Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 240/2005 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: B. T. V., zastoupen Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 161, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2005, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2004, č. j. OAM-3297/VL-20-05-2004. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.

Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvod uvedený v , (dále též „“). Konkrétně pak namítá, že výslech stěžovatele před žalovaným byl prováděn jednostranně s dotazy zaměřenými na skutečnosti, které neměly v azylovém řízení relevanci. Žalovaný se povrchně a zcela nedostatečně zabýval těmi okolnostmi, které by mohly mít na rozhodování vliv a naopak nedůvodně vyzdvihuje stěžovatelovu obavu z ekonomických potíží. Stěžovatel se domnívá, že je nezbytné, aby bylo doplněno dokazování k prověření jeho tvrzení. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek za vydaný v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Domnívá se, že stěžovatelovy námitky uplatněné v kasační stížnosti jsou formální a nedostatečně konkretizované.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

Stěžovatel uplatňuje důvody kasační stížnosti uvedené v (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost). Konkrétně namítá, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, neboť výslech stěžovatele byl prováděn jednostranně s tím, že byly nedůvodně vyzdvihovány stěžovatelovy ekonomické potíže a nebylo doplněno dokazování k prověření jeho tvrzení.

K tomu ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel dne 12. 11. 2004 požádal v České republice o udělení azylu. Ve své žádosti uvedl, že Vietnam opustil z osobních důvodů; neměl sice žádné problémy, ale žít už tam nechce. V ručně psaném prohlášení zopakoval, že ve Vietnamu žádné problémy neměl a poukázal na svoji touhu změnit život. Při pohovoru konaném dne 18. 11. 2004 shora uvedené potvrdil a uvedl, že ve Vietnamu je těžký život po stránce ekonomické, a proto se rozhodl odjet. Jiné než ekonomické potíže ve Vietnamu neměl (to potvrdil i k výslovnému dotazu). Žalovaný žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.

V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu a který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Toto tvrzení žadatele nemůže být nahrazeno žádnou činností správního orgánu. Správní orgán pak v rámci řízení o azylu ověřuje hodnověrnost žadatelových tvrzení a jejich azylovou relevanci. Rovněž dotazy kladené při pohovoru jsou směřovány k upřesnění žadatelových tvrzení, případně k objasnění nejasností. V daném případě stěžovatel jak ve své žádosti tak v písemném prohlášení uvedl, že žádné obtíže ve Vietnamu neměl a že se pouze snaží změnit svůj život. Při pohovoru toto potvrdil a navíc zmínil ekonomické potíže. Je tedy nanejvýš logické, že se dotazy žalovaného vztahovaly převážně právě k tomuto tématu. Žalovaný totiž není povinen, ba ani oprávněn, seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno; pouze zjišťuje důvody, které žadatele k odchodu ze země a následné žádosti o azyl vedly. Pokud v daném případě stěžovatel uvedl jako důvod svojí žádosti touhu po jiném životě a nespokojenost s ekonomickou situací ve Vietnamu, nemohl žalovaný postupovat jinak, než že jeho žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou, neboť uvedené skutečnosti nenasvědčují tomu, že by stěžovatel mohl být pronásledován z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Ekonomické obtíže a osobní nespokojenost stěžovatele se svým životem tedy nejsou azylově relevantními důvody (to ostatně judikoval Nejvyšší správní soud již mnohokrát; viz např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54, a ze dne 30. 10. 2003, č. j. - 43, přístupné na www.nssoud.cz). Žalovaný tak neměl jinou možnost, než jeho žádost zamítnout podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, aniž by bylo třeba provádět nějaké další dokazování [k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 48, dostupný na www.nssoud.cz, kde soud uvedl: Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v zákona o azylu jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v tohoto zákona.]. Důvod kasační stížnosti uvedený v tak neobstojí.

Nejvyšší správní soud tedy neshledal naplněným žádný z uplatněných důvodů kasační stížnosti a jako nedůvodnou ji proto zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (, ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu