Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 12/2006 - 29

č. j. - 29

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Dundee, v. o. s., IČ 25878034, Temenická 29, Šumperk, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2004, č. j. 2381/130/2004, vedené pod sp. zn. , o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové, JUDr. Miroslavě Honusové, JUDr. Iloně Lövyové a Mgr. Tomáše Zubka,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová, JUDr. Miroslava Honusová, JUDr. Ilona Lövyová a Mgr. Tomáš Zubek n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 20. 8. 2004, č. j. 2381/130/2004, vedené pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 8. 11. 2004 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku ze dne 5. 11. 2003, č. j. 116222/03/398912/1788, vydané ve věci stanovení nároku na vrácení spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období prosinec 2002.

Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči ve výroku uvedeným soudcům Krajského soudu Ostravě. Důvod podjatosti pak spatřuje v tom, že rozhodnutí soudu již zná z rozsudků č. j. - 29, č. j - 31, které pokládá za nekompetentní a nesmyslné a vynesené s cílem zesměšnit a poškodit oprávněného žalobce. Dále konstatoval, že z těchto důvodů se nehodlá zúčastňovat takovýchto podivných praktik některých pracovníků soudu – údajně nezávislých, které jsou mu známy z médií a jsou v této společnosti hojně užívány. Žalobce také konstatoval, že nestojí o další zesměšňování, protože nemá žádnou důvěru ve složení senátu, který takto účelově rozhoduje v neprospěch oprávněného.

Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli, že k účastníkům a k věci nemají žádný vztah, znají je pouze z úřední činnosti a necítí se být podjatí.

Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z , (dále též „ “), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.

Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedení soudci podíleli na rozhodování věcí vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , a sp. zn. . Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V daném případě není naplněna podmínka instanční nadřízenosti, neboť uváděná řízení byla, resp. jsou, vedena u téhož soudu. K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněném pod č. NSS, uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu , který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Ze všech těchto důvodů pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. května 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu