Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 Azs 79/2005 - 87.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Azs 79/2005 - 87
č. j. 4 Azs 79/2005 – 87
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K., zast. pro toto řízení opatrovnicí M. B., pracovnicí Krajského soudu v Plzni, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2004, č. j. 60 Az 25/2004 – 31,
t a k t o :
I. Řízení s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 7. 2004, č. j. 60 Az 25/2004 – 31, zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2004, č. j. OAM-1309/LE-B01-B03-2003, jímž žalovaný azyl podle § 12 , § 13 odst. 1 , 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu “), žalobci neudělil, a současně vyslovil, že se něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu .
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, ve které mimo jiné požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů. V reakci na tuto žádost se krajský soud opakovaně pokoušel stěžovateli doručit tiskopis s prohlášením o majetkových poměrech. Přes veškerou snahu se však krajskému soudu nepodařilo tiskopis doručit, neboť na adrese, na které byl stěžovatel oficiálně hlášen, se nezdržoval a adresu skutečného pobytu stěžovatele nebylo možno zjistit. Za této procesní situace byla věc předložena zdejšímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud však přípisem ze dne 2. 11. 2005, č. j. 4 Azs 79/2005 – 71, věc bez vyřízení kasační stížnosti Krajskému soudu v Plzni vrátil s tím, aby dříve, než zdejšímu soudu opět spis předloží, stěžovateli, který byl neznámého pobytu, ustanovil opatrovníka a posléze rozhodl o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Plzni se v dalším řízení opětovně pokoušel zjistit místo skutečného pobytu stěžovatele, nicméně opět bezvýsledně. Proto mu usnesením ze dne 9. 3. 2006, č. j. 60 Az 25/2004 – 79, ustanovil pro dané řízení jako opatrovnici M. B., pracovnici Krajského soudu v Plzni. Usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. 60 Az 25/2004 – 82, pak tentýž soud řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků zastavil. Krajský soud tak učinil s odvoláním na ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. a § 33 písm. b) a e) zákona o azylu , když vyšel ze zjištění, že stěžovatel se v místě hlášeného pobytu nezdržuje, soudu se přes značné úsilí nepodařilo zjistit ani jiné místo jeho faktického pobytu na území ČR a stěžovatel sám změnu místa pobytu soudu neoznámil. Poté věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí s návrhem na postup podle § 46 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 33 zákona o azylu , tedy na zastavení řízení.
Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 9. 9. 2004 svévolně odešel z P. s. S. p. R., a od té doby není známo, na které adrese se skutečně zdržuje. V souvislosti s následným pohybem stěžovatele po území České republiky lze z informací obsažených v soudním spise zachytit dvě možná místa jeho pobytu, a to Ž. 216, P. 4 (adresa uvedená stěžovatelem v jeho kasační stížnosti v nesprávné podobě „Z.“) a ubytovna na adrese P. 569, P. 9 (adresa nahlášená stěžovatelem cizinecké policii). Ani na jedné z těchto adrese však stěžovatel fakticky nepobýval, jak vyplývá z výsledků šetření Oddělení cizinecké policie v Praze, kterou si Krajský soud v Plzni vyžádal.
Podle ustanovení § 33 písm. e) zákona o azylu , v platném znění, soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.. Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle ustanovení § 33 písm. e) zákona o azylu .
Nad rámec potřebného odůvodnění je třeba vytknout Krajskému soudu v Plzni procesně zcela nesprávný postup, na základě něhož usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. 60 Az 25/2004 – 82, zastavil řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků podle § 33 písm. b) a e) zákona o azylu . Ustanovení § 33 se vztahuje na zastavení řízení upraveného zákonem o azylu , nikoli na jakékoli jiné akcesorické řízení upravené jinými předpisy, zde soudním řádem správním . Podle přípisu Nejvyššího správního soudu, jímž byl dříve spis vrácen krajskému soudu, měl dotčený krajský soud ustanovit stěžovateli opatrovníka a následně rozhodnout o jeho žádosti o ustanovení advokáta. Postup zvolený Krajským soudem v Plzni je zcela v rozporu s relevantní procesní úpravou, a tudíž nezákonný. Dané usnesení však nebylo napadeno kasační stížností; nabylo právní moci a je proto třeba z něho vycházet; ostatně na závěr Nejvyššího správního soudu o splnění podmínek pro zastavení řízení ve věci azylu podle § 33 písm. e) zákona o azylu zůstává bez vlivu.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého nemá při zastavení řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu