Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 325/2005 - 65

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: N. R., zastoupené Michalem Benčokem, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 17, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2004, č. j. OAM-2296/VL-19-HA08-2004 vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2005, č. j. - 42,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 8. 2004 č.j. OAM-2296/VL-19-HA08-2004 nebyl žalobkyni (dále i „stěžovatelka“) udělen azyl dle ustanovení , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „“), současně na ni nebyla vztažena překážka vycestování podle ustanovení téhož zákona. Žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že žalobkyně o udělení azylu požádala z důvodu jejího legálního pobytu v České republice, ráda by zde zůstala s manželem, který je českým občanem. Žádost žalobkyně posuzoval žalovaný na pozadí informací, které shromáždil v průběhu správního řízení, ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Žalobkyní uváděnou legalizaci zdejšího pobytu není možno podřadit taxativnímu výčtu důvodů pro udělení azylu v ustanovení . Jelikož u žalobkyně nebyly dle žalovaného zjištěny žádné okolnosti, vztahující se k pronásledování z důvodu její rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k sociální skupině či politického přesvědčení, nemohla být její žádost o udělení azylu posouzena kladně. Žalovaný ve věci žalobkyně také posuzoval existenci překážek vycestování, zejména se zabýval otázkou, zda jí v případě návratu na Ukrajinu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Z Informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 26. 7. 2001 č.j. 126113/2001-LP vyplynulo, že ukrajinské bezpečnostní orgány projevovaly již v minulosti zájem o jména žadatelů o azyl v České republice, někteří z odmítnutých žadatelů byli po návratu na Ukrajinu ze strany státních orgánů podrobeni administrativní šikaně, vyšetřování a následně i souzeni a trestáni. Jejich vyšetřování však nelze jednoznačně spojit s žádostí o azyl, jejich politickou činností a občanskou angažovaností, v mnoha případech je aktivita vůči těmto osobám vyvolána jejich pochybnými ekonomickými aktivitami a navazováním vazeb s objektivně rizikovými skupinami obyvatel, případně i příslušností k nim. Informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 3. 3. 2003 č.j. 107767/2003-LP mimo jiné uvádí, že podání žádosti o azyl v zahraničí ukrajinským občanem je podkládáno za vlastizradu některými spoluobčany zejména v rovině emocionální, mnohdy však s dopadem na jejich profesionální konání a rozhodování. O stíhání za trestný čin vlastizrady však nelze v tomto kontextu uvažovat. Po zhodnocení výpovědi žalobkyně a shromážděných informačních pramenů dospěl žalovaný k závěru, že u žalobkyně neexistují překážky vycestování ve smyslu ustanovení .

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2005 č. j. - 42 zamítl žalobu podanou žalobkyní proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku krajský soud zejména uvedl, že důvody označené žalobkyní v žádosti o udělení azylu nelze podřadit pod žádnou ze skutečností, které jsou v ustanovení uvedeny jako skutečnosti odůvodňující udělení azylu. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně jako důvod žádosti o udělení azylu uvedla snahu o legalizaci svého pobytu v České republice, tímto důvodem se žalovaný dle názoru soudu dostatečně zabýval a správně konstatoval, že není zákonným důvodem pro udělení azylu. K námitkám o neúplně zjištěném skutkovém stavu věci soud uvedl, že žalobkyně tyto námitky v žalobě nekonkretizovala, z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný vycházel jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z objektivních zpráv o situaci v zemi původu žalobkyně, žalovaným učiněná zjištění jsou dostatečná. Soud stejně jako žalovaný neshledal u žalobkyně existenci překážek vycestování taxativně stanovených v , neboť má za to, že žádné konkrétní skutečnosti, zjištěné v průběhu správního řízení, nenasvědčují reálnosti obav žalobkyně z mučení, nelidského a ponižujícího zacházení ze strany státních orgánu Ukrajiny z důvodu její žádosti o udělení azylu v České republice. Městský soud v Praze neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení , , v platném znění (dále jen „“).

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně včas kasační stížnost z důvodů uvedeného v ustanovení Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí žalovaného a soudu vycházela z nesprávného právního výkladu ustanovení , soud nedostatečně přihlédl zejména k soustavnému porušování lidských práv na území Ukrajiny. Stěžovatelka uvádí, že sice může vycestovat na Ukrajinu, nejsou zde žádné přímé a zřetelně viditelné překážky ze strany orgánů státní moci, ale soud se nezabýval dostatečně zejména praxí orgánů Ukrajiny při projevování jejich zájmu o jména žadatelů o azyl, někteří odmítnutí žadatelé o azyl jsou po návratu na Ukrajinu podrobení administrativní šikaně, vyšetřování, následně i souzeni a trestáni. Někteří spoluobčané pokládají žádost o udělení azylu za vlastizradu, toto mínění má pak dopad na jejich profesionální konání a rozhodování. Stěžovatelka se také domnívá, že její nárok na udělení azylu lze podřadit po ustanovení , jelikož má neustále odůvodněné obavy o život, když vláda na území Ukrajiny není schopna zajistit ochranu občanů před administrativní šikanou a pronásledováním ze strany státních úředníků. Vyděrači a mafiáni stěžovatelce vyhrožují ublížením na zdraví či na životě, a to takovými formami, že se to nedá prokázat. Stěžovatelka má za to, že v průběhu řízení nebyl zjištěn úplně skutečný stav věci, neboť situace na Ukrajině nebyla posouzena správně. Stěžovatelka navrhuje zrušit napadený rozsudek a věc vrátit soudu k dalšímu řízení, zároveň žádá o přiznání odkladního účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu se zákonem, odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastí podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Důvody uváděné stěžovatelkou nelze dle názoru žalovaného podřadit pod žádné zákonné ustanovení dané v zákona azylu a stěžovatelka není v zemi původu ohrožena skutečnostmi uvedeným v ustanovení . Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout a nepřiznat jí odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným stěžovatelkou uplatněný důvod podání kasační stížnosti dle ustanovení , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale je nesprávně vyložen. Právní otázkou, kterou se soud v předcházejícím řízení zejména zabýval, byla otázka, zda důvody uváděné stěžovatelkou lze označit za důvody pro udělení azylu dle .

Podle se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Městským soudem v Praze bylo v žalobním řízení zjištěno, že stěžovatelka podala dne 2. 7. 2004 žádost o udělení azylu toliko z důvodu legalizace svého dalšího pobytu na území České republiky, kam od roku 1997 jezdila za prací, v roce 2004 se na Ukrajině provdala za českého občana, v témže roce obdržela v České republice správní vyhoštění. Na Ukrajině neměla stěžovatelka žádné problémy se státními orgány ani se soukromými osobami. Soud po posouzení tvrzení stěžovatelky dospěl k závěru, že v jejím případě nejsou splněny podmínky ustanovení , neboť snaha cizince o legalizaci pobytu na území České republiky poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění, není azylově relevantním důvodem.

Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil otázku existence překážek vycestování, a to konkrétně ustanovení st. 1 písm. a) bod 2 (povinnost ukončit pobyt neplatí, pokud by byl cizince nucen vycestovat do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu anebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu), když situace na Ukrajině je nestabilizovaná a dochází k porušování lidských práv, Nejvyšší správní soud konstatuje, že Městský soud v Praze se otázkou existence překážek vycestování u stěžovatelky zabýval dostatečně. Městský soud v Praze stejně jako žalovaný na podkladě informací o zemi původu a údajů uváděných stěžovatelkou učinil závěr, že stěžovatelka nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování ve smyslu . Ani Nejvyšší správní soud neshledal nic, co by svědčilo tomu, že stěžovatelce po návratu na Ukrajinu reálně hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, když v rámci celého správního řízení o udělení azylu neuváděla, že by ve státě původu měla nějaké problémy se státními orgány, nebylo jí bráněno vycestovat ze země, v případě návratu do vlasti se ničeho neobávala a nečinila žádné výtky vůči stávající situaci nebo poměrům panujícím na Ukrajině. Nejvyšší správní soud nemá k posouzení předmětné otázky Městským soudem v Praze žádné výhrady.

Stěžovatelka v kasační stížnosti navíc a nově uvádí, že má neustále obavy o svůj život, že vláda na území Ukrajiny není schopna zajistit občanům ochranu, a že jí vyděrači a mafie vyhrožují ublížením na zdraví či na životě. Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti vázán ustanovením , podle něhož nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Jelikož stěžovatelka citované skutečnosti nezmínila v rámci správního řízení o udělení azylu vedeného žalovaným ani v řízení o žalobě u soudu I. stupně, ale uplatnila je teprve po vydání napadeného rozsudku, nelze k nim v řízení o kasační stížnosti přihlížet.

Na závěr Nejvyšší správní soud konstatuje, že právní institut azylu nelze směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území ČR, které jsou vymezeny například v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl dle

S přihlédnutím k ustanovení , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Jelikož stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu