Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 11/2006 - 80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. P. Ch., zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2005, čj. – 40,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2005, čj. – 40, byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce žalobci a byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2003, čj. FŘ-8686/14/03. Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce (stěžovatele) proti výzvě k zaplacení pokuty v náhradní lhůtě, vydané podle zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků Finančním úřadem pro Prahu 2 dne 17. 2. 2003 pod čj. 25926/03/002965/5259/ČOI/02/14/02. Městský soud, jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím (úkonem) správního orgánu, jímž by se zakládala, měnila, rušila nebo závazně určovala práva nebo povinnosti fyzické nebo právnické osoby. Proto je toto rozhodnutí z přezkoumání soudem podle vyloučeno a nezbylo než podle žalobu jako nepřípustnou odmítnout. Za této situace pak nebylo třeba žalobci k ochraně jeho práv ustanovit zástupce, neboť ani takové ustanovení by na posouzení žaloby jako nepřípustné nemohlo nic změnit.

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá přezkoumání a zrušení tohoto usnesení. Stěžovatel zejména dovozuje, že výzva podle zákona ČNR č. není pouze procesním rozhodnutím, ale určuje ve smyslu závazně povinnost žalobce. Teprve v případě jejího nesplnění může být přistoupeno k vlastnímu vymáhání nedoplatku. Navíc výzva je ve smyslu zákona ČNR č. úkonem, který staví běh promlčecí lhůty k vymáhání daňových nedoplatků. Od chybného zhodnocení tzv. kompetenční výluky městským soudem se dle názoru stěžovatele odvíjí i vadné rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce stěžovateli a ostatně i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta a zejména poukázal na to, že jeho rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu

Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu. Vycházel přitom z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Otázkou, zda výzva podle zákona ČNR č. je rozhodnutím podléhajícím soudnímu přezkoumání ( ) se Nejvyšší správní soud již v minulosti zabýval, mj. v rozsudku ze dne 3. 11. 2004, čj. - 75 http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5366

. Zde se zevrubnějším zdůvodněním dovodil, že tato výzva neřeší ani neukládá hmotněprávní povinnost placení daně, ale svou právní podstatou je pouze upomínkou k zaplacení daňového nedoplatku. Neukládá se jí daňová povinnost, ale určuje se jí náhradní lhůta, v níž má povinný splnit povinnost již stanovenou a existující, kterou nesplnil v řádné lhůtě. Ani v této věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od tohoto právního stanoviska odchýlit.

K tomu, se zřetelem na argumentaci uvedenou v předmětné kasační stížnosti, je třeba dále uvést, že z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí soudem není podstatná samotná skutečnost, že jde o procesní úkon nezbytný k dalšímu postupu správce daně. Rovněž tak úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku ve smyslu zákona ČNR č. není totožný s rozhodnutím ve smyslu

Z těchto důvodů byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.

Protože již soud o kasační stížnosti rozhodl, nerozhodoval již o návrhu na přiznání odkladného účinku této stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému pak nad rámec běžných výdajů náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu