Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 172/2005 - 39

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: O. I., zastoupena Mgr. Alešem Hájovským, advokátem se sídlem Tachov, nám. Republiky 57, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2005, č. j. - 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 7. 2004, č. j. OAM-2178/VL-10-03-2004. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.

Stěžovatelka v kasační stížnosti popisuje problémy, které měla se svým manželem a kvůli nimž a nedobré ekonomické situaci odešla z Ukrajiny. Dále uvádí, že o azyl požádala z důvodu legalizace svého pobytu v České republice; zpět na Ukrajinu se vrátit nechce, neboť se bojí manžela (má obavu o svůj život). Domnívá se, že žalovaný i krajský soud pochybili, pokud se nezabývali možným udělením azylu z humanitárního důvodu podle § 14 zákona o azylu; stěžovatelka má totiž zato, že její potíže s manželem lze pod důvody pro udělení humanitárního azylu zahrnout. Navíc v České republice žije řádným životem, pracuje a není trestně stíhaná. Zároveň poukazuje na to, „že nebyly řádně hodnoceny důkazy, které byly prováděny v předcházejících řízeních“. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Poukazuje rovněž na výjimečnost humanitárního azylu a stěžovatelce doporučuje k legalizaci svého pobytu využití institutů v zákoně č.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Aniž by to stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně zmínila, uplatňuje důvod uvedený v , (dále též „ “) (nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,vady řízení před soudem), domnívá se totiž že soud pochybil, pokud neřešil, proč stěžovatelce nebyl udělen humanitární azyl. Dále důvod podle (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit), namítá, že žalovaný postupoval nesprávně, když nerozhodoval o udělení humanitárního azylu a v neposlední řadě důvod obsažený v (tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení), tvrdí totiž že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu.

K tomu ze správního spisu vyplynulo, že dne 17. 6. 2004 stěžovatelka požádala o udělení azylu. Jako důvody uvedla ekonomické potíže a problémy se svým manželem, který ji obtěžoval a vyhrožoval jí. Jak vyplynulo z protokolu o pohovoru k důvodům své žádosti, stěžovatelka při pohovoru uvedené problémy potvrdila a dále sdělila, že o pomoc před manželem požádala policii, která jí však nepomohla s tím, že se jedná o rodinné problémy. Na nikoho dalšího se již o pomoc neobracela. Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2004 žalovaný její žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatelka neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 citovaného zákona.

Stěžovatelka předně namítá, že krajský soud pochybil, když se nezabýval tím, proč jí nebyl udělen humanitární azyl. S touto námitkou však nelze souhlasit. Krajský soud je totiž v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zásadně (až na některé výjimky podle a 2 ) vázán uplatněnými žalobními body a pouze v mezích těchto řádně uplatněných žalobních bodů může rozhodnutí správního orgánu přezkoumat ( ). Rozsah přezkumu tak vymezuje žalobce. V daném případě stěžovatelka ve své žalobě, která byla na hranici projednatelnosti, toliko namítala, že správní orgán nesprávně zjistil stav věci (uvedla konkrétní ustanovení , které považovala v daném řízení za porušené) a jeho rozhodnutí měla za nesprávné a nezákonné. Otázku možného udělení humanitárního azylu, případně pochybení žalovaného, který o jeho udělení nerozhodoval, vůbec nezmínila. Krajský soud, který se touto otázkou nezabýval a ani zabývat nemohl, postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatelka nemůže v řízení o kasační stížnosti vytýkat krajskému soudu, že se nezabýval něčím, co po něm v žalobě vůbec nepožadovala. Důvod kasační stížnosti uvedený v neobstojí.

Pokud jde o námitky, že žalovaný postupoval nesprávně, když nerozhodoval o udělení humanitárního azylu a že stěžovatelka podmínky pro udělení humanitárního azylu splňuje, tak těmi se nemůže zdejší soud s ohledem na zabývat, neboť tyto důvody, stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem (jak už je ostatně uvedeno výše), ačkoli tak učinit mohla. Vzhledem k charakteru řízení o kasační stížnosti, jako řízení, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí krajského soudu a teprve jeho prostřednictvím rozhodnutí správního orgánu, je zásadně možné přezkoumávat jen ty důvody, které stěžovatel uplatnil v předchozím řízení před soudem v zákonné lhůtě a kterými se tedy soud mohl, resp. měl zabývat.

Nad rámec uvedeného je vhodné poukázat na to, že posuzování žádosti o udělení azylu ministerstvem se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně o azylu, které je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti. Pokud totiž v řízení o azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v § 16 odst. 1 zákona o azylu, pak správní orgán bez dalšího - ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení - zamítne žádost, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v § 13 a § 14 zákona o azylu je však určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 citovaného zákona. Tento důvod však žalovaný vůbec nebyl povinen zkoumat, neboť žádost stěžovatelky zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, když správně zjistil, že jako důvody pro udělení azylu uváděla pouze potíže ekonomického rázu a osobní problémy se svým manželem, což nejsou skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2003, č. j. - 68, přístupný na www.nssoud.cz).

Obecně lze pak poukázat na skutečnost, že udělení tzv. humanitárního azylu neboli azylu z humanitárního důvodu podle § 14 zákona o azylu je věcí volné úvahy příslušného orgánu státní správy včetně úvahy o tom, zda jde o případ hodný zvláštního zřetele, protože na udělení azylu z humanitárního důvodu není právní nárok. Žadatel o azyl tudíž jeho neudělením nemůže být zkrácen ve svých právech. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je věcí oprávnění správního orgánu, soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů, věcně jen v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené zákonem. Jak již ale bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 zákona o azylu a žalovaný tak vůbec nebyl povinen se důvody pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle § 14 zákona o azylu zabývat (navíc stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuváděla; potíže s manželem za takovéto důvody jistě považovat nelze). Ani důvody kasační stížnosti uvedené v a b) tak nebyly shledány.

Namítá-li stěžovatelka, že nebyly řádně hodnoceny důkazy, které byly prováděny v předcházejících řízeních, nejedná se o řádně uplatněný důvod kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud se jím proto nemůže zabývat. Řádně uplatněný důvod totiž musí vedle právního hodnocení (které však není nezbytné) obsahovat zejména skutkové okolnosti. V této námitce však stěžovatelka vůbec nekonkretizuje, jaké důkazy nebyly řádně hodnoceny, ani neuvádí, v čem toto nesprávné hodnocení spatřuje. Nedává tak soudu možnost tuto námitku přezkoumat.

Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno naplnění žádného tvrzeného kasačního důvodu, Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. května 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu