Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 34/2005 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Bezručova 7, proti žalovanému Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, se sídlem v Praze 8 – Kobylisy, Pod Sídlištěm 1800/9, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004 č. j. -35,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze odmítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 12. 2002, č. j. 3473/2002-21 o nezahájení mimo odvolacího řízení podle a násl. stran rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 15. 10. 2001, č. j. 0-117/520/2001, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 8. 2001, č. j. 21420-OR-57/2001 o provedení opravy chyby v katastrálním operátu.

Podle stěžovatele byl rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 8. 2001, č. j. 21420-OR-57/2001 značně poškozen na svých právech, protože mu byla snížena výměra pozemku parc. č. 720 v katastrálním území V. B. a v důsledku toho nyní vlastní nemovitosti v celkové výměře 10 304 m2 ačkoliv původní výměra činila 10 517 m2.

Z obsahu správního spisu se podává, že Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou rozhodnutím ze dne 7. 8. 2001, č. j. v řízení podle , ve znění pozdějších předpisů, vyhověl návrhu J. R. ze dne 21. 5. 2001 na prověření údajů o výměrách parcel evidovaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo 1549 pro obec a katastrální území V. B. a na list vlastnictví číslo 1549 (evidovaný vlastník J. R., J. 110) podle doplnil novou parcelu číslo 1068/3 o výměře 278 m2. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně pak rozhodnutím ze dne 15. 10. 2001, č. j. 0-117/520/2001 podle zamítl odvolání J. R. a současně potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 8. 2001, č. j. 21420-OR-57/2001 ve věci opravy chyby v katastrálním operátu. Podnětem ze dne 24. 6. 2002 požádal J. R. Český úřad zeměměřický a katastrální o přezkoumání tohoto rozhodnutí, protože je nezákonné a výrok zmatečný. Dopisem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 12. 2002, č. j. 3473/2002-21 bylo J. R., s podrobným vysvětlením celé problematiky, sděleno, že se tento úřad ztotožňuje se skutkovými a právními závěry Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, uvedenými v rozhodnutí ze dne 15. 10. 2001, č. j. 0-117/520/2001, a proto mimo odvolací řízení podle a násl. ve vztahu k tomuto rozhodnutí nezahájí.

Městský soud v Praze dovodil, že dopis o odložení podnětu J. R. k přezkoumání správního rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 15. 10. 2001, č. j. 0-117/520/2001 postupem podle , resp. o nezahájení mimoodvolacího řízení ve vztahu k tomuto rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba, není oním rozhodnutím, které má na mysli ustanovení a nemůže být proto ke správní žalobě podroben soudní kognici. Odložení podnětu žalobce k přezkoumání správního rozhodnutí postupem podle dopisem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 12. 2002, č. j. 3473/2002-21 totiž nezasáhlo do subjektivních hmotněprávních oprávnění a povinností žalobce. Tímto úkonem správního orgánu nemohl být žalobce zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo a žalovaný Český úřad zeměměřický a katastrální jím vyjádřil jen to, že se věcí dále zabývat nebude. Jelikož dopis o odložení podnětu k přezkoumání správního rozhodnutí postupem podle ze dne 20. 12. 2002, č. j. 3473/2002-21 nelze podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu , šlo jen o úkon správního orgánu, který rozhodnutím nebyl. Žaloba proti dopisu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 12. 2002, č. j. 3473/2002-21 o odložení podnětu k přezkoumání správního rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 15. 10. 2001, č. j. 0-117/520/2001 postupem dle mimo odvolací řízení je tedy z důvodu kompetenční výluky uvedené v nepřípustná podle (domáhá se přezkoumání úkonu správního orgánu, jež je z přezkoumání podle vyloučen). Proto podle ustanovení podanou žalobu pro její nepřípustnost usnesením odmítnul.

V podané kasační stížnosti uvedl stěžovatel, že je přesvědčen, že v dané věci jde o úkon správního orgánu, který je rozhodnutím ve smyslu ust. , když takový úkon správního orgánu pro něj s konečnou platností závazně určuje jeho práva a povinnosti tím, že nezvratně stvrzuje nezákonný protiprávní stav, kterým je poškozen a svým dopadem vylučuje možnost sjednání nápravy nezákonného rozhodnutí, proti kterému neměl možnost se bránit jinak. Podstatou žaloby je to, že byl proti své vůli zásahem státní moci bez možnosti sjednání nápravy a náhrady zbaven majetku 278 m2 pozemku v katastrálním území V. B. Takovým postupem došlo ke zkrácení na základních lidských právech, a to zejména na právu, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Jako zásadní v této věcí spatřuje porušení práva na to, že nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Městskému soud v Praze k dalšímu řízení.

Stěžovatel se domáhá nápravy podle ( , ), podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

V souladu s ust. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné /ust. cit. zák./ nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. cit. zák./, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením nepřihlédne. Skutkovým základem pro rozhodnutí kasačního soudu se tedy mohly stát pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny před soudem, který vydal napadené rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a že krajský soud postupoval v souladu se zákonem, v daném případě ještě podle zákona platného v době rozhodování správního orgánu, tedy , o správním řízení ( ).

Podle rozhodnutí, které je v právní moci, může z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydal, jde-li o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, jeho vedoucí na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise. Správní orgán příslušný k přezkoumání rozhodnutí je zruší nebo změní, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena. Při přezkoumávání rozhodnutí vychází správní orgán z právního stavu a skutkových okolností v době vydání rozhodnutí. Nemůže proto zrušit nebo změnit rozhodnutí, jestliže se po jeho vydání dodatečně změnily rozhodující skutkové okolnosti, z nichž původní rozhodnutí vycházelo.

V řízení mimo odvolání tak lze přezkoumávat nejen meritorní rozhodnutí ve věci, ale veškerá správní rozhodnutí vydaná v rámci správního řízení, a to včetně rozhodnutí procesní povahy, kdy správní úřad vychází z právního stavu platného v době vydání napadeného rozhodnutí. V řízení mimo odvolání správní úřad zruší nezákonné rozhodnutí a to do tří let ode dne právní moci. Narozdíl od obnovy řízení se řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolání nezahajuje na návrh účastníka řízení, ale pouze z úřední povinnosti, kdy správní úřad při svém rozhodnutí, zda v řízení mimo odvolání rozhodnutí zruší, vychází zejména z vlastní činnosti, zejména pak dohledové, kontrolní či prověrkové, z podnětů fyzických a právnických osob, z upozornění Veřejného ochránce práv, z poznatků postoupených jinými státními orgány a správními úřady či z poznatků zveřejněných ve sdělovacích prostředcích. Řízení mimo odvolání se zahajuje prvním procesním úkonem, kdy však správní úřad je povinen tento úkon učinit bezodkladně poté, kdy se dozví poznatky odůvodňující zahájení řízení. Řízení musí ukončit ve lhůtách stanovených v .

Na řízení mimo odvolání se vztahují veškeré zásady správního řízení uvedené v ust. . Účastníky řízení jsou zejména všichni účastníci původního správního řízení. K přezkoumání rozhodnutí mimo odvolání je příslušný vždy ten správní úřad nejblíže vyššího stupně, nadřízený správnímu úřadu, který v dané věci vydal předmětné rozhodnutí. Zjistí-li přezkoumávající správní úřad takové vady rozhodnutí, které způsobují jeho nezákonnost, je povinen takové rozhodnutí zrušit nebo změnit, tedy v daném řízení rozhodnout meritorně správním rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že správní úřad rozhodující v řízení mimo odvolání nemůže věc vrátit správnímu úřadu prvého stupně, pak napadené rozhodnutí buď zruší nebo je zruší a řízení zastaví nebo je změní. Dojde-li však k závěru, že podnět ke zrušení rozhodnutí v řízení mimo odvolání není důvodný, neformálním přípisem jej odloží, aniž by o tomto vydal správní rozhodnutí.

Na výkon dozorčího práva a užití prostředků dozorčího práva ve smyslu ustanovení nemají účastníci řízení právní nárok (srov. SJS 877/2001). Odložením podnětu jako nedůvodného a tedy nezrušením rozhodnutí, proti kterému podnět směřuje, nezasahuje proto dozorčí úřad nijak do sféry subjektivních práv účastníka řízení; ta zůstávají takovým negativním výsledkem přezkumu naprosto nedotčena. Správní akt, o jehož výsledku je účastník vyrozuměn, je pouhým sdělením úřadu straně, nikoli rozhodnutím, a nelze jej napadat správní žalobou. Proto soud žalobu proti takovému aktu odmítne v souladu s ust. ( , ).

Protože Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodů kasační stížnosti dle , kasační stížnost podle ustanovení jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( , ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu