řízení. Z toho vyplývá, že není-li splněna podmínka jedna (v daném případě nebyl splněn předpoklad osvobození od soudních poplatků), není již nutné zkoumat splnění druhého předpokladu – a tím je potřeba ochrany práv žalobce, neboť jeho splnění by samo o sobě ustanovení zástupce účastníku řízení neumožňovalo. Proto tedy soud nezkoumal, zda je ustanovení zástupce v dané procesní situaci třeba k ochraně žalobcových práv; pokud by tak však činil, mohl by být jedním z hodnocených kritérií také v kasační stížnosti zmiňovaný věk žalobce. Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Městský soud v Praze postupoval správně, pokud žalobci neustanovil zástupce pro řízení o žalobě; důvod kasační stížnosti podle tedy není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se již z důvodu nadbytečnosti nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nad rámec rozhodnutí zdejší soud poznamenává, že v soudním spise Městského soudu v Praze sp. zn. je v současné době založena procesní plná moc udělená advokátovi pro řízení o žalobě proti shora uvedenému rozhodnutí žalované.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 2 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. září 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu