Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 58/2005 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: L. K., zast. Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze, Václavské nám. 17, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů, se sídlem Praha 1, nábř. Ludvíka Svobody 12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. – 37,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. – 37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. - 37, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2003, č. j. 111/2003-160-SPR/3, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ze dne 1. 10. 2003, č.j. MHMP 101297/2003 bar/Ba, vydaném Magistrátem hlavního města Prahy, odbor dopravně správních agend; tímto byla žalobci uložena podle ust. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 10 000,- Kč, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit Magistrátu hl. m. Prahy náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč.

Stěžovatel odůvodňuje kasační stížnost tím, že rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí, skutkový stav je v rozporu se spisy a nemá v nich oporu a došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Správní orgán II. stupně se k výši uložené sankce a jejímu odůvodnění nevyjádřil a to přesto, že se jedná o správní uvážení, které je přezkoumatelné soudem. Soud tuto žalobní námitku neshledal důvodnou a stručně pouze uvedl, že správní orgán I. stupně v posuzovaném případě zhodnotil způsob spáchání přestupku, vyjádřený vědomým porušením povinnosti řidiče podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce. Dále je stěžovatelem namítáno, že řízení proběhlé před městským soudem trpí zásadní procesní vadou, jež mohla ovlivnit rozhodnutí, je zmatečné a postupem soudu byl stěžovatel zkrácen na právech účastníka řízení, zejména v právu na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti. Ačkoliv stěžovatel na výzvu soudu jednoznačně sdělil, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí, Městský soud v Praze přesto vydal dne 31. 5. 2005 rozsudek bez jednání a odůvodnil jej mimo jiné i tím, že s tímto žalobce i žalovaný vyslovili souhlas. Mimo uvedené pak trpí rozsudek dalšími vadami, neboť městský soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami, zejména s důvody nepřítomnosti stěžovatele při jednání před správním orgánem a absenci správního uvážení. Nad rámec namítané nezákonnosti poukazuje stěžovatel i na nulitu napadeného rozhodnutí správního orgánu, neboť jej vydal orgán věcně a funkčně nepříslušný a soud tuto skutečnost nezjistil.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se plně ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze, tj. že řízení o přestupku proběhlo před správními orgány obou stupňů v souladu s právními předpisy a v tomto řízení bylo, na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci prokázáno, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku podle ust. , ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Při rozhodování o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné ( )

Jak vyplynulo ze soudního spisu, Městský soud v Praze jednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele, třebaže tento na výzvu soudu, ve svém podání ze dne 29. 3. 2004, výslovně sdělil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Městský soud však v napadeném rozsudku konstatuje, že rozhodoval bez jednání, neboť s tím žalobce i žalovaný vyslovili souhlas.

V případě vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle ust. lze shledat nesplnění podmínek pro rozhodnutí věci bez jednání a pokud je tato námitka shledána důvodnou, pak již jen toto konstatování musí vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Odnětí možnosti jednat před soudem totiž představuje vadu řízení, která má resp. může mít za následek nezákonné rozhodnutí. Zde Nejvyšší správní soud poznamenává, že odnětí možnosti jednat před soudem je nutno subsumovat pod (nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení, mohla-li mít tato vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé).

Bylo-li tedy Městským soudem v Praze ve věci rozhodnuto, aniž by stěžovateli byla dána možnost jednat před soudem, nelze takový proces za situace, kdy nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, shledávat spravedlivým. Účastníku nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci, jak je mu garantováno článkem 38 odst. 2 d. V cit. ustanovení je vyjádřena tzv. zásada bezprostřednosti soudního jednání, přičemž jejím účelem je zajistit, aby soud přinejmenším v jedné soudní instanci s účastníkem vešel resp. mohl vejít (požaduje-li to účastník) v osobní kontakt a aby účastník mohl soudu bezprostředně a přímo sdělit svoji verzi toho, co je předmětem rozhodování, poukázat na skutečnosti svědčící ve prospěch této verze, a to i v případě, že soud na základě dosud získaných informací z vyjádření účastníků a ze správního spisu má (a třeba i, jak se nakonec ukáže, oprávněně) za to, že účastník soudu žádnou relevantní informaci neposkytne. Uvedená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním soudnictví a není důvodu ji v soudnictví správním vytěsňovat.

Rozhodnutí věci bez nařízení jednání za situace, kdy účastník navíc výslovně vyjádří nesouhlas s postupem podle , představuje tedy takovou vadu řízení, jež se dotýká samotné zákonnosti nyní napadaného rozsudku ( ). Předmětné námitce stěžovatele tedy Nejvyšší správní soud přisvědčuje a shledává kasační stížnost důvodnou. Uvedená skutečnost je již sama o sobě podstatným důvodem pro zrušení rozsudku, aniž by se Nejvyšší správní soud zabýval ostatními stěžovatelovými námitkami, neboť k tomu by bylo možno přistoupit pouze poté, co by ve věci proběhlo procesně bezvadné řízení před městským soudem.

Nejvyšší správní soud shledal naplnění kasačního důvodu ve smyslu ust. , a proto rozsudek Městského soudu v Praze podle zrušil

a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť při rozhodnutí o kasační stížnosti je vydání rozhodnutí

o odkladném účinku nadbytečné.

Městský soud v Praze je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí ( ). V novém řízení též rozhodne

i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 14. června 2006

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu