Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 281/2005 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: M. Y., zastoupen JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 25. 5. 2005, č. j. - 24,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 30. 11. 2004,

č. j. OAM - 3059/VL - 10 - 19 - 2004, nebyl žalobci udělen azyl pro nesplnění podmínek podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že problémy žalobce s jeho zaměstnavatelem ohledně úhrady škody na automobilu a problémy s jeho rodiči ohledně náboženského vyznání nelze posuzovat jako důvod pro udělení azylu ve smyslu , b) zákona o azylu.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítl porušení ust. , a , o správním řízení (). Zásadní námitka žalobce se týkala toho, jakým způsobem správní orgán hodnotil informace o zemi jeho původu, když namítl, že druh a charakter informací, které správní orgán použil jako podklad pro vydání svého rozhodnutí, jsou teoretické a obecné proklamace, které nereflektují každodenní realitu na Ukrajině, pokud jde o fungování státních úřadů odpovědných za dodržování zákonů a ochranu bezpečnosti občanů.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 5. 2005, č. j. - 24, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobcem uváděné potíže s jeho zaměstnavatelem v souvislosti s úhradou škody na poškozeném automobilu a problémy s rodiči ohledně náboženského vyznání nelze podřadit pod zákonem stanovené důvody uvedené v zákona o azylu. Krajský soud rovněž nezjistil, že by správní orgán v řízení o udělení azylu porušil žalobcem zmiňovaná ustanovení . Vyšel z toho, že informace, které správní orgán použil, jsou objektivní a jsou dostatečnými podklady pro rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu uvedeného v , (dále jen „“). Vyslovil nesouhlas se závěrem krajského soudu, že v předcházejícím řízení nebyl porušen zákon, mimo jiné proto, že správní orgán úplně a přesně zjistil skutkový stav a tím svoji povinnost splnil. Stěžovatel má za to, že soud o důvodech, které v žalobě uváděl, rozhodl věcně nesprávně. Stížnost je podávána pro přesvědčení stěžovatele, že má právo na využití všech zákonných prostředků k přezkoumání rozhodnutí soudu, který ve věci rozhodoval. Vzhledem k tomu, že stížnost je podávána pro vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty, z níž správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, byl porušen zákon v ustanoveních o řízeních před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, požádal stěžovatel, aby v tomto smyslu bylo o kasační stížnosti rozhodnuto.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podání stěžovatele, označeného jako kasační stížnost, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný se domnívá, že podání stěžovatele postrádá náležitosti kasační stížnosti, jak je vymezuje ust. Žalovaný neshledal v podání stěžovatele žádný z důvodů podání kasační stížnosti podle , proto považuje návrh stěžovatele za nepřípustný ve smyslu s.ř . s., a navrhuje odmítnutí návrhu podle

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ust. , 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatňuje ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel výslovně uplatnil stížnostní důvod podle ust. , když tvrdí vadu řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkového stavu byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Podle názoru Nejvyššího správního soudu má kasační stížnost náležitosti podle , i když se žalovaným lze souhlasit potud, že důvody kasační stížnosti jsou uvedeny pouze obecně odkazem na příslušné ustanovení a pouze z obsahu žaloby směřující proti rozhodnutí správního orgánu lze dovodit, v čem stěžovatel shledává porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Uvedenou námitkou se zabýval již krajský soud, který nezjistil, že by žalovaný v řízení o udělení azylu porušil ust. , a . S tímto závěrem krajského soudu, proti němuž stěžovatel neuvádí žádné konkrétní námitky, se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. září 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu