Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 50/2006 - 48

č. j.6 Azs 50/2006 - 49

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. D., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 2403/VL - 20 - C07 - 2004 ze dne 7. 4. 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 29 ze dne 15. 11. 2005,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Řízení o žalobě bylo zastaveno podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a to proto, že v průběhu řízení z dokazování vyplynulo, že stěžovatel opustil místo pobytu udané jako adresa pro doručování při podání žaloby a jeho další pobyt nebyl znám. V kasační stížnosti namítá nezákonnost usnesení s tím, že nebyly dány podmínky pro aplikaci citovaného ustanovení zákona o azylu. Stěžovatel namítá, že v pobytovém středisku, které skutečně opustil, zanechal svou novou adresu, není tedy pravda, že by jeho pobyt nebyl znám. Nadto do pobytového střediska podle svých slov pravidelně docházel. Soudu změnu pobytu nenahlásil, protože jako cizinec s omezenou znalostí českého jazyka není s to znát všechny právní předpisy. Závěrem požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Předně Nejvyšší správní soud konstatuje, že žádost o přiznání odkladného účinku je bezpředmětná, jelikož kasační stížnost ve věcech azylových je jím vybavena od 13. 10. 2005 ex lege ( zákona o azylu ve znění ). Od stejného data se ovšem Nejvyšší správní soud zabývá v případě kasačních stížností ve věcech azylu otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná ( , , dále jen „“). V rámci přijatelnosti Nejvyšší správní soud zkoumá, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání kasační stížnosti), chápe Nejvyšší správní soud jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Stěžovatel, dlužno poznamenat, otázce, v čem případně spatřuje důsažnost své kauzy mimo svůj nejužší zájem, pozornost žádnou nevěnoval. Nejvyšší správní soud tedy posoudil stěžovatelovu stížnost z pohledu přijatelnosti ve světle následujících kritérií:

1) Zda se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Zda se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Zda nenavozuje potřebu učinit judikatorní odklon.

4) Zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí zásadním pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, přičemž spočívá v nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury či v hrubém pochybení při výkladu hmotného či procesního práva.

Pokud jde o kritéria sub 1) – 3), Nejvyšší správní soud konstatuje, že z jejich hlediska kasační stížnost stěžovatele jako přijatelná neobstojí. Otázka aplikace ustanovení § 33 písm. e) zákona o azylu není jakkoliv spornou otázkou právní. Z hlediska procesu aplikace a interpretace práva jde o ustanovení zcela nesporné. Nadto v případě stěžovatele jde spíše o otázku prosté subsumpce zjištěného skutkového stavu pod určitou normu, ba ještě spíše jde o skutkové zjištění samo. Obecně vzato, hrubá nedbalost skutkového zjištění, která může vést ke zcela mylné aplikaci hmotného či procesního práva, by mohla být naplněním kritéria sub 4). Ve stěžovatelově případu však jde o situaci, kdy stěžovatel namítá, že soud sice skutková zjištění činil (a konec konců to vyplývá i z běžného pohledu na obsah soudního spisu), nicméně je měl podle jeho názoru činit obsáhleji. Nejde tedy ani podle stěžovatele o exces natolik hrubý, že by soud aplikoval právní normu, aniž zjistil v oblasti skutkové cokoliv. Nadto již bylo řečeno, že z hlediska aktu aplikace a interpretace práva jde do té míry o marginálii pro obecné dopady na praxi nevýznamnou, že Nejvyšší správní soud neshledává nutnost považovat stěžovatelovu kasační stížnost za přijatelnou. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu