Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 164/2005 - 68

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. M., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem Vejvanovského 468, 767 01 Kroměříž, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 29. 1. 2004, č. j. OAM-5003/VL-03-C07-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2004, č. j. -45,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2004 neudělil žalovaný žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu tohoto zákona.

Žalobu, jíž žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 10. 2004. Jako důvod své žádosti o udělení azylu uváděl žalobce dluh na nájemném, který nebyl schopen splatit, a také skutečnost, že chtěl na území České republiky pracovat a neměl pracovní vízum. Tyto skutečnosti však ani podle krajského

soudu nesvědčí o tom, že by žalobce ve své vlasti mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu; žalovaný tak postupoval správně.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce včas kasační stížnost; jako její důvody označil důvody uvedené v , b) a d) . Žalovaný – což mu krajský soud opomněl vytknout – při rozhodování vycházel z jediného pohovoru a další zprávy o postavení občanů Ukrajiny si neopatřil. Měl si vyžádat alespoň zprávu Ministerstva zahraničí o stavu dodržování lidských práv ze strany ukrajinské vlády, případně jiné zprávy, z nichž by jednoznačně vyplynulo, že žalobce splnil podmínky udělení azylu ve smyslu zákona o azylu. Stejně tak se žalovaný nezabýval ani existencí překážky vycestování podle zákona o azylu. Co se pak týče řízení před soudem, žalobní tvrzení o tom, že žalovaný v řízení o udělení azylu nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, zůstalo podle žalobce nepřezkoumáno. Krajský soud nesprávně zhodnotil žalobcovy argumenty v tomto směru a do odůvodnění prakticky převzal kusé důvody správního orgánu pro neudělení azylu, aniž přihlédl k tvrzeným důvodům pro azyl, které žalobce uplatnil ve své účastnické výpovědi při jednání u krajského soudu.

Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na zamítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost není důvodná.

Námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Žalobce žalovanému vytkl, že vycházel jen z pohovoru, který se žalobcem provedl, a opomněl si vyžádat zprávy vypovídající o situaci na Ukrajině a o tamější úrovni dodržování lidských práv; tak ale správní řízení ve skutečnosti neproběhlo. Žalovaný shromáždil jako podklad rozhodnutí řadu dokumentů, mj. i informaci Ministerstva zahraničí, jíž se žalobce dovolává; údaje z některých pramenů pak citoval přímo v odůvodnění svého rozhodnutí. Informace Ministerstva zahraničí ze dne 13. 8. 2003 líčí vývoj ukrajinské ekonomiky, nezaměstnanosti, inflace a hrubého domácího produktu, hodnotí tamější životní úroveň jako poměrně nízkou, konstatuje, že jedna čtvrtina obyvatel Ukrajiny žije pod hranicí bídy, a zmiňuje se o korupci při získávání zaměstnání. Není však zřejmé, jak by z takto obecné informace (nebo z jiných zpráv založených ve správním spisu, které jsou ze své povahy obecné) mohlo „vyplynout“, že žalobce splnil podmínky pro udělení azylu. Žalobce přehlíží, že obecné podmínky v zemi samy o sobě, ať už jsou jakkoli nepříznivé, nemohou založit jakémukoli žadateli pocházejícímu z takové země důvod pro udělení azylu: azylové důvody totiž musí být spjaty s tímto konkrétním žadatelem, právě on osobně musí splnit podmínku pronásledování či odůvodněných obav z něj, aby mu mohl být udělen azyl.

Za žalobcovou námitkou nedostatečně zjištěného stavu věci se tak ve skutečnosti skrývá nesouhlas s právním posouzením věci: žalovaný totiž – jak o tom svědčí správní spis i samotné rozhodnutí – shromáždil dostatek podkladů, ovšem žalobce je nespokojen s jejich vyhodnocením a domnívá se, že větší důraz na obecně pojaté zprávy o zemi původu by pro něj mohl přivodit příznivější výsledek. V tom se ale mýlí. Ostatně povinností

správního orgánu v řízení o udělení azylu není komplexně hodnotit situaci v zemi původu žadatele o azyl, ani se věnovat všem možným jevům, jež neblaze ovlivňují život tamějších

obyvatel, nýbrž zkoumat existenci důvodů pro udělení azylu. Sám žalobce se ve svých výpovědích nezmínil o skutečnostech, které by bylo možno hodnotit jako pronásledování či odůvodněné obavy z něj. Shrnutí celkové politické, ekonomické a sociální situace na Ukrajině, jakož i stavu dodržování lidských práv, které žalovaný provedl v odůvodnění svého rozhodnutí, je tak více než dostačující.

Neobstojí ani námitka, podle níž se žalovaný nezabýval existencí případné překážky vycestování. Žalovaný podrobně vypočetl, které jevy by mohly zakládat překážku vycestování, a neopomenul přitom ani judikaturu Evropského soudu pro lidská práva k pojmu nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Poté srovnal tyto okolnosti, nutné k vyslovení překážky vycestování, s žalobcovými výpověďmi a správně usoudil, že žalobci nehrozí žádný z následků uvedených v § 91 zákona o azylu.

Žalobce nemá též pravdu v tom, že krajský soud nepřezkoumal dodržení procesního předpisu v řízení před žalovaným. Odůvodnění napadeného rozsudku je stručné, ale nesvědčí o tom, že by krajský soud přehlédl některou z žalobcových námitek. I z rekapitulace skutečností zjištěných ve správním řízení, jak ji provedl krajský soud, je zřejmé, že o žalobcově životě na Ukrajině bylo zjištěno vše, co zjištěno být mohlo. Krajský soud se sice detailně nezabýval tím, jaké podklady žalovaný shromáždil; podstatný je však jeho závěr o tom, že skutkový stav byl zjištěn v takové míře, která umožnila správnímu orgánu posoudit existenci či absenci důvodů pro udělení azylu u žalobce.

Namítá-li pak žalobce, že krajský soud podložil své rozhodnutí jen kusými důvody, které v podstatě převzal od správního orgánu, nelze mu přisvědčit. Rozsah odůvodnění rozhodnutí nevypovídá nutně o kvalitě tam obsažené právní argumentace – a rozsudek krajského soudu, ač poměrně krátký, se beze zbytku vypořádal s žalobcovými námitkami směřujícími do právního posouzení věci. Krajský soud pochopitelně vycházel ze stejného skutkového příběhu, který žalobce vylíčil žalovanému a v němž nacházel projevy pronásledování z důvodu své příslušnosti k „sociálně slabé skupině“; výstižně pak označil podstatu právního sporu mezi žalobcem a žalovaným, když uzavřel, že důvodem k udělení azylu rozhodně nemůže být toliko špatné sociální postavení žadatele. Tím je řečeno vše: jiné než sociální důvody totiž žalobce neuplatňoval – naopak důvod pro udělení azylu u sebe spatřoval právě v tom, že na Ukrajině nemohl získat práci, hradit běžné nájemné za byt a splácet postupně narůstající dluh na nájemném, takže mu hrozilo, že bude z bytu vystěhován. Nejasná je pak žalobcova námitka, podle níž se krajský soud nezabýval důvody uplatněnými žalobcem při jednání u soudu: žádné jednání ve věci totiž neproběhlo.

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;

žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. června 2006

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu