Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 53/2005 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. I. C. C. R., a. s., zast. Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40 A, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. - 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 1279 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Zbyška Jaroše, advokáta.

Odůvodnění:

Žalovaný včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Okresního úřadu Prostějov, referátu regionálního rozvoje, ze dne 27. 9. 2002, č. j. RR , a rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově, stavebního úřadu ze dne 1. 8. 2002, č. j. SÚ/3209/02-Tom, věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ve správním řízení byl zamítnut návrh žalobce na vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene pro stavbu „Tranzitní telekomunikační trasa“ úsek V. – O., pro jejíž umístění bylo vydáno územní rozhodnutí dne 8.3.2001, a to na pozemek parc. č. 266 v katastrálním území K. n. H..

Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyšel při posouzení věci z ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Naopak správní orgány v dané věci dospěly k závěru, že již došlo k zásahu do vlastnických práv vlastníků pozemků dotčených předmětnou stavbou, není proto v jejich kompetenci takovou záležitost řešit, neboť stavba již byla provedena. Podle názoru krajského soudu však v této věci nelze popírat kompetenci stavebního úřadu z hlediska naplnění ust. a o věci nerozhodnout jen proto, že z faktických důvodů lze rozhodnout před započetím stavby. Zákonem svěřená kompetence stavebního úřadu není závislá na tom, kdy byl návrh podán, přičemž tato kompetence nezaniká a ani se nepřenáší na jiný orgán.

Tento rozsudek krajského soudu napadl v celém rozsahu kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (ust. , , ve znění pozdějších přepisů – dále jen „“), i z důvodu tvrzené nesprávnosti posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (ust. ). V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), musí být věcné břemeno zřízeno již před zahájením stavby, neboť tento právní názor se opírá o ust. . Nelze tak žádat po stavebním úřadu, aby byť ve veřejném zájmu dodatečně zhojil nezákonný zásah stavebníka do vlastnických práv vlastníka pozemku, neboť k tomu žádný správní orgán nemá příslušnou pravomoc, a tento neoprávněný zásah lze řešit pouze podle ust. . Pokud by bylo možné ve veřejném zájmu provést vyvlastnění ke stavbě již realizované, musela by být ve stavebním zákoně k tomu stanovena příslušná lhůta.

Stěžovatel dále uvedl, že napadený rozsudek je v diametrálním rozporu s jiným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. - 16, v němž krajský soud uvedl, že při posouzení otázky, zda je možné zřídit věcné břemeno podle ust. zákona o telekomunikacích i poté, co byla stavba postavena, je nutné vycházet jak z dikce tohoto ustanovení, tak i ze , zejména z jeho ust. . V tomto rozsudku krajský soud uvedl, že slovní spojení „pro uskutečnění staveb“ podle lze vyložit pouze tak, že v okamžiku rozhodování o vyvlastnění není stavba ani postavena, ani rozestavěna, přičemž k tak závažnému zásahu, jakým je vyvlastnění, je nutné, aby takový zásah proběhl v souladu se zákonem před uskutečněním stavby. Pro tento názor je možné argumentovat i historickým výkladem, kdy podle původní verze ust. (ve znění účinném do 30. 6. 1992) mohl stavební úřad vyvlastnit nemovitosti pro již uskutečněné stavby, novelou tohoto ustanovení účinnou od 1. 7. 1992 byla možnost vyvlastnění zúžena pouze na uskutečnění staveb. S tímto právním názorem se plně ztotožnil stěžovatel v podané kasační stížnosti.

Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti její důvodnost nesdílel. Podle jeho názoru stěžovatel mylně a nesprávně interpretuje ust. a ust. a zákona o telekomunikacích. Z příslušné právní úpravy je zřejmé, že ust. zákona o telekomunikacích obsahuje dvě normativní věty – prvá řeší případ, kdy dojde k dohodě před započetím stavby, druhá případ, kdy k dohodě nedojde, zde však už není podmínka, že se tak musí stát před započetím stavby. Zákon o telekomunikacích je tak v daném případě speciálním zákonem k zákonu stavebnímu. Žádný právní předpis nestanoví podmínku pro zřízení věcného břemene, že se tak musí stát před realizací stavby. Kasační stížnost navrhl zamítnout jako nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud, jsa vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. , 3 ), přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovateli lze přisvědčit v tom smyslu, že napadený rozsudek je poměrně kuse zdůvodněn, nicméně základní právní názor v odůvodnění tohoto rozsudku uveden je, a lze jej tak meritorně přezkoumat. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud vyšel z toho, že pravomoc rozhodnout danou věc (zřízení věcného břemene podle zákona o telekomunikacích v příslušném správním řízení podle ) má stavební úřad, bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o stavbu plánovanou, či již rozestavěnou či realizovanou. Nejvyšší správní soud takový právní názor sdílí s krajským soudem z těchto důvodů.

Podle ust. , pozemky, stavby a práva k nim, potřebné pro uskutečnění staveb nebo opatření ve veřejném zájmu, uvedených v odstavci 2, lze vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám lze omezit rozhodnutím stavebního úřadu (dále jen "vyvlastnit").

Podle , pozemky, stavby a práva k nim pro uskutečnění staveb nebo opatření ve veřejném zájmu lze vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit rozhodnutím stavebního úřadu (dále jen „vyvlastnit“), m.j. i pro „účely vymezené zvláštními zákony“.

Podle § 90 odst. 1 zákona o telekomunikacích, „držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení jsou ve veřejném zájmu oprávněni a) zřizovat a provozovat na cizích pozemcích nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, telefonní budky pro veřejné telefonní automaty, přetínat tyto pozemky vodiči a umísťovat v nich vedení telekomunikační sítě, b) po dohodě s vlastníkem budovy zřizovat a provozovat v cizích budovách vnitřní telekomunikační rozvody, koncové body telekomunikační sítě, přípojná telekomunikační vedení pro veřejné telefonní automaty a telekomunikační zařízení veřejné telekomunikační sítě, ...“

Podle § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích, „ pro zajištění výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) uzavře držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě nebo držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení s vlastníkem dotčené nemovitosti před zahájením stavby písemnou dohodu o zřízení věcného břemene k dotčené nemovitosti za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební úřad na návrh držitele telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě nebo držitele osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení.“

Podle , zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen ""). Podle odst. 2 cit. ust., pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Podle odst. 3 cit. ust. soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

Nedostatek pravomoci stavebních úřadů k rozhodování o případech, kdy stavební úřad svým rozhodnutím zřizuje věcné břemeno podle zvláštního zákona (zde zákona o telekomunikacích) na stavbu již provedenou či rozestavěnou, nelze dovozovat z ust. , jak činí stěžovatel.

V dané věci je nutné celý rozhodovací proces veřejné správy rozdělit do dvou základních oblastí – hmotněprávní a procesněprávní. Jak je patrné z ust. , účel pro vyvlastnění (tedy částečně hmotněprávní úpravu) odkazuje zvláštnímu zákonu (sám však stanoví ještě další hmotněprávní podmínku – vyvlastnění je možné pouze ve veřejném zájmu). Proto je nutné tuto podmínku (tedy účel vyvlastnění) při rozhodování čerpat toliko ze zvláštního právního předpisu, na nějž sám odkazuje. Při procesněprávním posouzení pak stavební úřad vychází ze .

Stěžovatel sice poukázal na novelizaci ust. , provedenou s účinností od 1.7.1992, ovšem nelze s ním již souhlasit v jeho právním názoru, že tato novelizace toliko „vypustila“ z právní normy pojem „užívání staveb“. Jak je z tohoto zákona patrné, tato novela komplexně nově vymezila ust. (srov. bod 35 tohoto zákona). Ačkoliv tedy ust. již dále neužívá slovní spojení „užívání staveb“, vymezuje podmínky pro vyvlastnění nově mj. o pojem „opatření ve veřejném zájmu“ (srov. současně účinné znění ust. ). Podle názoru Nejvyššího správního soudu je tímto pojmem nutné rozumět takové situace, na něž pamatují zvláštní zákony, které upravují konkrétní účel pro vyvlastnění (či omezení vlastnického práva). Při takovém postupu je tak možné vyvlastnit toliko ve veřejném zájmu pro účel stanovený zvláštním zákonem (zde zákonem o telekomunikacích – ust. ).

V této věci je zvláštním zákonem zákon o telekomunikacích. Jak vyplývá ze znění jeho ust. § 90 odst. 1, tento zákon dává příslušnému subjektu příslušná oprávnění. Výkon těchto oprávnění (resp. jejich zřízení) pak upravuje zákon o telekomunikacích ve svém ust. § 91 odst. 3. Toto ustanovení zavádí příslušný postup a podmínky pro zřízení takového oprávnění. Jak plyne z gramatického znění této normy, prvním krokem při zřízení takového oprávnění je dohoda před zahájením stavby (ust. § 91 odst. 3 věta prvá). Podle názoru Nejvyššího správního soudu však tato část právní normy neomezuje možnost dohody mezi držitelem telekomunikační licence a vlastníkem příslušné nemovitosti pouze na období před zahájením stavby v tom smyslu, že po zahájení stavby by již taková dohoda nebyla možná. Dohoda mezi těmito subjekty je možná i nadále, a to v podstatě kdykoliv. Tato část právní normy pouze stanoví první podmínku, při jejímž nesplnění je možné postupovat podle druhé věty tohoto ustanovení, a tedy zřídit věcné břemeno stavebním úřadem. Tato část právní normy však již nestanoví podmínku, kterou obsahuje věta první – tedy „před zahájením stavby“, a svou hypotézu konstruuje pouze tak, že „nedojde k dohodě“. Naopak – pokud k dohodě nedojde, nelze, jak na to mj. i správně poukázal krajský soud, odmítat zřízení věcného břemene, i když je stavba již zahájena, neboť v tom případě stavební úřad odmítá provést správní řízení, k němuž je povinen ze zákona o telekomunikacích. Jak bylo shora uvedeno, toto rozhodnutí stavebního úřadu již zákon neváže na podmínku „před zahájením stavby“, neboť to z jeho znění nevyplývá.

Lze tak uvést, že věta druhá ust. § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích podmínku „před zahájením stavby“ nestanoví, a stavební úřad tak při svém rozhodování nemůže z této podmínky vycházet.

Smysl ust. § 91 odst. 3 věta druhá zákona o telekomunikacích je zřejmý – je jím především úprava vzájemných vztahů držitele telekomunikační licence a vlastníka dotčené nemovitosti, a to bez ohledu na skutečnost, zda stavba již byla zahájena či nikoliv. Při výkladu, který zvolil stavební úřad, by tak vzájemné vztahy těchto dvou subjektů zůstaly stavebním úřadem neupraveny, a stavební úřad by tak odmítal poskytnout ochranu (zde vydat rozhodnutí) tam, kde má pravomoc tak rozhodnout. V tom je nutné spatřovat, jak správně poukázal krajský soud, rozpor s článkem 2 odst. 2d, neboť státní moc v takovém případě není uplatňována v případě a v mezích stanovených zákonem.

Pro úplnost pak Nejvyšší správní soud dodává, že u stavby již zahájené či dokončené nelze postupovat podle ust. , neboť svým vymezením „zřídit stavbu, ač na to nemá právo“ (srov. ust. ) nemůže zasahovat do oblasti práva veřejného, neboť tyto právní vztahy neupravuje. Právem, které zmiňuje , je právo soukromé, pojmovým znakem je zde zásah do práva vlastnického (ust. ). V praxi však mohou nastat situace, kdy stavba vlastníka nemovitosti omezuje, ač toto omezení nepramení z výkonu práva soukromého – takové omezení vlastnického práva většinou upravují předpisy práva veřejného. Právě takovým případem je pak zřízení věcného břemene podle ust. zákona o telekomunikacích, kdy k dotčení vlastnického práva dochází veřejnoprávním rozhodnutím příslušného orgánu na základě veřejnoprávního oprávnění příslušného subjektu. V takovém případě tak nejsou splněny podmínky ust. a taková žaloba by byla u obecného soudu neúspěšná. Proto musí o právním sporu rozhodnout příslušný stavební úřad podle ust. zákona o telekomunikacích.

Nejvyšší správní soud k argumentaci stěžovatele, že krajský soud ve skutkově a právně obdobné věci zaujal stanovisko zcela opačné, pouze uvádí, že shora uvedený právní názor Nejvyššího správního soudu je jeho převažujícím právním názorem jako sjednocovatele judikatury (ust. ), a jako takový byl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 630/2005 Sb. NSS.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud ve svém, byť poměrně stručně zmíněném právním názoru, pochybil, kasační stížnost tak shledal nedůvodnou a zamítl ji (ust. ).

Nejvyšší správní soud pak uvádí, že , o telekomunikacích, byl zrušen , o elektronických komunikacích. Proto při novém projednání věci je nutné vycházet z ust.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. za použití ust. , neboť ve věci byl plně úspěšný žalobce. Výše náhrady je tvořena odměnou za právní zastoupení – 1 úkon právní pomoci (sepis vyjádření ke kasační stížnosti) a 1 režijní paušál podle ust. , , a vyhl. č. Náhradu nákladů řízení přisoudil soud k rukám advokáta a poskytl k tomu stěžovateli přiměřenou lhůtu (ust. za použití ust. ). Výše odměny byla zvýšena o příslušnou daň z přidané hodnoty, neboť advokát soudu prokázal, že je plátcem této daně (ust. ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu