Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 70/2004 - 69

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: L. L., zastoupena Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 25 ze dne 6. 10. 2004,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, č. j. - 25, se ve výroku I. a III. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; výrok sub. III. tohoto usnesení však zůstává nedotčen, pokud se vztahuje na úhradu nákladů řízení ohledně výroku II. tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba, jíž napadala rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 7. 2004, č. j. SOC 88197/2004, jako orgánu II. stupně. Ten zamítl její odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3 ze dne 21. 5. 2004, č. j. OSV/OSD/Ne/41/04, kterým byla stěžovatelce zamítnuta žádost o dávku sociální péče. Druhou částí výroku soud zastavil řízení ve věci výměny bytu žalobkyně, neboť v této části vzala svou žalobu proti Městské části Praha 3 zpět.

Městský soud zdůvodnil odmítnutí žaloby poukazem na , podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanů těžce zdravotně postižených podle až e) téhož zákona. Proto žalobu podle , (dále jen „“), odmítl.

Stěžovatelka v kasační stížnosti poukázala na to, že soud, stejně jako správní orgán, náležitě neposoudily její žádost o poskytnutí dávky sociální péče podle Přestože stěžovatelčin starobní důchod přesahuje částku životního minima, je přesvědčena, že ji lze považovat za osobu sociálně potřebnou ve smyslu Všechny nezbytné náklady, které má, převyšují její faktické příjmy, přičemž není schopna si je hradit vlastní prací. Domnívá se, že nelze použít na rozhodování o dávkách podle zákona o sociální potřebnosti. Z výše uvedených důvodů namítá kasační důvody podle a e) a navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný Magistrát hl. města Prahy se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Kasační stížnost je podána osobou oprávněnou, která disponuje potřebným právním zastoupením, byla podána včas; Nejvyšší správní soud ji proto projednal vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti (, 3 ). Přitom se nejprve musel vyrovnat s otázkou, zda lze kasační stížnost věcně projednat, a zda je tedy přípustnou. Nepřípustnou by mohla být, pokud by se opírala jen o jiné důvody, než které připouští ( ).

Stěžovatelka v kasační stížnosti napadá usnesení městského soudu, kterým byla její žaloba vůči správnímu aktu odmítnuta jako nepřípustná; je-li kasační stížností napadeno usnesení soudu o odmítnutí žaloby, přichází z povahy věci pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvod obsažený v spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Kasační stížnost tedy musí směřovat proti důvodům, o které opřel svůj výrok městský soud a uvedl je v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod důvod uvedený v spadají veškeré skutečnosti, které mohly vést k vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žaloby, tedy případné nesprávné právní posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení či jeho procesní pochybení (takto již Nejvyšší správní soud judikoval například ve věci publikované pod č. NSS). Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na obsah stěžovatelčiných námitek posoudil kasační stížnost jako přípustnou, a to z důvodu, že namítá nezákonnost odmítnutí žaloby ( ); tato nezákonnost má spočívat v nesprávné aplikaci , o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení.

V posuzované věci správní orgán rozhodoval o žádosti o dávku sociální péče podle zákona č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení, a , o sociální potřebnosti. Jde tedy o dávky řešící situaci hmotné nouze. Městský soud žalobu odmítl s poukazem na výluku uvedenou v Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby může tkvít, jak shora uvedeno, rovněž v nesprávné aplikaci hmotně právních či procesních předpisů; taková situace nastane, pokud soud aplikuje na věc normu, která na ni nedopadá. Nejvyšší správní soud zjistil, že o takovou situaci se v posuzované věci jedná. Dávky sociální péče podmíněné existencí sociální potřebnosti představují realizaci ústavního práva zakotveného v článku 26 odst. 2d (vyhl. pod č. ) a y (č. ). Jako takové toto právo nemůže být vyňato z dosahu přezkumu soudu ve správním soudnictví (jde nepochybně o subjektivní právo veřejné). založil v výluku ze soudního přezkumu pouze pro dávky uvedené v – e) téhož zákona; jedná se o dávky pro těžce zdravotně postižené občany (srov. nadpis dílu pátého „Péče o těžce zdravotně postižené občany“), přičemž tyto dávky jsou v citovaném nadpisu zcela konkrétně specifikovány (příspěvky na pomůcky, na koupi motorového vozidla, jeho opravy, úpravy bytu zdravotně postižených osob).

Pokud tedy Městský soud v Praze ustanovení , ve znění , aplikoval na zcela jiný typ dávek představujících záruky pomoci nezbytné pro zajištění základních životních podmínek (y), aplikoval na věc právní normu neodpovídající. Rozhodnutí napadené žalobou, tedy ani zvláštním zákonem, ani ze soudního přezkumu vyloučeno není.

Nejvyšší správní soud proto z těchto důvodů shledal kasační stížnost důvodnou a napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

Pokud stěžovatelka míří svými námitkami do vlastní podstaty věci, tedy zda měla či neměla nárok na dávku sociální péče, pak tyto námitky nemůže účinně uplatňovat vůči usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta, a které meritorně věc neposuzovalo.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. července 2006

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu