Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ans 1/2006 - 135

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 137

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Marie Součkové, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce JUDr. Z. V., zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem v Praze 5, Ostrovského 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce ze dne 4. 11. 2005 a o kasační stížnosti žalovaného ze dne 11. 11. 2005 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, č. j. – 51,

takto:

I. Věcnému projednání kasační stížnosti podané žalovaným správním orgánem proti pravomocnému rozsudku krajského soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti nebrání, jestliže žalovaný mezitím vydal rozhodnutí, jak mu bylo tímto rozsudkem uloženo.

II. Věc s e v r a c í osmému senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal mimo jiné vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí ve věci žalobcových návrhů na obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Ministerstva vnitra - orgánu sociálního zabezpečení, ze dne 11. 7. 2000, č. j. OSZ-60856/VD-Sp-2000.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, č. j. – 51, mimo jiné uložil žalovanému (výrokem I. rozsudku), aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku rozhodl o návrzích žalobce na obnovu řízení datovaných 8. 1. 2004, 16. 1. 2004 a 24. 1. 2004 ve věci rozhodnutí Ministerstva vnitra - orgánu sociálního zabezpečení, ze dne 11. 7. 2000, č. j. OSZ-60856/VD-Sp-2000.

Žalovaný napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, a to v rozsahu jeho výroku I. Dovolával se stížního důvodu podle , tedy nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle názoru žalovaného je argumentace městského soudu v rozporu s ustanovením a s ustanovením , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalovaný také uvedl, že přesto v souladu s rozsudkem městského soudu vydal dne 21. 11. 2005 rozhodnutí č. j. OSZ-60856-17/OM-2005, kterým se podle nepovoluje obnova řízení ve věci návrhů na obnovu řízení datovaných 8. 1. 2004, 16. 1. 2004 a 24. 1. 2004.

Kasační stížnost je u Nejvyššího správního soudu projednávána osmým senátem. Ten ji usnesením ze dne 5. 5. 2006, č. j. – 127, předložil podle rozšířenému senátu k posouzení otázky, zda skutečnost, že správní orgán poté, co podal kasační stížnost proti pravomocnému rozhodnutí soudu, které mu ukládá ve stanovené lhůtě vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydal, brání věcnému projednání jeho kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud tuto otázku již řešil.

V usnesení ze dne 16. 8. 2005, č. j. -54*), Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že jestliže správní orgán poté, co podá kasační stížnost proti rozhodnutí soudu, které mu ukládá vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydá, odpadá předmět kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne podle

Rozhodující tříčlenný (osmý) senát při předběžné poradě dospěl k právnímu názoru odlišnému od citovaného závěru pátého senátu a postavil se na stanovisko, že kasační stížnost žalovaného správního orgánu proti pravomocnému rozsudku krajského soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti je způsobilá věcného projednání i za situace, kdy správní orgán poté, co podal kasační stížnost proti tomuto rozsudku krajského soudu, rozhodnutí, jehož vydání mu bylo napadeným rozsudkem uloženo, ve stanovené lhůtě vydal.

Rozšířený senát otázku posoudil takto:

Předmětem řízení o kasační stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je rozhodnutí krajského soudu, nikoliv nečinnost správního orgánu (která byla předmětem řízení před krajským soudem). Tento závěr vyplývá z povahy kasační stížnosti jako nástroje přezkumu pravomocných rozhodnutí krajských soudů a je podpořen mimo jiné rozsahem stížních bodů, které může správní orgán v takovém řízení uplatnit (srov. ).

Výklad nemůže vést správní orgán k nutnosti volby, a to buď jednat v souladu s pravomocným rozhodnutím krajského soudu za vědomí ztráty opravného prostředku, nebo vědomě pravomocné rozhodnutí krajského soudu ignorovat za účelem udržení přípustnosti opravného prostředku. Odepření možnosti přezkumu pravomocného rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem – a to v důsledku jednání v souladu s pravomocným rozhodnutím krajského soudu, nemá oporu v zákoně.

Uložil-li by např. krajský soud správnímu orgánu v řízení o žalobě o ochraně proti nečinnosti povinnost vydat rozhodnutí a zároveň jej nezákonně zavázal k vydání rozhodnutí určitého obsahu, neměl by správní orgán prakticky možnost tuto nezákonnost zvrátit s výjimkou případů, kdy by záměrně nerespektoval pravomocné rozhodnutí krajského soudu.

Možnost stěžovatele požádat v souladu s ustanovením o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správnímu orgánu neposkytuje dostatečně účinný nástroj, jak neporušit povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím krajského soudu (tj. povinnost ve stanovené lhůtě vydat rozhodnutí) a současně se splněním této povinnosti nezbavit možnosti přezkumu rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem.

Pouze hypotetická účinnost odkladného účinku kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti je zcela zjevná v posuzovaném případě. Rozhodnutí městského soudu nabylo právní moci dne 1. 11. 2005 a posledním dnem soudem stanovené jednoměsíční lhůty pro vydání správního rozhodnutí byl čtvrtek 1. 12. 2005. Žalovaný správní orgán podal dne 14. 11. 2005 k poštovní přepravě kasační stížnost, jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Městský soud, který postupoval v souladu s ustanovením , kasační stížnost spolu se spisy předložil Nejvyššímu správnímu soudu sice bez průtahů, ale až dne 10. 1. 2006. Rozhodnutí o případném přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by tak již z hlediska ochrany žalovaného správního orgánu před neporušením povinnosti uložené mu pravomocným rozhodnutím krajského soudu (tj. povinnosti ve stanovené lhůtě vydat rozhodnutí) nemělo smysl. Lhůta, v níž bylo žalovanému (stěžovateli) uloženo vydat žalobou požadované rozhodnutí, totiž uplynula již dne 1. 12. 2005.

Rozšířený senát ve svém závěru subsidiárně odkazuje k analogické situaci v případě dovolání, jako mimořádného opravného prostředku v civilním soudnictví. Skutečnost, že účastník řízení splní povinnost, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu (případně rozhodnutím soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu), sama o sobě není důvodem nepřípustnosti dovolání. Odepření možnosti přezkumu takového rozhodnutí k dovolání Nejvyšším soudem nemá žádnou oporu v zákoně ( a násl. ).

Rozšířený senát proto uzavřel, že věcnému projednání kasační stížnosti správního orgánu nebrání skutečnost, že tento orgán poté co podal kasační stížnost proti rozhodnutí soudu, které mu ukládá vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydal.

Rozšířený senát po vyslovení právního názoru vrací věc k dalšímu řízení osmému senátu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. srpna 2006

JUDr. Josef Baxa předseda rozšířeného senátu

- 167