Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 16/2006 - 64

č. j. - 67

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: V. V., zast. JUDr. Janem Peterem, advokátem, se sídlem AK Benešov, Masarykovo nám. 25, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, č. j. – 40, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování této věci,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2004, č. j. – 40, zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2003, č. 566 021 1150 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Benešově ze dne 8. 9. 2003, není žalobkyně plně invalidní a nejsou splněny podmínky ustanovení , o důchodovém pojištění, v platném znění.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, přičemž poté byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o této kasační stížnosti a byla přidělena 6. senátu tohoto soudu. Uvedený senát přípisem ze dne 3. 11. 2005, č. j. – 59, zaslal žalobkyni (stěžovatelce) poučení o složení senátu, s tím, že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat 6. senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová. Současně účastníky poučil o tom, že mají-li za to, že někteří ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu jsou z projednávání věci vyloučeni pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům ( , , dále jen „“)), lze namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě pěti dnů od doručení tohoto poučení. O námitce rozhodne jiný senát Nejvyššího správního soudu.

Na uvedené poučení reagovala stěžovatelka podáním ze dne 11. 11. 2005, ve kterém namítla podjatost předsedy senátu JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyně JUDr. Brigity Chrastilové. Důvod podjatosti spatřovala v tom, že tito soudci ve stejné věci již rozhodovali o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. .

K námitce podjatosti se vyjádřili soudci – členové senátu, který má podle rozvrhu práce o kasační stížnosti stěžovatele rozhodnout – JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová, tak, že nemají žádný poměr k věci, ani ke stěžovatelce, ani k dalšímu účastníku řízení. Dále uvedli, že v předchozí věci sp. zn. rozhodovali o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek.

Poté věc předložili podle předsedovi soudu k určení senátu, který o námitce rozhodne. Věc byla přidělena 4. senátu Nejvyššího správního soudu.

Podle soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d (dále jen „“) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (y ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též ).

Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, podaného stěžovatelkou, vyplývá, že důvod podjatosti spatřuje v tom, že soudci 6. senátu, kteří mají ve věci rozhodnout, ve stejné věci již rozhodovali o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn.

Z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. , ve vztahu k rozhodování jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. plyne, že stěžovatelka podala v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. , kterým potvrdil usnesení Krajského soudu ze dne 20. 6. 2002, č. j. - 5. Tímto usnesením zastavil Krajský soud řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek řízení, které spočívaly v nepřípustnosti obnovy řízení ve věci přiznání invalidního důchodu dle , ve znění účinného do 31. 12. 2002. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo přípustné podle , písm. a) . Nejvyšší soud v souladu s postoupil Nejvyššímu správnímu soudu věc k dokončení řízení podle části třetí hlavy třetí dílu prvního jako soudu věcně příslušnému. Podle tohoto přechodného ustanovení, nebylo-li rozhodnuto Nejvyšším soudem o dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu (o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí krajského soudu) do 31. 12. 2002, neboli do nabytí účinnosti , rozhodne o dovolání Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí hlavy třetí dílu prvního Podané dovolání bude z těchto důvodů posouzeno jako kasační stížnost. Nejvyšší správní soud přezkoumal citované usnesení Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, podaného stěžovatelkou, výslovně vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že uvedení soudci rozhodovali o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. . V daném případě se jednalo o posouzení přípustnosti či nepřípustnosti návrhu stěžovatelky na povolení obnovy řízení. Předmětná námitka podjatosti je tak spojována s postupem jmenovaných soudců v předchozí věci. Z ustanovení však zcela jednoznačně plyne, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodnutí v jiných věcech.

Ve výše uvedeném postupu jmenovaných soudců 6. senátu Nejvyššího správního soudu, kdy rozhodovali o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek, nelze spatřovat důvod pro pochybnost o jejich nepodjatosti, neboť tito soudci postupovali v souladu s ustanovením Jestliže se způsob rozhodnutí jeví žalobkyni jako nespravedlivý, neznamená tato skutečnost sama o sobě pochybnost o nepodjatosti těchto soudců.

4. senát Nejvyššího správního soudu však úvahy stěžovatelky nesdílí a konstatuje, že důvod uplatňovaný stěžovatelkou, tj. vyloučení soudců z projednávání a rozhodování této věci pro jejich postup při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek, není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sami tito soudci se necítí být z projednání a rozhodnutí věci vyloučeni, nebyl shledán návrh stěžovatelky na vyloučení soudců z projednávání a rozhodování této věci důvodným. 4. senát Nejvyššího správního soudu proto rozhodl tak, že výše jmenovaní soudci nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , vyloučeni.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. června 2006

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu