Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 154/2005 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. I., zastoupena JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 4. 5. 2005, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 12. 2003, č. j. OAM-4159/VL-14-P21-2001. Tímto rozhodnutím jí nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně nenaplnila žádnou ze zákonných podmínek pro udělení azylu.

Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvod uvedený v , (dále též „ “). Domnívá se totiž, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, když nevycházel ze situace v Moldavsku v roce 1998 (kdy stěžovatelka zemi opustila). Tím došlo k vadě řízení a nebyl zjištěn úplný skutkový stav věci. Žalovaný při svém rozhodování vycházel ze zprávy, která zahrnuje období pozdější s příznivějším vývojem a neodráží skutečnosti odpovídající počátku roku 1998. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. K uplatněnému důvodu kasační stížnosti uvádí, že při rozhodování o žádosti o udělení azylu použil následující informace: zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA o situaci v oblasti dodržování lidských zpráv v Moldavsku v roce 1998 - 2001, databanku ČTK - Moldavsko, aktuální verze, Jednotnou teritoriální informaci za rok 1997, č. j. 3722/97 ze dne 1. 12. 1997, informace OAMP MV ČR z roku 1999 a informace MZV ČR z let 1997 - 2001. Tyto zprávy jsou podle žalovaného relevantní pro posouzení situace stěžovatelky, neboť rozhodná doba je ta, kdy stěžovatelka projevila úmysl požádat o azyl. Stěžovatelka se s uvedenými zprávami mohla seznámit a případně navrhnout jejich doplnění, což však neučinila.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatelka uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit). Namítá, že krajský soud pochybil, když nezrušil rozhodnutí žalovaného k námitce, že žalovaný při posuzování žádosti o azyl nevycházel z informací vztahujících se k roku 1998, tedy době, kdy stěžovatelka odešla z Moldavska.

K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 5. 5. 2001 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, ve kterém uvedla, že v Moldavsku nemohla najít práci, protože je Ruska. Stejný problém tam má její syn. Dále poukázala na to, že v Moldavsku nemá kde bydlet, neboť „po smrti svojí matky by se tam zbláznila“. Přijela proto do České republiky za prací. Z protokolu o pohovoru k důvodům svého návrhu ze dne 8. 1. 2003 vyplynulo, že stěžovatelka opustila Moldavsko v roce 1998, protože jí shořel byt, při požáru zahynula i její matka. Stěžovatelka se domnívá, že požár byl založen úmyslně, neboť již dříve měla potíže kvůli své sexuální orientaci a ruské národnosti. Podle šetření policie však požár způsobila závada v elektroinstalaci. Žalovaný jí azyl neudělil pro nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a vyslovil, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 citovaného zákona. Proti tomu podala stěžovatelka žalobu, kde namítala, že žalovaný nesprávně posoudil otázku jejího odůvodněného strachu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu a že jí měl azyl podle tohoto ustanovení udělit, stejně jako překážku vycestování. Při ústním jednání, konaném dne 4. 5. 2005, stěžovatelka rovněž namítla, že zprávy, z nichž žalovaný vycházel, se nevztahují k roku 1998, kdy stěžovatelka zemi původu opustila, ale k době pozdější. Krajský soud její žalobu zamítl, neboť shledal, že důvody stěžovatelkou uvedené nejsou v souladu s objektivními zprávami ze země původu, neboť podle nich nedochází k pronásledování osob odlišné sexuální orientace. K námitce uplatněné až při jednání krajský soud nepřihlížel s odkazem na uplynutí lhůty pro vymezení žalobních bodů podle

Podmínkou pro to, aby mohl být důvod kasační stížnosti uvedený v naplněn, je mimo jiné ta skutečnost, že vadu správního řízení stěžovatel namítal v řízení před krajským soudem a tento soud přesto, že námitka byla důvodná rozhodnutí žalovaného nezrušil [viz formulace ......, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; ...]. Podle přísné koncentrační zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, je třeba žalobní důvody uplatnit ve lhůtě pro podání žaloby a jen v této lhůtě je lze rozšiřovat ( ). Lhůta pro podání žaloby je v azylových věcech stanovena zákonem o azylu a činí 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí ( , zákona o azylu). Krajský soud se pak v rámci řízení o žalobě zabývá jen těmi důvody, které byly uplatněny v zákonné lhůtě, k ostatním přihlížet nemůže. V daném případě však námitku, že žalovaný pochybil, když nehodnotil zprávy vztahující se k roku 1998, tedy roku odchodu stěžovatelky z Moldavska, stěžovatelka poprvé uplatnila až v ústním jednání před krajským soudem (dne 4. 5. 2005), přičemž rozhodnutí žalovaného jí bylo doručeno již 14. 1. 2004; lhůta k uplatnění žalobních důvodů tak uplynula již 29. 1. 2004 a stěžovatelčina námitka byla uplatněna daleko po lhůtě (pozn. soudu: pokud krajský soud v napadeném rozsudku uvádí, že lhůta uplynula až 15. 3. 2004, je toto datum nesprávné; krajský soud totiž vycházel z obecné dvouměsíční lhůty k podání žaloby, která je však v případě azylových věcí stanovena odlišně; uvedené pochybení je ale v dané věci nerozhodné). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvedenou námitku v řízení před krajským soudem neuplatnila, nemůže obstát ani důvod kasační stížnosti uvedený v

Pokud pak jde o věcné posouzení toho, zda žalovaný pochybil, když nehodnotil zprávy vztahující se k roku 1998, tedy roku odchodu stěžovatelky z Moldavska, tak tím se nemůže zdejší soud s ohledem na zabývat, neboť tento důvod, stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ačkoli tak učinit mohla. Vzhledem k charakteru řízení o kasační stížnosti, jako řízení, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí krajského soudu a teprve jeho prostřednictvím rozhodnutí správního orgánu, je zásadně možné přezkoumávat jen ty důvody, které stěžovatel uplatnil v předchozím řízení před soudem v zákonné lhůtě a kterými se tedy soud mohl, resp. měl zabývat.

Nad rámec uvedeného je vhodné poukázat na to, že udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v § 2 odst. 6 tohoto zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. , publikováno pod č. NSS). V rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. - 81, pak zdejší soud konstatoval, že o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového. V opačném případě, tedy při podání žádosti o azyl s výrazným časovým odstupem po vstupu na území státu, kde mu může být ochrana formou azylu udělena, lze předpokládat, že důvody podání žádosti se již nemusejí shodovat s důvody odchodu ze země původu, což může cizince z poskytnutí azylu vyloučit podobně, jako žádost v jiné, než první bezpečné zemi. Z uvedeného je zřejmé, že k tomu, aby žádost o udělení azylu mohla být úspěšná, je třeba, aby cizinec o udělení azylu požádal neprodleně po svém příchodu do země. Jeho důvody jsou pak zkoumány ve vztahu k okolnostem, za nichž žadatel o azyl zemi původu opustil (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2004, č. j. - 39, či ze dne 25. 5. 2005, č. j. - 67, dostupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu). Lze si však představit situaci, kdy by důvody pro udělení azylu byly posuzovány až k datu podání žádosti [např. tzv. uprchlík sur place („uprchlík na místě“), tedy osoba, která v okamžiku odchodu ze země nebyla uprchlíkem, ale stala se jím později v důsledku okolností nastalých v době její nepřítomnosti]. Stejně tak je v azylovém řízení třeba brát v úvahu současný stav v zemi původu z hlediska, zda změny v poměrech nenasvědčují odstranění důvodů, které v době jejího opuštění nárok na azyl mohly zakládat. V daném případě však stěžovatelka jako důvody pro udělení azylu uvedla svoje potíže v zemi původu kvůli své sexuální orientaci a ruské národnosti, tedy potíže, které měla v době odchodu ze země a žalovaný je také ve vztahu k datu odchodu měl hodnotit. Vzhledem ke značné době, která uplynula mezi odchodem ze země původu a dnem, kdy stěžovatelka o azyl požádala (více než tři roky), zhodnotil však žalovaný tento její krok jako účelový směřující k legalizaci jejího pobytu a azyl jí neudělil. Postupoval tak zcela v intencích shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. - 81.

Žádný z namítaných důvodů kasační stížnosti tak nebyl shledán a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu