Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 70/2005 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2004, č. j. – 39,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 11. 2004, č. j. - 39 rozhodl o zastavení řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 19. 5. 2004, č. j. 1146/110/2004-Sa/11/02, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Pardubicích ze dne 1. 8. 2001 č. j. 134155/01/248913/3937 o zrušení vyměřené daňové ztráty ve výši 202 271 Kč, dodatečném stanovení základu daně ve výši 3 471 644,75 Kč a o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob ve výši 1 248 740 Kč za zdaňovací období roku 1999. Podle názoru krajského soudu stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 2000 Kč a ani po výzvě k zaplacení soudního poplatku do dvou týdnů ode dne doručení výzvy a poučení o zastavení řízení v případě nevyhovění, která mu byla doručena dne 5. 11. 2004 postupem podle ustanovení ve spojení s Jelikož soudní poplatek nezaplatil ani zástupce stěžovatele, který usnesení obsahující výzvu k uhrazení soudního poplatku převzal již dne 7. 9. 2004, rozhodl krajský soud o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v souladu s ustanovením ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě opírající se o důvody uvedené v ustanovení , b) a d) , stěžovatel odmítl závěry tohoto soudu, pokud dospěl k tomu, že řízení bylo třeba zastavit. Stěžovatel namítal, že přiloženým podáním zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč ve lhůtě pro podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu přihlížeje k ustálené rozhodovací praxi, že důvody pro zastavení řízení nejsou dány, resp., že odpadly, jestliže je soudní poplatek zaplacen alespoň v odvolací lhůtě, v tomto případě ve lhůtě k podání kasační stížnosti, která je opravným prostředkem proti usnesení soudu I. stupně. Ústavně konformní výklad s poukazem na d takové posouzení věci vyžaduje, byť neobsahuje procesní ustanovení, jež by tvořila výjimku z právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, která nastává doručením. Stěžovatel se proto domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno napadené usnesení a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud vychází z toho, že i v řízení o kasační stížnosti se soud řídí přísnou dispoziční zásadou, neboť ustanovení ukládá stěžovateli povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů (skutkových a právních) toto rozhodnutí soudu napadá a považuje jeho výroky za nezákonné. Rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvedení skutkových a právních důvodů pak znamená povinnost stěžovatele tvrdit, že soudní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonu nebo jinému předpisu, která má charakter předpisu právního, a toto tvrzení také odůvodnit. Činnost kasačního soudu je pak ohraničena rámcem takto vymezeným a tento soud se musí omezit na zkoumání napadeného rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem o vadu, k níž musí hledět z úřední povinnosti ( a 3 ). Nedostatek stěžovatelova tvrzení, že vydáním napadeného soudního rozhodnutí byl porušen zákon nebo jiný právní předpis, představuje vadu kasační stížnosti, která brání jejímu věcnému vyřízení. I při nejmírnějších požadavcích proto musí být z kasační stížnosti poznatelné, v kterých částech a po jakých stránkách má kasační soud napadené soudní rozhodnutí zkoumat, přičemž kasační soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti soudního rozhodnutí.

Podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku ve věcech správního soudnictví by zrušil krajský soud, který ho vydal, ale jen v tom případě, pokud by byl soudní poplatek zaplacen dříve než by uvedené usnesení nabylo právní moci. Z obsahu soudního spisu však vyplývá, že kasační stížností napadené usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 26. 11. 2004 po doručení zástupci stěžovatele a finančnímu ředitelství. Ze spisu rovněž vyplývá, že stěžovatel zaplatil v kolcích částku 2000 Kč za podání žaloby až dne 10. 12. 2004. Tyto nesporné skutečnosti, které ani stěžovatel nijak nezpochybňuje, neumožňují z důvodu uvedeného v ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a vyhovět tak podané kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení.

Ústavně konformním výkladem nelze též ztotožňovat lhůtu k podání kasační stížnosti a lhůtu k podání odvolání, resp. odvolání a kasační stížnost. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví ( ) a lhůtu k podání tohoto mimořádného opravného prostředku proto rovněž nelze ztotožňovat se lhůtou k podání odvolání, tedy řádnému opravnému prostředku, které nezná.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a finančnímu ředitelství žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. června 2006

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu

- 65