Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 64/2005 - 53

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Elišky Cihlářové ve věci žalobkyně J. P., proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebnímu, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2005, č. j. - 27,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2005, č. j. - 27, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. MHMP-95119/2004/OST/Ca/Pd/Be, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž neopomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Ve správním řízení byla žalobkyni pravomocně uložena pokuta ve výši 10 000 Kč podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za skutek, že bez povolení stavebního úřadu provádí změnu stavby před jejím dokončením spočívající v provedení přístavby letní místnosti a zádveří v jižní části suterénu sklepa a přízemí domu v rozporu s rozhodnutím zn. HLP: 16391/OST/stav/98/Hb-n.84/Záb. ze dne 8. 7. 1998.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále také jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle ust. a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Městskému soudu vytýká jeho právní názor, pro nějž bylo správní rozhodnutí zrušeno, neboť v průběhu řízení bylo protiprávní jednání žalobkyně řádně zjištěno. Žalobkyně byla vlastníkem nouzového domu č. n. 84 umístěného na pozemku parc. č. 2305 v k. ú. Z. Při projednávání žádosti o územní rozhodnutí a stavební povolení v roce 1998 byl jako stavebník označen M. P., s čímž žalobkyně jako vlastník nemovitosti souhlasila. Při projednávání žádosti ze dne 27. 8. 2003, týkající se změny stavby nouzového domu č. n. 84 (prodloužení lhůty pro dokončení stavby a provedení přístavby letní místnosti a zádveří v jižní části suterénu sklepa a přízemí tohoto domu), měla postavení stavebníka žalobkyně, o čemž svědčí její žádost i ust. . Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nedoplnila svou žádost o požadované náležitosti, stavební úřad řízení zastavil. Orgán státního stavebního dohledu na místě zjistil, že oproti ověřené projektové dokumentaci z roku 1998 byla v hrubé stavbě provedena jižní část změny přístavby domu č. n. 84 a žalobkyně tak začala provádět stavební změny přístavby domu bez povolení stavebního úřadu. Žalobkyně změnu stavby prováděla jako stavebník, o čemž svědčí listinné důkazy, přičemž podle ust. prokázala, že je vlastníkem stavby. Stavební úřad tak neměl povinnost zkoumat, zda dojde ke změně vlastnictví, neboť měl prokázáno, že stavebníkem je žalobkyně.

Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze, že správní rozhodnutí nemá náležitosti podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Z napadeného správního rozhodnutí jednoznačně vyplývá, jakého jednání se žalobkyně dopustila. O změnu stavby před jejím dokončením sice požádala dne 27. 8. 2003, ale nedoložila požadované doklady, a proto bylo toto řízení dne 10. 12. 2003 zastaveno. Městský soud v Praze se v napadeném rozsudku opírá o rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 9. 2000, jímž byla povolena změna stavby před dokončením (stavba měla být dokončena do 31. 8. 2001). V tomto rozhodnutí sice není konkretizováno, které změny se tímto rozhodnutím povolují, ale to z toho důvodu, že stavebník M. P. o žádné stavební změny nežádal, neboť žádal toliko o prodloužení stavebního povolení o 12 měsíců. Z těchto důvodů navrhl stěžovatel napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. MHMP-95119/2004/OST/Ca/Pd/Be, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že jak v napadeném správním rozhodnutí, tak i ve správním spisu, se nelze dočíst ničeho, proč právě žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. , když v rozhodnutí odboru stavebního Obvodního úřadu městské části Praha 10 ze dne 25. 9. 2000, 12. 7. 2001 a 25. 9. 2002 je jako stavebník veden M. P. Pouze v odůvodnění rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 10 ze dne 14. 6. 2004 lze vyčíst, že tento úřad provedl dokazování o vlastnictví k předmětné budově, nicméně neuvádí, k jakému datu došlo k převodu vlastnického práva, z něhož by se dala dovodit změna stavebníka. Městský soud v Praze dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že ze správního spisu nelze zjistit, jaké stavební změny v rozporu se stavebním povolením byly provedeny. Ze správního spisu vyplývá, že dne 8. 7. 1998 vydal stavební úřad rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení, kterým byla povolena přístavba na pozemku parc. č. 2305 v k. ú. Z., termín dokončení stavby byl stanoven na 7. 8. 2000. Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2000 byla povolena změna stavby před jejím dokončením s tím, že stavba bude dokončena do 31. 8. 2001, v tomto rozhodnutí však není konkretizováno, které změny stavby se tímto rozhodnutím povolují. Správní orgány se nevypořádaly s tím, zda změna stavby provedená stavebníkem a zjištěná orgány státního stavebního dohledu dne 16. 1. 2004 byla provedena v rozporu s tímto rozhodnutím. Proto Městský soud v Praze správní rozhodnutí zrušil bez jednání pro vady řízení, konkrétně pro to, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy [ust. ] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, aniž by se zabýval dalšími v žalobě uplatněnými námitkami. V dalším řízení žalovaný zajistí, aby správní řízení bylo vedeno s tím, kdo je oprávněn vystupovat jako účastník řízení, a zjistí skutkový stav, aby bylo zřejmé, které změny byly stavebníkem provedeny v rozporu s rozhodnutím o změně stavby ze dne 25. 9. 2000.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. , 3 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatel v podané kasační stížnosti uplatnil důvod podle ust. spočívající v tvrzeném nesprávném právním názoru městského soudu, neboť z napadeného správního rozhodnutí i správního spisu je patrné, že bylo ve správním řízení řádně zjištěno, že odpovědnost za spáchaný přestupek je na žalobkyni a že se městský soud nesprávně opřel o rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 9. 2000, jímž však bylo povoleno pouze prodloužení termínu dokončení stavby. Stěžovatel dále opřel stížní důvod o ust. , podle něhož je napadený rozsudek pro nedostatek důvodů rozhodnutí nepřezkoumatelný.

Podle ust. přestupku se dopustí a pokutou od 10 000 Kč do 25 000 Kč bude potrestán ten, kdo jako stavebník provádí změnu stavby bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním.

Podle ust. stavební úřad může na žádost stavebníka v odůvodněných případech povolit změnu stavby ještě před jejím dokončením.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, žalovaný při hodnocení odpovědnosti žalobkyně za spáchaný přestupek vycházel především ze žádosti žalobkyně ze dne 27. 8. 2003, jíž požádala o změnu stavby před jejím dokončením. Tato žádost měla dvě části – jednak žalobkyně požádala o prodloužení lhůty dokončení stavby o 12 měsíců, jednak požádala o povolení stavebních úprav stavby domu č. n. 84 na pozemku parc. č. 2305 v k. ú. Z.. Je pravda, že tato žádost žalobkyně není součástí předloženého správního spisu, obsahem správního spisu však již je rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 12. 2003, jímž bylo toto správní řízení zastaveno. Z tohoto rozhodnutí (rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 10 ze dne 10. 12. 2003, č. j. OST 3840/03/Ha č. n. 84 Záb.) je patrné, že bylo zastaveno stavební řízení na stavbu přístavba domu č. n. 84 na pozemku parc. č. 2305 v k. ú. Z. zahájené dne 27. 8. 2003 na základě žádosti, kterou podala žalobkyně. Žalovaný dále v napadeném správním rozhodnutí vycházel ze zjištění orgánu státního stavebního dohledu ze dne 16. 1. 2004, během níž zjistil, že žalobkyně začala provádět stavební úpravy přístavby domu č. n. 84 v k. ú. Z. bez povolení stavebního úřadu.

Z výroku prvostupňového správního rozhodnutí (rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 10 ze dne 14. 6. 2004, č. j. OST R 344/04/Ga) je patrné, že žalobkyně byla postižena za skutek, že jako stavebník na stavbě – přístavba k jižní části nouzového domu č. n. 84 v k. ú. Z. bez povolení stavebního úřadu provedla změnu stavby v rozporu se stavebním povolením, spočívající v provedení přístavby letní místnosti a zádveří v jižní části suterénu sklepa a přízemí domu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak uvedeno, že stavební úřad vydal dne 8. 7. 1998 rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení, jímž byla povolena přístavba na pozemku č. parc. 2305 v k. ú. Z. severním směrem o rozměrech 5,00 x 8,70 m, v přízemí hala + ložnice, v podkroví půda + terasa s termínem dokončení stavby do 7. 8. 2000 (prodloužené na základě žádosti stavebníka do 31. 8. 2001 a dále do 31. 8. 2003). Z odůvodnění tohoto správního rozhodnutí pak vyplývá, že stavební úřad vycházel i ze žádosti žalobkyně ze dne 27. 8. 2003, toto stavební řízení však bylo zastaveno.

V žalobě (ani ve vyjádření v průběhu správního řízení) pak žalobkyně nijak nenapadala skutečnost, že by to nebyla ona, kdo provedl stavební úpravy bez příslušného stavebního povolení, čemuž plně odpovídá i postup žalobkyně v příslušném správním řízení, kdy požádala o změnu stavby před jejím dokončením dne 27. 8. 2003 jako stavebník. I z odůvodnění správních rozhodnutí je patrné, že stavební povolení z 8. 7. 1998 bylo vydáno na stavební úpravy jiné. Žalobkyně v podané žalobě vznášela pouze námitku prekluze odpovědnosti za spáchaný přestupek a skutečnost, že z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 9. 2000 nevyplývá, které změny se povolují.

Ze shora uvedeného je patrné, že žalobkyně nijak v průběhu správního řízení nezpochybňovala, že to byla ona jako stavebník, kdo předmětné změny stavby bez příslušného povolení provedl. Bylo plně na žalobkyni, aby svým úkonem vymezila, kdo bude v příslušném řízení stavebníkem. Pokud žalobkyně svým úkonem vymezila své postavení tak, že nadále bude v průběhu stavebního řízení vystupovat jako stavebník ona (ač předchozí stavební povolení bylo vydáno stavebníkovi jinému, které však vzhledem k pozdějšímu úkonu žalobkyně již nemá na posouzení věci vliv), jedná se pouze o její rozhodnutí, které stavební úřad nemůže sám o sobě nijak zpochybňovat a musí z takového úkonu nadále vycházet. Tomu odpovídá i odůvodnění jak napadeného správního rozhodnutí, tak i prvostupňového správního rozhodnutí stavebního úřadu, když stavební úřady vycházely především ze žádosti žalobkyně z 27. 8. 2003. Je pravda, že tato žádost není součástí předloženého správního spisu, skutečnost, že však byla podána, nebyla nijak rozporována a jednoznačně vyplývá z rozhodnutí o zastavení tohoto správního řízení, které ve správním spise založeno je. Pokud městský soud požadoval předložení této žádosti žalobkyně (dlužno podotknout, že nad rámec uplatněných žalobních bodů), měl k jejich předložení vyzvat žalovaného, aby správní spis doplnil.

Závěrem lze konstatovat, že závěr městského soudu o tom, že je nutné znovu ve správním řízení zjistit, kdo byl stavebníkem, není důvodný, neboť z obsahu správního spisu i obsahu podané žaloby nijak nevyplývá, že by tímto stavebníkem neměla být žalobkyně. V dané věci je tak nutné vycházet ze skutečností, z nichž vycházel žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy zejména ze žádosti žalobkyně ze dne 27. 8. 2003 a zastavení tohoto stavebního řízení. Ač je tedy patrné, že v předchozích správních řízeních vystupoval jako stavebník M. P. (stavební povolení ze dne 8. 7. 1998, rozhodnutí o prodloužení dokončení stavby ze dne 25. 9. 2000 a 12. 7. 2001), v tomto konkrétním stavebním řízení vystupovala již jako stavebník žalobkyně, což je patrné z její žádosti ze dne 27. 8. 2003 a rozhodnutí o zastavení tohoto stavebního řízení ze dne 10. 12. 2003. Právo vystupovat jako stavebník v příslušném stavebním řízení (byť se jedná o stavební řízení, které navazuje na stavební řízení předchozí vyvolané jiným stavebníkem) náleží za splnění zákonných podmínek pouze žalobkyni a jejímu rozhodnutí, přičemž stavební úřad ji v tomto rozhodnutí nemůže nijak omezovat, neboť k tomu nemá žádnou zákonnou kompetenci. Pokud bude mít městský soud pochybnosti o obsahu této žádosti žalobkyně z 27. 8. 2003 a stavebním povolení ze dne 8. 7. 1998, musí si vyžádat od žalovaného kompletní správní spis a celou otázku posoudit (ač tato skutečnost nebyla žalobou napadána). K doplnění správního spisu však musí nejprve žalovaný správní orgán minimálně vyzvat a dát mu tak možnost tento správní spis doplnit.

Nejvyšší správní soud dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2000 není konkretizováno, které změny stavby se tímto rozhodnutím povolují, neboť tímto rozhodnutím byl pouze prodloužen termín pro dokončení stavby, a proto není nutné, aby stavební úřad v tomto rozhodnutí uváděl údaje další. Proto nemusí být v takovém rozhodnutí stanoveno, které změny se povolují, neboť z tohoto správního rozhodnutí vyplývá toliko to, že se prodlužuje termín dokončení stavby a jiné změny jím povoleny nejsou (a je nutné tak vycházet z rozhodnutí předchozího – tedy z rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení ze dne 8. 7. 1998).

Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (ust. ). V tomto dalším řízení městský soud vyjde z odůvodnění správních rozhodnutí a posoudí odpovědnost žalobkyně ve vztahu k jí podané žádosti ze dne 27. 8. 2003 a zastavení tohoto řízení ze dne 10. 12. 2003. Pokud má městský soud za to, že ve správním spise některé podklady chybějí, nejprve vyzve žalovaný správní orgán, aby správní spis o příslušné y doplnil, a na základě toho až vydá nové rozhodnutí. V tomto novém rozhodnutí zároveň městský soud rozhodne o nákladech řízení jak před městským soudem, tak i před Nejvyšším správním soudem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. července 2006

JUDr. Radan Malík

předseda senátu