Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 52/2006 - 45

č. j. - 45

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, č. j. – 32,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 22. 6. 2005 se žalobce domáhal, aby Městský soud v Praze přezkoumal a zrušil rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí Ing. Z. Š. ze dne 14. 6. 2005, č. j. 2005/7303, 15902,20714/21/51, jímž o podání žalobce označeném jako „rozklad“ ze dne 28. 1. 2005 proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 1. 2005, č. j. 2005/3491/21, podání ze dne 11. 3. 2005 proti rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 7. 3. 2005, č. j. 2005/12810/21 a podnětu žalobce ze dne 6. 4. 2005 proti rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 31. 3. 2005, č. j. 2005/18394/21 a č. j. 2005/18924/21, bylo rozhodnuto tak, že v souladu s ustanovením byla tato podání posouzena a přijata jako podněty k přezkoumání zákonnosti uvedených rozhodnutí ministerstva mimo odvolací řízení podle . Citované podněty neshledal ministr práce a sociálních věcí důvodnými. Vycházel ze skutečnosti, že všemi uvedenými rozhodnutími byla zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje o nepovolení obnovy řízení ve věci žádosti žalobce o dávku sociální péče. Ministr vysvětlil, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, sloužícím k nápravě skutkových omylů, a je možno ji povolit pouze z důvodů taxativně uvedených v . Protože však z podání žalobce žádný ze zde uvedených důvodů pro obnovu řízení nevyplynul, byl postup krajského úřadu i ministerstva shledán zcela správným. Přitom podle lze rozhodnutí, které je v právní moci přezkoumat a změnit, nebo zrušit jedině v případě, že bylo vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem, nebo obecně závazným nařízením. Jelikož v případě žalobcem napadených rozhodnutí nebylo shledáno nic, co by takovému rozporu nasvědčovalo, nebyl ani důvod zahajovat přezkumné řízení.

Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil, navrhoval jeho zrušení pro rozpor s právními předpisy a současně podal návrh na vyslovení odkladného účinku žaloby a návrh na vydání předběžného opatření, jímž by soud uložil povinnost žalovanému platit žalobci od 1. 12. 2003 každý měsíc dávku sociální péče ve výši 7300 Kč. Dále žalobce požadoval, aby „dle “ mu žalovaný uhradil majetkovou a nemajetkovou újmu.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2005, č. j. – 28, řízení o žalobě o náhradu majetkové a nemajetkové újmy vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí s odůvodněním, že v podání žalobce ze dne 23. 6. 2005 jsou zahrnuty dvě žaloby, které však nemohou být projednány společně, neboť tomu brání věcná příslušnost soudu.

Dalším usnesením ze dne 25. 1. 2006, č. j. – 32, uvedený soud nepřiznal žalobě odkladný účinek. V poučení proti tomuto výroku uvedl, že usnesení neobsahuje odůvodnění ( , – dále jen „ “), a že proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná ve smyslu

Dalším usnesením z téhož dne (25. 1. 2006) č. j. – 33, zamítl uvedený soud návrh na vydání předběžného opatření. Ani toto usnesení neodůvodnil s poukazem na ustanovení a poučil žalobce, že proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná podle

Proti každému z těchto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž uvedl, že ve stejné věci je u Městského soudu v Praze celkem 35 jeho nevyřízených žalob. Vytýká soudu, že porušil ustanovení § , 83/1, 103, 39/1, 73 a 38 , dále též porušil článek 3, 4, 20 a 90/1,2 y ČR, jakož i článek 1, 3/3, 10/1, 30/2, 31, 37/2, 3 a 38/1, 2 d. Navrhoval, aby napadená rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě a o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření Nejvyšší správní soud zrušil. Současně žádal, aby soud ustanovil advokátku Mgr. Pavlu Frodlovou zástupkyní v této věci.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval kasační stížností žalobce, pokud směřovala proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, č. j. – 32, jímž soud nepřiznal žalobě odkladný účinek. Protože jde o kasační stížnost nepřípustnou, nemohl se jí věcně zabývat.

Podle je nepřípustná kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí správního orgánu do skončení řízení před soudem ( ). V tomto smyslu jde o stejný důsledek, který sebou přináší aplikace o předběžném opatření, jež zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu zrušit ( ), ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo, že tyto důvody v mezidobí odpadly. Vyplývá z toho, že není-li takové rozhodnutí zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má přitom nejen připomenuté rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě, ale i rozhodnutí, jímž bylo, jako v případě stěžovatele, rozhodnuto tak, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává. I toto ve své podstatě zamítavé rozhodnutí má totiž toliko dočasnou povahu, aniž by jakkoliv předjímalo postup soudu při rozhodování o věci samé. Nejvyššímu správnímu soudu přitom s ohledem na nepřípustnost kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí nepřísluší hodnotit věcnou správnost napadeného rozhodnutí soudu či správního orgánu.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele směřující proti výše uvedenému usnesení o nepřiznání odkladného účinku odmítl za použití ustanovení ve spojení s ustanovením

Výrok o náhradě nákladů řízen má oporu v ustanovení ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu