Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 53/2006 - 34

č. j. - 34

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Z. Y., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, nám. I. P. Palova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. – 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížnosti napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 5. 2005, č. j. OAM-742/VL-10-ZA07-2005. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobce v azylovém řízení uváděl pouze ekonomické důvody pro udělení azylu, a proto je napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu v souladu se zákonem. Soud se vyjádřil také k otázce vztahu ust. a § a 14 cit. zákona. Poukázal přitom na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu uveřejněnou ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 349/2004 a 409/2004. Ve shodě s uvedenou judikaturou dospěl k závěru, že pokud je žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná, není povinností správního orgánu zjišťovat podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny či azylu humanitárního.

V kasační stížnosti dovozuje žalobce existenci důvodů podle ust. , b) a d) Konkrétně namítá, že v jeho případě existují důvody, pro které mu měl být udělen azyl ve smyslu ust. Jelikož zákon o azylu blíže nevymezuje co jsou humanitární důvody, výklad tohoto pojmu závisí na uvážení správního orgánu. Toto uvážení nemůže být ani příliš široké, ani příliš zužující. Je zřejmé, že smyslem zákona o azylu je posoudit individuálně každou situaci žadatele, uvede-li však žadatel ekonomické důvody ve své žádosti o azyl, není na tyto brán zřetel. Je ovšem nutno zvážit, zda nemohou existovat situace, kdy za určitých okolností mohou být ekonomické důvody podřazeny ust. zákonu o azylu jako důvody humanitární. Žalobci nebylo řádně zdůvodněno, proč důvody, které uvedl ve své žádosti, nejsou důvody hodné zvláštního zřetele a nemohou být proto považovány za humanitární, zejména za situace, kdy je nutno zvážit celkovou ekonomickou situaci v Čínské lidové republice. Městský soud v Praze pouze konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný a jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle ust. Žalobce proto navrhuje, aby napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Při rozhodování o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl Městským soudem v Praze vynesen dne 30. 11. 2005, tedy po účinnosti novely azylového , zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost žalobce přípustná z hlediska ust. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Podle tohoto rozhodnutí je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti uvedených v ust. , nýbrž též definovat, v čem stěžovatel spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

V daném případě Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost žalobce neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možno zjistit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Podstatný přesah vlastních zájmů žalobce pak neshledal z úřední povinnosti ani Nejvyšší správní soud, neboť v řízení před Městským soudem v Praze nebyla řešena žádná právní otázka, k níž by dosud Nejvyšší správní soud neučinil sjednocující výklad, naopak Městský soud v Praze se při rozhodnutí ve věci o dosavadní judikaturu uveřejněnou ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přímo opíral. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti kasační stížnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Vzhledem k tomu, že podle ust. ve znění podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu