Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 58/2006 - 75

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyň: a) Y. S., b) nezletilá D. S., zastoupena zákonnou zástupkyní (žalobkyně sub. a/), zastoupeny Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Jana Zajíce 36, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 19 ze dne 15. 10. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas podanou kasační stížností napadají rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 19 ze dne 15. 10. 2004, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1292/VL - 07 - 08 - 2004 ze dne 13. 4. 2004, jímž byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta žádost stěžovatelky označené sub a) o udělení azylu podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění účinném k datu rozhodování žalovaného (dále jen „“).

Stěžovatelky v kasační stížnosti, která nese všechny znaky formulářového podání, formálně uplatňují všechny důvody předvídané ustanovením , (dále jen „“), nicméně v dalším textu k věci samé tvrdí, že soud nesprávně posoudil právní otázku v předcházejícím řízení a, jejich slovy, „projednal předmětnou věc v rozporu se “. Z tohoto textu je při nejvyšší míře příznivosti možné dovodit, že stěžovatelky uplatňují důvod kasační stížnosti podle a napadají nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném právním posouzení věci, kterého se krajský soud dopustil, aproboval-li závěr správního orgánu o aplikaci ustanovení , tedy že považuje žádost o azyl za zjevně nedůvodnou, protože stěžovatelka označená sub a), která podala žádost i za svou nezletilou dceru, podala žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. Stěžovatelky rovněž navrhly, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil následující: stěžovatelka označená sub a) ve své žádosti o udělení azylu ze dne 22. 3. 2004 uvedla, že o azyl v České republice žádá proto, že nemá kde jinde žít. Manžel byl totiž v České republice za prací, proto přijela za ním, narodila se jí zde dcera. Vzhledem k tomu, že však na území České republiky pobývala nelegálně, byla správně vyhoštěna. Na Ukrajinu se ale vrátit nechce, neboť tam nemá zázemí. Proto požádala v České republice o azyl. V rámci pohovoru k žádosti o udělení azylu, jak vyplývá z protokolu ze dne 3. 4. 2004, uvedla, že z Ukrajiny odešla za svým manželem, a to proto, že neměla na Ukrajině zajištěno ubytování a bylo tam také obtížné získat zaměstnání. Do České republiky přicestovala na turistické vízum na 90 dnů v únoru 2003. Po ukončení platnosti víza pobývala na území České republiky nelegálně, neboť její žádost o prodloužení víza byla zamítnuta. Dne 18. 3. 2004 byla zadržena cizineckou policií a bylo rozhodnuto o jejím správním vyhoštění za nelegální pobyt. Proto požádala o azyl. Žalovaný na základě těchto zjištěných skutečností výše uvedeným rozhodnutím stěžovatelčinu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou, a to proto, že stěžovatelka požádala o azyl až v reakci na správní vyhoštění, ačkoliv měla po celou dobu pobytu možnost tak učinit, neboť jí udávané důvody opuštění Ukrajiny trvaly po celou dobu jejího pobytu na území České republiky a v podání žádosti jí nebránily žádné objektivní okolnosti.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí žalovaného napadla stěžovatelka označená sub a) (v zastoupení i za stěžovatelku označenou sub b/) žalobou, v níž brojila proti rozhodnutí žalovaného. V žalobě uvedla, že se domnívá, že žalovaný porušil ustanovení . Krajský soud žalobu zamítl s tím, že provedené dokazování jednoznačně svědčí o tom, že stěžovatelka neopustila Ukrajinu z důvodů pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo z odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení. Stěžovatelka sama uvedla jako důvod, že se obává ekonomických potíží. Navíc podle krajského soudu nepochybně dokazování prokázalo, že o azyl požádala v reakci na rozhodnutí o správním vyhoštění, tedy s cílem se tomuto vyhoštění vyhnout. Krajský soud se proto ztotožnil se závěry žalovaného a shledal, že žalovaný po právu aplikoval v případě stěžovatelek ustanovení .

Stěžovatelky jsou osobami oprávněnými k podání kasační stížnosti, neboť byly účastnicemi řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), a tuto kasační stížnost podaly včas ( ). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud s ohledem na uplatněný kasační důvod podle přípustnou.

Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle a 3 přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelky namítají nezákonnost napadeného rozsudku z toho důvodu, že se soud ztotožnil s právním závěrem žalovaného, že žádost o udělení azylu je zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení . Je nasnadě, že právě skutečnost, že rozhodnutí žalovaného bylo opřeno o zjevnou nedůvodnost žádosti, a že byl tedy aplikován , je pro posouzení stěžovatelčiných námitek, jimiž brojí proti rozsudku krajského soudu, zcela rozhodující.

Podle tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. K naplnění hypotézy normy obsažené v ustanovení § 16 odst. 1 písm. k) účinného v době rozhodování žalovaného bylo tedy nutné, aby žádost o azyl byla jednak podána s cílem zřejmě jiným, než sleduje účel poskytnutí mezinárodní ochrany, tedy s cílem vyhnout se následkům správního vyhoštění. Další podmínkou možnosti uplatnění dispozice citované normy je pak skutečnost, že podání žádosti o azyl dříve nic nebránilo. Při aplikaci zmíněné normy je přitom zcela nerozhodné, jaké důvody podání žádosti žadatel uvádí. I kdyby bývala stěžovatelka uvedla některý z azylově relevantních důvodů podání žádosti ve smyslu , nemohl by se žalovaný její žádostí meritorně zabývat, byly-li by zjištěny skutkové okolnosti svědčící pro naplnění hypotézy ustanovení . Návětí ustanovení totiž dává nikoliv možnost, ale bezpodmínečný příkaz správnímu orgánu žádost o azyl zamítnout, nastoupí-li skutkové okolnosti dále vyjmenované. Shrnuje výše uvedené, Nejvyšší správní soud konstatuje, že hypotéza normy obsažené v ustanovení tedy předpokládá, že k uplatnění její dispozice - tedy zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, aniž je zkoumána z pohledu možného naplnění hypotézy ustanovení , či , musí být naplněny dvě skutkové okolnosti: a) žadatel žádá o udělení azylu s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění či vydání k trestnímu stíhání, a b) je zřejmé, že v podání žádosti o azyl žadateli nebránily dříve objektivní okolnosti. Shledal-li tedy krajský soud, že je hypotéza ustanovení v případě stěžovatelky naplněna, vypověděla-li nesporně, že žádost o azyl podala v reakci na správní vyhoštění a vyplynulo-li z jejích výpovědí, že před rozhodnutím o správním vyhoštění jí nic v podání žádosti o azyl, ať už byla opřena o azylově relevantní důvody, či nikoliv, nebránilo, nezákonnosti se nedopustil. Krajský soud tedy aplikoval správný právní předpis , v jeho rámci správnou právní normu (tj. právní normu obsaženou v ), a vyložil ji správně.

Obiter dictum Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka označená sub a), tak jako tak ve své žádosti o azyl neuváděla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/) nebo, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že jde o osobu bez státního občanství, ve státě jeho posledního bydliště (písm. b/). Pojem pronásledování pak definuje ustanovení , a to tak, že jde o ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. I kdyby žádost o udělení azylu nepodala zjevně s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění, byly by splněny skutkové okolnosti předvídané hypotézou normy obsažené v ustanovení . Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala na konstatování důvodů, pro které o azyl požádala, vedle cíle vyhnout se vyhoštění, tj. primárně ekonomických důvodů, nelze z těchto tvrzení objektivně dovozovat, že by u ní mohla nastat situace předvídaná ustanovením a bylo by na místě její žádost rovněž zamítnout.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelky neměly ve věci úspěch, proto jim právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly, a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. září 2006

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu