Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 10/2006 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milady Haplové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně O. H., zastoupené JUDr. Stanislavem Pokorným, advokátem, se sídlem Mánesova 53, Praha 2 proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2004, č. j. OAM-3206/VL-10-08-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005, č. j. - 16,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Stanislava Pokorného s e u r č u j e částkou 2558,50 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 11. 2004, č. j. OAM-3206/VL-10-08-2004, byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném do 12. 10. 2005 (nyní zákona o azylu – pozn. soudu). Podle tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná v případě, že žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. Žalovaný uvedl, že žalobkyně vstoupila na území České republiky dne 22. 3. 2004 a prokázala se cestovním dokladem Ukrajiny a turistickým vízem na osmnáct dnů. Po ukončení platnosti víza zde pobývala nelegálně a žádným způsobem si pobyt v České republice neupravila. Dne 27. 10. 2004 bylo žalobkyni uděleno správní vyhoštění na tři roky a poté požádala o udělení azylu. Žalovaný uvedl, že ačkoliv se žalobkyně mohla na území České republiky volně pohybovat, nevyužila možnosti požádat o udělení azylu a žádost podala teprve až byla potrestána za nelegální pobyt v České republice. Důvody pro které stěžovatelka nepožádala o udělení azylu již dříve byly subjektivního rázu, skutečnosti uvedené v žádosti o udělení azylu byly žalobkyni známy již předtím a proto žalovaný uvedl, že jí v podání žádosti o udělení azylu nebránily žádné objektivní okolnosti. Proto byly podle žalovaného naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle výše uvedeného ustanovení.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005, č. j. - 16, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí. Podle soudu je jednoznačné, že žalobkyně požádala o udělení azylu až v době, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně splňovala některou z podmínek pro udělení azylu, neboť její snahou byla pouze legalizace pobytu po vydání správního vyhoštění. Podle soudu žalovaný nepochybil, když zamítl žádost žalobkyně jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Soud uvedl, že za této situace bylo irelevantní posuzování důvodů pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu. Soud dále uvedl, že žalobkyně měla možnost se vyjádřit před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění; pohovor byl veden za účasti tlumočnice z jazyka ruského. Námitky žalobce směřující do správního řízení byly podle soudu zcela obecné; soud však nad rámce konstatoval, že žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na jejichž základě rozhodoval. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné a ustanoveným zástupcem ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatelka namítla důvody kasační stížnosti podle a b) , neboť podle jejího názoru došlo k nesprávnému posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle žalobkyně byl jediným a podstatným důvodem její žádosti o udělení azylu skutečnost, že byla v zemi původu sexuálně obtěžována svým nadřízeným, nemohla sehnat práci a chce legalizovat svůj pobyt v České republice. Dále stěžovatelka v obecné rovině namítla porušení , , a účinného do 31. 12. 2005 a odkázala na a 53 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků. Stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005, č. j. - 16, byl zrušen, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádala soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že lze předpokládat, že osoba pronásledovaná v zemi původu podá zákonem předpokládaným způsobem žádost o udělení azylu bezprostředně poté, co se ocitne na území státu, kde je taková žádost možná; stěžovatelka však takto nepostupovala. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody podle a b) ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod kasační stížnosti je vymezen v , jedná se tedy o tvrzenou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka je přesvědčena, že jí měl být udělen azyl, neboť byla v zemi původu sexuálně obtěžována nadřízeným v zaměstnání, nemohla sehnat práci a nyní se snaží legalizovat pobyt v České republiky. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že – jak správně uvedl žalovaný i krajský soud – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat podmínky pro udělení azylu podle či zákona o azylu. Rozhodnutí podle zákona o azylu znamená, že nastoupí některý v tomto ustanovení předpokládaný důvod, pročež se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže vůbec meritorně zabývat. Žádost žalobkyně o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť žalobkyně požádala o azyl v situaci, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, ačkoliv mohla žádost o udělení azylu podat i dříve. Byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle zákona o azylu (nyní srov. zákona o azylu – pozn. soudu); proto nebylo na místě vůbec zkoumat důvody žalobkyně pro udělení azylu podle či důvody pro udělení humanitárního azylu podle zákona o azylu ani rozhodovat o existenci překážky vycestování podle zákona o azylu. Nejvyšší správní soud v souladu s názorem krajského soudu dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, když za výše uvedené situace žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou; tvrzení stěžovatelky v kasační stížnosti o jejích důvodech pro udělení azylu tedy nejsou právně relevantní. Důvod kasační stížnosti podle proto není dán.

Dalším důvodem kasační stížnosti stěžovatelky byl důvod podle , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatelka uvedla pouze v obecné rovině a ani v doplnění kasační stížnosti, k němuž byla soudem vyvána, neuvedla konkrétní skutečnosti, v nichž porušení procesních předpisů v řízení o udělení azylu spatřuje. V pouhé citaci ustanovení nebo mezinárodněprávního dokumentu však nelze spatřovat řádně uplatněný důvod kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud nemohl na základě důvodu kasační stížnosti podle napadené rozhodnutí přezkoumat.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 7. 12. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , a d) , ve znění pozdějších předpisů; celkem tedy odměna advokáta činí 2150 Kč. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 408,50 Kč, odměna advokáta navýšená o daň tedy činí celkem 2558,50 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu