Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 109/2004 - 47

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně E. P., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Velké Meziříčí, Vrchovecká 2, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, Hradec Králové 2, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2004, čj. – 22,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2003, čj. 5856/140/2002-DA-O-28/Bi. Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí č. 1020000199 ze dne 21. 8. 2002, čj. 32551/02/255960/7609 o vyměření darovací daně v částce 46604 Kč.

Stěžovatelka napadený rozsudek považuje za nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [ ] a k tomu v kasační stížnosti dále uvádí:

Platební výměr Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí se týkal rozhodnutí katastrálního úřadu čj. V - 3018/2001, tedy dohody uzavřené mezi stěžovatelkou a M. C. (která je ve vztahu ke stěžovatelce osobou blízkou) dne 27. 11. 2001. M. C. získala majetek, který byl předmětem zmíněné dohody na základě předchozí smlouvy, o níž rozhodoval katastrální úřad pod čj. V 15 - 1430/2000. Finanční úřad zřejmě považoval nabytí vlastnictví M. C., k němuž došlo na základě smlouvy V 15 - 1430/2000 za první převod vlastnictví a dohodu V – 3018/2001 za druhý převod vlastnictví, který napadeným platebním výměrem zdanil darovací daní (což by bylo, pokud by skutečně šlo o druhý převod, v pořádku). Jádro problému není ve vlastní dohodě V - 3018/2001 ze dne 27. 11. 2001, nýbrž právě v předchozí „Dohodě o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem reálným rozdělením ze dne 9. 6. 2000“, o níž bylo rozhodováno katastrálním úřadem pod čj. V 15 – 1430/2000. Zmíněná dohoda z 9. 6. 2000 totiž byla dohodou o reálném rozdělení nemovitostí, které zdanění daní z převodu nemovitostí nepodléhá, neboť se nejedná o převod vlastnického práva ani o směnu, z čehož zřejmě, ovšem podle názoru stěžovatelky mylně, vycházel Finanční úřad v Kostelci nad Orlicí. Z publikované judikatury (viz např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 19. 11. 1996, čj. ) přitom jednoznačně vyplývá, že provedené zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze za směnu ani převod považovat. Proto také není správné vyměření darovací daně shora citovaným platebním výměrem: jestliže dohoda z 9. 6. 2000 nemůže být považována za převod nemovitostí, nemůže v případě nabytí týchž nemovitostí stěžovatelkou na základě dohody V – 3018/2001 jít o druhý převod vlastnictví (který by zdanění podléhal), nýbrž o první převod (mezi osobami blízkými), takže se na něj vztahuje osvobození od daně dle ust. zákona ČNR č. , v tehdy platném znění.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na správnosti svého rozhodnutí s tím, že se jedná o obdobné námitky jako v odvolání proti platebnímu výměru, s kterými se tento správní orgán vypořádal v odůvodnění žalobcem napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí toliko v rozsahu kasační stížnosti (v ní uplatněného důvodu) – když neshledal skutečnosti, které by mohly vést ke zrušení tohoto rozhodnutí z úřední povinnosti ( a 3 ). Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Podle ustanovení věta prvá zákona ČNR č. ve znění účinném v době vydání napadeného správního rozhodnutí, které mělo být dle názoru stěžovatelky v daném případě aplikováno, jde-li o nemovitý majetek vydaný nebo poskytnutý jako náhrada podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a o převod nebo přechod vlastnictví mezi osobami blízkými podle , je tento majetek osvobozen při prvním převodu nebo přechodu vlastnictví od daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se jednalo o majetek vydaný podle a že dohody o zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 9. 6. 2000 a ze dne 27. 11. 2001 byly uzavřeny mezi sestrami, tedy osobami blízkými. Zbývá tedy posoudit, zda na základě těchto dohod došlo k převodu nebo k přechodu vlastnického práva k dotyčným nemovitostem.

Samotný zákon ČNR č. nedefinuje blíže pojem převodu či přechodu vlastnictví. Jedná se o pojmy, které jsou vlastní především právu soukromému, zejména občanskému právu.

Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Podle § 133 odst. 2, 3 téhož zákona převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem této smlouvy.

Protože ani neobsahuje bližší definici pojmů převod a přechod vlastnictví, je nutno vycházet především z právní teorie. Pojem převod vlastnictví je používán v případě, kdy se jedná o smluvní nabytí vlastnického práva, tedy obecně o každou smluvně založenou změnu v osobě vlastníka věci (či dosavadního okruhu vlastníků), při které nabyvatel odvozuje své vlastnické právo od dosavadního vlastníka (dosavadních vlastníků). Ustanovení obč. zák. příkladmo uvádí smlouvu kupní a darovací. Může to však být i každá jiná smlouva, která směřuje k převodu vlastnického práva např. smlouva směnná či smlouva o vypořádání podílového spoluvlastnictví podle obč. zák. Přechodem vlastnictví je pak třeba rozumět mj. nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, tedy především výrokem soudním. Sem patří i případ zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle obč. zák.

V podrobnostech je možno odkázat především na publikaci Marta Knappová, Jiří Švestka a kolektiv, občanské právo hmotné, svazek I, třetí aktualizované a doplněné vydání, ASPI Publishing, s. r. o., zejména str. 296 a násl., jakož i na publikaci Josef Fiala a kolektiv, Občanské právo hmotné, druhé vydání, Masarykova univerzita a Doplněk Brno, zejména str. 106 a násl.

Ostatně ustanovení zákona ČNR č. (dříve téhož zákona) zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pod převod či přechod vlastnictví k nemovitosti zařazuje.

V daném případě tedy k prvému převodu vlastnictví k dotyčným nemovitostem došlo na základě dohody ze dne 9. 6. 2000, k druhému převodu vlastnictví pak na základě dohody ze dne 27. 11. 2001. Předmětem vyměření daně pak byl převod na základě této - druhé – dohody. Nebyla tedy splněna podmínka věta prvá zákona ČNR č. , neboť se nejednalo o prvý převod (tím méně přechod) po vydání nemovitého majetku či jeho poskytnutí jako náhrady podle

Stěžovatelkou uplatněný důvod kasační stížnosti tedy nemůže obstát. Proto byla tato stížnost zamítnuta.

Stěžovatelka, která neměla v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, nad rámec běžných výdajů náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu