Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 32/2004 - 62

č. j. 6 Ads 32/2004 - 64

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobkyně: A. V., zastoupena JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 26, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2001, č. j. 17 Ca 113/2001 – 6 a č. j. 17 Ca 114/2001 – 6,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 30. 4. 2001 Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o opravných prostředcích navrhovatelky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 7. 2. 2001 - I., číslo X a rozhodnutí ze dne 7. 2. 2001 - II., téhož čísla a účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že zahájení řízení brání překážka litispendence a zastavení řízení odůvodnil ustanoveními § 83, § 103 a § 104 o. s. ř.

Žalobkyně podala rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku včasné odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který o věci do 31. 12. 2002 nerozhodl.

V kasační stížnosti podané u soudu dne 17. 3. 2004 stěžovatelka namítá, že nebyla informována o skutečnosti, že její odvolání nebylo věcně vyřízeno do 31. 12. 2002, neboť výzva Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 12. 2002 k podání kasační stížnosti proti výše uvedenému usnesení nebyla doručena procesnímu zástupci a samotné stěžovatelce pouze uložením na poště 2. 1. 2003 v době, kdy stěžovatelka byla mimo území České republiky. Postup soudů obou stupňů v řízení přecházejícím podání kasační stížnosti je proto nezákonný a zmatečný, a proto došlo ke zkrácení práva stěžovatelky na spravedlivý proces tím, že v průběhu řízení byla změněna pravidla o jeho průběhu a stěžovatelce byla odňata možnost domáhat se ochrany svých práv opravným prostředkem podaným v režimu úplné apelace a bylo jí přiznáno toliko právo podat kasační stížnost s omezenou možností uplatnění stížnostních důvodů. V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatelka brojí i vůči usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který odvolání ze dne 7. 6. 2001 věcně nevyřešil a 30. 12. 2002 vyzval žalobkyni k podání kasační stížnosti. Nezákonnost tohoto rozhodnutí spatřuje v porušení několika základních práv a svobod občana v Listině základních práv a svobod občana i Úmluvě zaručující občanům právo na spravedlivý proces, zaručující neměnnost pravidel v průběhu řízení, v němž se účastník řízení podávající přezkumný prostředek dovolává práva v režimu stavu tak, jak proces začal, tj. v režimu úplné apelace s možností uvedení veškerých důvodů odvolání. Kasační stížnost tak, jak stanoví zákon č. 150/2002 Sb. v ustanovení § 103 neumožňuje účastníku řízení z titulu kasační stížnosti použít důvody, které by použít mohl v běžném řízení před odvolacím soudem. Dále namítala, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci jí či jejímu právnímu zástupci nebylo dosud doručeno. Shora uvedené důvody kasační stížnosti, tak jak je stěžovatelka v kasační stížnosti věcně vymezila, lze podřadit důvodu v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené se Nejvyšší správní soud zabýval především včasností podané kasační stížnosti. Podle ust. § 129 odst. 3 s. ř. s., bylo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona podáno proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu odvolání ve věci, v níž to zákon připouštěl, a nebylo o něm rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zastavuje se řízení o odvolání dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Účastník tohoto řízení může do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle tohoto zákona. Jak je shora uvedeno, stěžovatelka kasační stížnost podala dne 17. 3. 2004. Ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. V projednávané věci byla kasační stížnost podána po uplynutí lhůty stanovené shora a je tudíž podána opožděně. Na tomto závěru Nejvyššího správního soudu nic nemění ani skutečnost, že o zastavení řízení dne 1. 1. 2003 ve smyslu ust. § 129 odst. 3 s. ř. s. a o tom, že lze podat kasační stížnost do 31. 1. 2003 ve smyslu téhož zákonného ustanovení se stěžovatelka dozvěděla až nahlédnutím do spisu dne 2. 3. 2004. V předmětné věci Vrchní soud v Olomouci přípisem ze dne 30. 12. 2002 poučil stěžovatelku ve smyslu ust. § 129 odst. 3 s. ř. s., který stěžovatelce doručoval, zásilkou, kterou si stěžovatelka ve lhůtě nevyzvedla. Podle právního názoru, který již Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Ads 54/2003 - 78, poučovací povinnost o možnosti podat kasační stížnost proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku pouze do 31. 1. 2003 není dána zákonnou úpravou a podle ust. § 106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Soud proto odmítne pro opožděnost podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. .s. kasační stížnost podanou opožděně i přesto, že stěžovatel nebyl vyrozuměn o této možnosti do 31. 1. 2003.

Pokud se týká namítaného nezákonného a zmatečného procesního postupu soudů obou stupňů v řízení předcházejícím podání kasační stížnosti a namítané nezákonnosti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci, v němž podle stěžovatelky došlo k porušení několika základních práv a svobod občana garantovaných Listinou základních práv a svobod občana a Úmluvou zaručující občanu právo na spravedlivý proces, i k této otázce Nejvyšší správní soud již zaujal právní názor ve svém rozsudku ze dne 10. 6. 2004, č. j. 3 Ads 54/2003 - 211 (č. 346/2004 Sb. NSS). Podle něho v postupu vrchního soudu, jenž po té, co bylo z moci § 129 odst. 3 zastaveno řízení o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, zaslal žalobci poučení o možnosti podat do 31. 1. 2003 proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle soudního řádu správního, nelze spatřovat nezákonnost, neboť řízení před vrchním soudem bylo zastaveno ze zákona a soud zaslal žalobcům poučení nad rámec své zákonné povinnosti v zájmu ochrany i jeho práv. Rovněž tak podle právního názoru, který Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 9. 4. 2004, č. j. 7 Ads 8/2003 - 44, řízení před krajským soudem není zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, jenom z toho důvodu, že v důsledku nabytí účinnosti soudního řádu správního došlo ke změně právní úpravy opravného prostředku proti rozhodnutí krajského soudu o přezkumu správního rozhodnutí tak, že řízení o odvolání, o němž nebylo do tohoto data rozhodnuto, se podle § 129 odst. 3 zastavuje a účastník takového řízení má právo napadnout rozhodnutí krajského soudu kasační stížností.

Kasační stížnost podaná dne 17. 3. 2004 je podle zaujatého právního názoru Nejvyššího správního soudu shora, podaná opožděně a soudu proto nezbylo, než ji podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnout.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu