Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 71/2006 - 79

- 82

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelky L. K. Ch., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2005, č. j. - 23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem Ostravě ze dne 30. 5. 2005, č. j. - 23 zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 13. 4. 2004, č. j. OAM-1540/VL-20-05-2004, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že vycházel z toho, co stěžovatelka uváděla ve vlastnoručně psaném prohlášení, žádosti o udělení azylu a v pohovoru k této žádosti. Podle jejího tvrzení byly jediným důvodem, který ji vedl k opuštění vlasti, osobní problémy s manželem, jenž požíval alkohol a drogy, vymáhal od ní peníze a fyzicky ji napadal. Krajský soud proto dovodil, že ministerstvo opodstatněně zamítlo žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou, protože neopustila svou vlast z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má ve smyslu .

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji obsahově opírá o důvody uvedené v ustanovení a b) Namítala, že podle Zprávy o dodržování lidských práv za rok 1999, kterou vydalo Ministerstvo zahraničních věcí USA dne 25. 2. 2000, přetrvávají ve Vietnamu vážné problémy v dodržování lidských práv, vláda pokračuje v porušování základních politických a náboženských svobod a vězní občany za pokojné vyjadřování politických a náboženských názorů. Sama má rovněž strach z politického pronásledování. V případě návratu do země původu má obavy o svůj život, protože by byla ohrožena její svoboda pro politické přesvědčení a jelikož by se legálně nevrátila, byla by okamžitě uvězněna. Není pravdou, že návrat emigrantů je ve Vietnamu považován za přínosný. Je tomu tak jedině v tom případě, pokud se navrátilci podrobí dobrovolně či násilím následné komunistické propagandě. Je proto přesvědčena, že nenaplňuje zákonné podmínky ustanovení . Jestliže podle ministerstva nemá nárok na udělení azylu podle ustanovení , bylo jí možno udělit azyl z humanitárních důvodů podle . Uvedené pochybení má však základ v nedodržení zásady individuálního posouzení její žádosti. Krajský soud totiž vycházel jen z podkladů prvostupňového správního orgánu, který nechtěl přiměřeným způsobem zjistit a prokázat její pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Je tomu tak proto, že pohovor s ní vedený byl pouhou formalitou a otázky jí kladené byly sugestivní a kapciózní. Tlumočník evidentně spolupracoval s ministerstvem místo toho, aby jí pomáhal s překonáváním pro ní těžkých překážek. Přes tyto skutečnosti věřila v dobrou víru jí pomoci, a proto se nechala svést k obsahu pohovoru, jež s ní „měl být vytvořen“. Stěžovatelka současně požádala i o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, aby mohla na území České republiky vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jejím mimořádném opravném prostředku. Z těchto důvodů se domáhala, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky, a také na obsah vydaného správního rozhodnutí. Především uvedlo, že stěžovatelka v průběhu řízení neuvedla žádný důvod své žádosti, který by se dal podřadit taxativně vymezeným zákonným podmínkám ustanovení . Ministerstvo proto shledalo podmínky pro zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle . Co se týká posuzování humanitárního azylu podle ustanovení , odkázalo v tomto případě na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 69), z níž vyplývá, že výrok o udělení či neudělení azylu podle by měl opodstatnění v rozhodnutí správního orgánu pouze za situace, pokud by rozhodoval o udělení či neudělení azylu podle . Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo. Ministerstvo proto navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, stejně jako návrh na přiznání odkladného účinku.

Z podnětu kasační stížnosti lze napadený rozsudek krajského soudu přezkoumat v mezích daných ustanovením , 3 za předpokladu, že kasační stížnost je přípustná.

Podle ustanovení není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody než které jsou uvedeny v nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Podle ustanovení , ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že ustanovení in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné, zatímco ustanovení brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí krajského soudu, uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží (srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. ).

Podle ustanovení musí žaloba kromě obecných náležitostí podání ( a 3 ) obsahovat a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a f) návrh výroku rozsudku.

Žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí ministerstva nesplňuje náležitosti podle ustanovení a d) Je tomu tak proto, že v ní stěžovatelka toliko zcela obecně, bez skutkové a právní konkretizace uvedla, že „dne 19. 4. 2004 obdržela rozhodnutí, jímž ministerstvo vnitra nevyhovělo žádosti o udělení azylu … navrhuje proto přihlédnout ke skutečnostem, které uvedla jako důvod své žádosti o azyl … pro důvody o kterých již vypovídala očekává pomoc … nechce se vrátit do Vietnamu … k životu bez svobody a lidských práv … proto žádá o azyl na území České republiky“.

Za tohoto stavu krajský soud zcela nadstandardně věcně přezkoumal napadené správní rozhodnutí a žalobu jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení s odůvodněním, že jediným důvodem, který vedl stěžovatelku k opuštění vlasti, byly její osobní problémy s manželem a tyto skutečnosti nelze podřadit pod ustanovení .

V kasační stížnosti vytýká stěžovatelka krajskému soudu, že při svém rozhodování nevzal v úvahu Zprávu o dodržování lidských práv za rok 1999, kterou vydalo Ministerstvo zahraničních věcí USA dne 25. 2. 2000, z níž vyplývá, že ve Vietnamu přetrvávají vážné problémy v dodržování lidských práv, vláda pokračuje v porušování základních politických a náboženských svobod a že vězní občany za pokojné vyjadřování politických a náboženských názorů a poukazuje na to, že má strach z politického pronásledování, že v případě návratu do země původu má obavy o svůj život, neboť by byla ohrožena její svoboda pro politické přesvědčení a jelikož by se legálně nevrátila, byla by okamžitě uvězněna. Proto vyjádřila přesvědčení, že nenaplňuje zákonné podmínky ustanovení a jestliže podle ministerstva nemá nárok na udělení azylu podle ustanovení , bylo jí možno udělit azyl z humanitárních důvodů podle citovaného zákona.

Nejvyšší správní soud z obsahu žaloby zjistil, že v ní stěžovatelka nevytýkala žádnou z tvrzených vad v rozhodnutí správních orgánů ve vztahu k zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ustanovení a potažmo k neudělení azylu podle ustanovení nebo 14 . Stejně tak nevytýkala žádnou vadu ve vztahu ohledně existence překážky vycestování podle ustanovení , ačkoliv tak mohla učinit bez jakýchkoliv problémů, pokud by měla za to, že jde o správní rozhodnutí nezákonné. Není proto možné uplatňovat tyto námitky až v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, když je stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, kde tak mohla učinit. Uvedené námitky kasační stížnosti jsou proto nepřípustným novým právním důvodem, protože ustanovení brání tomu, aby stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňovala jiné právní důvody než které uplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohla

Stejně tak je ve smyslu ustanovení nepřípustná námitka, v níž stěžovatelka tvrdí, že krajský soud vycházel jen z podkladů prvostupňového správního orgánu, který nechtěl přiměřeným způsobem zjistit a prokázat její pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, neboť pohovor s ní vedený byl pouhou formalitou, otázky jí kladené byly sugestivní a kapciózní a tlumočník evidentně spolupracoval se správním orgánem místo toho, aby jí pomáhal s překonáváním pro ní těžkých překážek. Také tyto tvrzené vady stěžovatelka v žalobě neuváděla a nevytýkala, ačkoliv tak učinit mohla, pokud by měla za to, že v jejich důsledku je správní rozhodnutí nezákonné. Uvedené námitky jsou proto rovněž nepřípustným novým právním důvodem.

Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřípustnost odmítl [ za použití ].

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení za použití , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu

- 85