Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 79/2006 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. R., zastoupen JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem, se sídlem Praha 1, Hybernská 9, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, č. j. - 18,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. České správě sociálního zabezpečení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Branislavu Renkerovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 650 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 1. 3. 2002, č. X, byl žalobci přiznán od 25. 1. 2002 starobní důchod podle ustanovení , v částce 2080 Kč měsíčně. Na uvedené rozhodnutí žalobce reagoval podáním, jež žalované došlo dne 29. 12. 2005, a které bylo označeno jako „odvolání žádost – stížnost“. Toto podání lze podle jeho obsahu považovat za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze usnesením č. j. - 18 ze dne 23. 3. 2006 tak, že jí odmítl, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že podle , ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, návrh na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů bylo možno podat do 30 dnů od doručení rozhodnutí. Lhůta byla zachována, byl-li návrh ve lhůtě podán u správního orgánu, který rozhodnutí vydal. V daném případě bylo napadené rozhodnutí správního orgánu žalobci doručeno 10. 4. 2002, jak vyplývá ze záznamu pořízeného informační kanceláři žalované, pak lhůta pro podání opravného prostředku uplynula dnem 10. 5. 2002. Žalobce však podal opravný prostředek k přepravě pošty až 28. 12. 2005, jak vyplývá z podacího razítka pošty v D. Krajskému soudu proto nezbylo, než podle , (dále jen „ “), návrh pro opožděnost odmítnout.

Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž především namítl, že se krajský soud vůbec nezabýval jeho výhradami vůči postupu žalované ve věci přiznání starobního důchodu.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2006 byl stěžovateli k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupcem JUDr. Branislav Renker, který doplnil kasační stížnost podáním ze dne 18. 5. 2006. V tomto doplňku kasační stížnosti uvedl, že důvodem pro podání kasační stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v , b) Dále poukázal na to, že podle se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Příslušné rozhodnutí žalované, které mělo být stěžovateli doručeno 10. 4. 2002, si stěžovatel řádně převzal až v červnu 2005 osobně na ČSSZ. V době doručování, tj. v roce 2002, se stěžovatel nezdržoval na adrese N. K., H. 143, což je patrno i z razítka příslušného poštovního úřadu na obálkách, ve kterých byla obsažena jednotlivá rozhodnutí ČSSZ. V ostatních skutečnostech zástupce odkázal na kasační stížnost podanou stěžovatelem dne 23. 3. 2006 a navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), stěžovatel je pak zastoupen advokátem ( ). Stěžovatel namítá kasační důvod podle , b) s. ř. s, a kasační stížnost je tedy přípustná.

Nejvyšší správní soud se napadeným usnesením krajského soudu zaobíral v rozsahu a z důvodů v kasačních stížností uvedených, jak mu přikazuje , 3 , a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvody spočívající v , b) , protože však napadeným usnesením došlo k odmítnutí návrhu, přichází v úvahu důvod podle , tj. podání kasační stížnosti z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

Se stěžovatelem lze souhlasit potud, že se v roce 2002 nezdržoval na adrese N. K., H. 143, to však nic nemění na tom, že rozhodnutí žalované z 1. 3. 2002 o přiznání starobního důchodu si osobně převzal v informační kanceláři České správy sociálního zabezpečení v Praze dne 10. 4. 2002, jak vyplývá z písemnosti založené ve spisu žalované. V rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2002 přitom bylo stěžovateli dáno příslušné poučení, že proti tomuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek a že návrh na přezkoumání rozhodnutí je třeba podat do 30 dnů ode dne následujícího po dni doručení tohoto rozhodnutí u krajského soudu, v jehož obvodu má bydliště, nebo u České správy sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že opravný prostředek (jenž je nyní nutno posoudit jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu) byl stěžovatelem dán k poštovní přepravě až 28. 12. 2005, dospěl krajský soud ke správnému závěru, že stěžovatelova žaloba byla podána opožděně, a postupoval proto správně, když ve smyslu žalobu stěžovatele odmítl jako opožděně podanou. Pokud si pak stěžovatel následně v průběhu měsíce června 2005 rovněž osobně převzal na České správě sociálního zabezpečení její rozhodnutí z 1. 3. 2002, nemá to žádný vliv na běh lhůty k podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Běh lhůty se každopádně počítá od 10. 4. 2002, když si stěžovatel rozhodnutí žalované poprvé osobně převzal.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , 2 Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát, jemuž soud ve smyslu přiznal odměnu ve výši 650 Kč (dva úkony právní služby po 250 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu podle téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. září 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu