Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 14/2005 - 75

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele T. G. C. s. r. o., zastoupeného JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3 A, za účasti Finančního ředitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Hálkova 14, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2004, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále jen „správní orgán“) ze dne 25. 10. 2001, č. j. 9664/110/2001, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech (dále též „správce daně“) ze dne 8. 1. 2001, č. j. 1416/01/128914/0424, o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 1998.

Jako právní důvod své kasační stížnosti stěžovatel (dále též „daňový subjekt“) uvedl ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zdůraznil, že soud v podstatě opsal a zcela formálně převzal důvody uvedené v napadeném rozhodnutí správního orgánu bez toho, že by se vypořádal s polemikou stěžovatele. Stěžovatel neměl žádnou možnost nutit soukromé podnikatele k tomu, aby s ním vstupovali do pracovního poměru. Musel proto reflektovat požadavky smluvních partnerů a svou tíživou situaci, kdy se mu nedostávalo kapacit k opracování výrobků. Jestliže správce daně odkazoval na způsob sjednané ceny díla, nebylo vzato v úvahu, že šlo pouze o technický výpočet, který kvantifikoval množství zhotovených výrobků. Důkazy obstarané správcem daně bez přítomnosti zástupce stěžovatele a bez výslechu smluvních partnerů soudem nemohou být důkazem teorie vykonstruované správcem daně proti stěžovateli. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu zpět k dalšímu řízení.

Správní orgán se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Dle ust. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

S ohledem na skutečnost, že stěžovatel uvádí jako právní důvod kasační stížnosti ust. , je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Takové pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal, neboť tento soud se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami. Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že soud nevyslechl jeho smluvní partnery, Nejvyšší správní soud k této námitce podotýká, že obsahem žaloby nebyl žádný návrh na provedení dokazování, když takovýto návrh není ani součástí soudního spisu. S ohledem na dispoziční zásadu, která se prolíná celým řízením před správními soudy, proto Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento stížní bod je nedůvodný, protože krajský soud neměl povinnost vyslýchat v souzené věci svědky, neboť mu žádná ze stran sporu takovýto procesní úkon nenavrhla a v probíhajícím řízení nevyplynula takováto potřeba najevo. Jeho postup byl proto zcela v souladu s ust.

Tvrzením stěžovatele, že soud v předcházejícím řízení v podstatě opsal a převzal důvody správního orgánu, aniž se vypořádal s polemikou stěžovatele, se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť se jedná o pouhou proklamaci bez toho, aby stěžovatel konkrétně specifikoval, v čem konkrétně pochybení krajského soudu spatřuje. Není totiž povinností ani právem Nejvyššího správního soudu vyhledávat za stěžovatele stížní body a určovat tak rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu.

Porovnáním obsahu kasační stížnosti s obsahem žaloby Nejvyšší správní soud dále zjistil, že žaloba neobsahuje námitku týkající se způsobu stanovení ceny díla či výslechu svědků bez přítomnosti stěžovatele. Nejvyšší správní soud se proto s ohledem na dikci ust. těmito stížními body nemohl pro jejich novost zabývat.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem dle citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. května 2006

JUDr. Radan Malík

předseda senátu