Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 180/2005 - 59

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. B., zastoupen JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Masná 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 29. 11. 2004, č. j. - 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Radima Vicherka s e u r č u j e částkou 2558,50 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla podle , (dále jen ) zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 8. 2004, č. j. OAM-2558/VL-20-08-2004, kterým byla podle , , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem, neboť stěžovatel neopustil Ukrajinu ze žádného azylově relevantního důvodu, ale jen pro strach z vyděračů a ve snaze legalizovat pobyt v České republice.

Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítl, že soud nesprávně posoudil právní otázku a dopustil se závažných procesních pochybení, stejně jako správní orgán. Správní orgán nezjistil úplně a skutečně stav věci, neměl tak dostatek podkladů pro právní posouzení, které v důsledku toho nemohlo být správné. Poukázal na čl. 53 Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka, podle něhož nejen přímé pronásledování, ale různá opatření proti žadateli spojená s dalšími zápornými faktory, mohou vyvolat obdobný efekt. Na Ukrajině není možné se obrátit na policii, to znamená dobrovolné vystavení se další perzekuci. Stejně tak v jeho prospěch svědčí i čl. 43 cit. „Příručky“, podle něhož se obavy z pronásledování nutně nemusí zakládat na vlastních osobních zkušenostech, ale mohou se odvozovat od toho, co se stalo přátelům, příbuzným, nebo členům stejné rasové či společenské skupiny. V doplnění kasační stížnosti tyto důvody zopakoval, podřadil je zákonným důvodům podle , d) , a současně požádal o odkladný účinek kasační stížnosti. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že jeho posouzení není v rozporu s citovanými články „Příručky“ a jeho rozhodnutí plně vycházelo z důvodů žadatelem v řízení uvedených. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud posuzoval důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Ke kasačním tvrzením ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel v žádosti o azyl ze dne 5. 8. 2004 uvedl, že se během posledních dvou let zabýval dovozem masa z Polska a od března t. r. maso s manželkou prodávali na trhu. Krátce na to po něm neznámí muži požadovali tzv. „výpalné“, které odmítl platit, a proto mu bylo vyhrožováno. Manželka odjela do České republiky, po ní i on, manželka se však již na Ukrajinu vrátila. Na polici se neobrátil, protože mu hrozili, že to udělat nesmí. O azyl se rozhodl požádat, protože byl vyhoštěn. V případě návratu na Ukrajinu se obává vyhrožujících banditů. V důvodech vlastnoručně psaných rovněž uvedl, že mu doma vyhrožují a požadují po něm peníze. Při pohovoru dne 11. 8. 2004 upřesnil, že od začátku r. 2004 si s manželkou pronajali stánek na tržišti, kde prodávali maso. Přišli za ním neznámí lidé a požadovali od něho peníze. Když odmítal platit, vyhrožovali, že jeho žena bude vdovou. Proto z Ukrajiny odjel. Dále uvedl, že prodávat začal v březnu, vyděrači přišli v půlce března a požadovali 1000 USD měsíčně. Vyhledali ho celkem dvakrát a vyhrožovali mu zabitím nebo zmrzačením.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2004, podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou. V rozhodnutí zhodnotil tvrzení stěžovatele se závěrem, že nejde o důvody azylově relevantní a nejsou dány ani důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu.

V žalobě stěžovatel pouze namítl, že v řízení došlo k porušení ( , 4, , , ) a zákona o azylu. Poukázal na svá tvrzení uplatněná ve správním řízení a obsah správního spisu s tím, že mu měl být azyl udělen. Soud žalobu zamítl.

Stěžovatel namítá jednak nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [ ], a dále nedostatek skutkových zjištění, porušení zákona při zjišťování skutečného stavu podle Není rozhodné, že stěžovatel nesprávně procesní námitky proti postupu žalovaného podřadil pod ust. , které lze uplatnit jen ve vztahu k vadám soudního rozhodnutí. Podle lze namítat vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

K námitce porušení procesních předpisů žalovaným nedostatečným zjištěním skutečného stavu věci lze obecně uvést, že je povinností správního orgánu respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z vyjadřující hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. K zajištění možnosti úplného vyjádření má podle zákona o azylu účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. V daném případě bylo toto právo zajištěno a stěžovatel měl možnost řádného uvedení všech důvodů i návrhu důkazů. Tvrzení uvedená v protokole odpovídají i písemným důvodům sepsaným stěžovatelem. Jiné skutečnosti nebyly uvedeny ani v žalobě či v kasační stížnosti. Žadatel o azyl má jistě ztíženou situaci při navrhování nebo předkládání důkazů, ovšem v daném případě k posouzení naplnění azylových podmínek stačilo samotné tvrzení vylučující splnění podmínek pro udělení azylu. Za takové situace by jakékoliv doplnění dokazování z iniciativy správního orgánu bylo nadbytečné. Soud pak je oprávněn a povinen zkoumat rozhodnutí správního orgánu jen v mezích žalobních námitek ( ) a soud se s nimi vypořádal dostatečně. S námitkami v žalobě řádně vznesenými se krajský soud vypořádal dostatečně. Postup krajského soudu nebyl v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených v

Při hodnocení správnosti právních závěrů soudu vycházel Nejvyšší správní soud z ust. § 12 zákona o azylu, podle něhož se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel v průběhu správního řízení i řízení před soudem opakovaně uváděl, že důvodem žádosti o azyl je obava ze soukromých osob, které mu vyhrožovaly v souvislosti s požadavkem na placení tzv. „výpalného“ Zákon o azylu za pronásledování považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Stěžovatel měl problémy s několika soukromými osobami, na úřady se neobrátil, neboť to považoval za neúčinné. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek z 27. 8. 2003, č. j. - 51) nemohou být důvodem pro udělení azylu problémy se soukromými osobami (tzv. mafií) spočívající ve vydírání či výhrůžkách s výjimkou případů, kdy státní moc domovského státu, u nichž se žadatel domáhal ochrany, není schopna ji poskytnout. Nedůvěra žalovaného v účinnost zásahu státních orgánů rovněž není azylově relevantním důvodem (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. - 37). Zcela nerozhodné jsou poukazy na „Příručku“, která je výkladovou pomůckou při rozhodování žalovaného. Důvody ve správním řízení stěžovatelem tvrzené totiž nijak výkladu užitému v čl. 43 a 53 neodpovídají; stěžovatel nepoukazoval na žádná opatření vůči němu uplatňovaná, která by bylo třeba vážit v kontextu s nějakými dalšími faktory, ani na perzekuci osob sobě blízkých, či na příslušnost k nějaké konkrétní pronásledované sociální skupině, což by mohlo mít odraz v jeho pocitu ohrožení. Důvody jím uvedené nemohly vést k udělení azylu pro nesplnění zákonných podmínek a posouzení žádosti jako zjevně nedůvodné bylo oprávněné. Podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu lze totiž žádost oddělení azylu zamítnout jako zjevně nedůvodnou, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v zákona. Jak žalovaný, tak i soud posoudili právní otázku azylových důvodů správně a v souladu se zákonem; není proto naplněn ani kasační důvod podle

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán žádný kasační stížností uplatněný důvod pro zrušení napadeného rozsudku, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení věty druhé zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ). Stěžovateli byl pro toto řízení soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) a 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů [ , písm. f), , , d), ve znění pozdějších předpisů], celkem 2150 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ); soud proto určil odměnu advokáta včetně zvýšení o DPH částkou 2558,50 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. května 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu