Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 182/2005 - 62

- 63

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, za účasti Finančního ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Žitná 12, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. - 39,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou u Městského soudu v Praze se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen „správní orgán“) ze dne 21. 6. 2004, č. j. 3989/04-140, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Rakovníku ze dne 8. 12. 2003, č. j. 98908/03/069900/3931, na daň darovací.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítl stížní důvody uvedené v ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Nejprve podrobně rozvedl dosavadní průběh sporu, když uvedl, že finanční úřad vycházel při doměření daně z hodnoty rozestavěné stavby ze stavu, ve kterém tato stavba byla po 18ti měsících od data, kdy stěžovatel uzavřel s bývalou manželkou v pořadí druhou Dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění. Je zcela evidentní, že se jedná z části o nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu, neboť stav rozestavěnosti a tudíž i hodnota stavby byla v době převodu vlastnictví nižší než v době vyměření daně z převodu nemovitostí. Je zde proto rozpor mezi stavem skutečným a formálně právním. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.

Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti namítá jiné skutečnosti, než které uváděl v žalobě. Navrhl kasační stížnost pro nepřípustnost odmítnout, příp. zamítnout.

Ze soudního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Dne 18. 8. 2004 podal stěžovatel žalobu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, ve které se nejprve vyjadřoval ke skutkovým zjištěním a poté namítal, že finanční úřad z důvodu nesprávné interpretace mu závazně určil uhradit daň darovací, aniž by stěžovatel byl de facto z jakéhokoliv titulu obdarován. Stěžovatel dále uvedl, že správní orgán mylně váže vznik právních účinků z právních úkonů, které podléhají zápisu do katastru nemovitostí, protože aplikuje neplatný právní předpis. Účinky vkladu jsou deklaratorní, nikoliv konstitutivní, a proto smlouva byla účinná již před jejím vlastním vkladem.

Podle kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že skutečnosti a důvody, které stěžovatel uvádí v kasační stížnosti, spočívající v nesouhlasu s hodnotou nemovitosti, kterou vzal finanční úřad za základ daně pro stanovení daně z převodu nemovitostí, jsou důvody a skutečnostmi novými, které nebyly dříve uplatněny v řízení před soudem. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že dle ust. je kasační stížnost opírající se pouze o nové důvody nepřípustná.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Protože stěžovatel opřel svou kasační stížnost pouze o nové důvody, které mohl uplatnit už dříve v řízení před soudem, a neuplatnil žádný stížní bod, pro který by bylo možné napadený rozsudek věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. ve spojení s ust. z důvodu uvedeného v ust. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Radan Malík

předseda senátu