Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 161/2005 - 82

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. K., zastoupen JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6/343, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 37,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti..

III. Odměna advokáta JUDr. Davida Černého s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2003, č. j. OAM-3077/VL-07-SE01-2002. Tímto rozhodnutím žalovaný stěžovateli neudělil azyl pro nesplnění podmínek uvedených v , , 2 a 14 , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a vyslovil, že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle citovaného zákona. Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný rozhodl v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci, proto žalobu zamítl.

Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené v až d) , (dále též „ “). Konkrétně však pouze namítá, že městský soud posoudil uvedenou věc v rozporu s platným právním řádem, zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává vážná pochybení v řízení u všech dosavadních orgánů. Uvádí také, že se obává návratu na Ukrajinu, kde mu údajně hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu (Městského soudu v Praze) režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody uvedené v až d) , konkrétně však pouze namítá nezákonnost napadeného rozsudku (domnívá se totiž, že mu měl být azyl udělen, neboť má obavu z politického pronásledování na Ukrajině) a dále blíže nespecifikovaná vážná pochybení v řízení jak před městským soudem, tak před žalovaným.

K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 17. 6. 2002 stěžovatel podal žádost o udělení azylu, kde uvedl, že o azyl žádá proto, že na Ukrajině neměl peníze ani práci, do České republiky proto přijel za prací. Z protokolu o pohovoru k důvodům jeho žádosti vyplynulo, že stěžovatel skutečně přijel do České republiky za prací. O azyl pak žádá proto, že mu skončilo vízum a on si chce zlegalizovat pobyt. Žádné jiné potíže na Ukrajině neměl. Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 28. 7. 2003 azyl neudělil z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a rozhodl, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 citovaného zákona.

Předně je třeba uvést, že stěžovatelova kasační stížnost je na samé hranici projednatelnosti a stěžovatel (ani jeho zástupce) kasační stížnost nedoplnil a důvody kasační stížnosti blíže nekonkretizoval, přestože k tomu byl soudem vyzván (usnesením ze dne 9. 3. 2005 doručeným stěžovateli dne 15. 3. 2005 a ustanovenému zástupci dne 14. 3. 2005). Nejvyšší správní soud však seznal, že nevyhovění výzvě za dané situace nebrání věcnému projednání kasační stížnosti, ovšem v jejím omezeném rozsahu.

Stěžovatelovy konkrétní námitky spadají pod důvod uvedený v , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím řízení. Stěžovatel má totiž zato, že mu měl být azyl udělen z důvodu jeho strachu z pronásledování z politických důvodů. Podle zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel v průběhu správního řízení ani řízení před městským soudem nikdy neuvedl, že by byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani že má obavu z pronásledování z důvodů uvedených v zákona o azyl (tuto skutečnost poprvé zmínil až v kasační stížnosti). Naopak vždy tvrdil, že do České republiky odešel za prací a azylovým řízením si zde chce zlegalizovat pobyt. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že ekonomické problémy žadatele o azyl v zemi původu nejsou azylově relevantním důvodem (např. rozsudek ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, kde soud uvedl, že ekonomické problémy žadatele o azyl v zemi původu, nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu dle zákona o azylu nebo rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54, kde bylo konstatováno, že obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické; oba citované rozsudky jsou k přístupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu). Postup žalovaného i městského soudu byl tak v souladu se zákonem a naplnění tvrzeného důvodu kasační stížnosti uvedeného v 103 odst. 1 písm. a) nebylo zjištěno.

Stěžovatel dále obecně namítal, že shledal vážná pochybení v řízení před správním orgánem i soudem, avšak bez toho, aby uvedl jakákoli bližší upřesnění. Takto uvedené námitky ovšem nelze považovat za řádně uplatněné důvody kasační stížnosti ve smyslu , neboť ty musí být stěžovatelem vymezeny nejen po stránce právní (tj. která zákonná ustanovení má za porušená), ale zejména skutkové (tj. v čem konkrétně namítanou nezákonnost spatřuje). V případě těchto námitek tak stěžovatel neučinil a nelze se jimi proto zabývat; Nejvyšší správní soud je totiž zásadně vázán rozsahem kasační stížnosti a jejími důvody.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s , , , ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. května 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu