Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 56/2005 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: O. V., zastoupen Mgr. Jekatěrinou Sochorovou, advokátkou, se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 19 ze dne 12. 2. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Jekatěrině Sochorové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1075 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 7. 2003,

č. j. OAM - 7333/VL - 09 - SE02 - 2001, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán dále uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické problémy v zemi původu, neboť žalobce neměl peníze na zaplacení auta, které nebylo jeho a někdo mu je ukradl. Majitel auta na něm požadoval náhradu a žalobci v této souvislosti bylo vyhrožováno neznámými stále stejnými muži, kteří měli pistole a žalobce má za to, že se jednalo o členy mafie.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle , , 2 a a nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Žalobce výslovně namítl porušení ustanovení , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Podle jeho mínění se správní orgán žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně a svědomitě, neboť nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, opatřené důkazy nebyly úplné, rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a odůvodnění žalobce nepřesvědčuje o jeho správnosti. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2004, č. j. - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, žalobce v zákonné lhůtě ve smyslu řádného poučení napadl kasační stížností tento rozsudek podáním ze dne 27. 1. 2004 doručeném městskému soudu 3. 3. 2004, jež bylo učiněno v cizím jazyce a označeno jako „Odvolání“, a bylo městským soudem ustanoveným tlumočníkem přeloženo do češtiny dne 8. 6. 2004 a tímto soudem podle obsahu posouzeno jako kasační stížnost proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2004, č. j. - 19, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 7333/VL - 09 - SE02 - 2001 ze dne 16. 7. 2003. Usnesením městského soudu ze dne 18. 2. 2004, č. j. - 33, byl stěžovatel vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady shora citovaného podání ve věci kasační stížnosti a uvedl, čeho se podání týká, co navrhuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá, uvedl údaj o doručení rozhodnutí a předložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl řádně poučen ve smyslu platné právní úpravy o následcích nesplnění uložené povinnosti a o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů. Při doručování tohoto usnesení byla uplatněna fikce doručení, neboť adresát písemnosti nebyl zastižen a písemnost byla uložena na poště po předchozí výzvě dne 24. 6. 2004. Podáním ze dne 15. 7. 2004 požádal o ustanovení zástupce pro řízení kasační stížnosti, a reagoval na obsah shora citované výzvy k odstranění vad podání. Usnesením městského soudu ze dne 17. 9. 2004, č. j. - 41, byla tato žádost žalobce zamítnuta a současně byl vyzván k předložení plné moci udělené jím zvolenému advokátovi. Toto usnesení bylo žalobci doručeno 22. 9. 2004 a následně 29. 9. 2004 doručeno soudu vyplněné „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „vzor 060“), v němž uvedl, že nemá žádné příjmy. Vzhledem k tomu, že při zaslání formuláře vzor 060, jež bylo soudem žalobci zasláno 30. 7. 2004, přičemž si jej vyzvedl 2. 8. 2004, nebyla žalobci stanovena lhůta k zaslání vyplněného formuláře, a žalobce tak učinil až poté, kdy byla jeho žádost o ustanovení zástupce zamítnuta, nezbylo městskému soudu, než usnesení o neustanovení zástupce zrušit usnesením ze dne 25. 10. 2004, č. j. - 48, a současně byla zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka Mgr. Jekatěrina Sochorová.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci (dále jen „stěžovatel“) doručen dne 18. 2. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 3. 3. 2004 a doručena téhož dne městskému soudu. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, stěžovatel uplatňuje důvody obsažené v a b) , , v platném znění (dále jen „ “). Stěžovatel opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že správní orgán porušil příslušná ustanovení , neboť nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci, a tím došlo k porušení procesních práv stěžovatele ve správním řízení. Stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené rozhodnutí městského soudu, jež nesprávně ve svém podání z 15. 7. 2004 označuje jako usnesení městského soudu ze dne 12. 2. 2004, č. j. - 19, jímž byla žaloba odmítnuta, ale je zřejmé, že se jedná o kasační stížností napadený rozsudek městského soudu ze dne 12. 2. 2004, č. j. - 19, jímž byla žaloba zamítnuta, zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem a o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody, jak lze dovodit z obsahu podání, podle ustanovení a b) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že městský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Městský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatele se městský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy ekonomické problémy v zemi původu, a dále potíže se soukromými osobami, podle názoru stěžovatele se jednalo o členy mafie, které mu vyhrožovaly a ohrožovaly pistolemi, neboť neměl peníze na zaplacení odcizeného auta, jehož majitel na něm požadoval náhradu, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení , neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle , , 2 a . Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu .

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu Městský soud nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2004, č. j. - 48, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Nejvyšší správní soud přiznal advokátce Mgr. Jekatěrině Sochorové, jak i sama požadovala, odměnu ve výši 1075 Kč (jeden úkon právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a jeden režijní paušál po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. května 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu