Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 79/2005 - 87

č. j. – 87

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K., zast. pro toto řízení opatrovnicí M. B., pracovnicí Krajského soudu v Plzni, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2004, č. j. – 31,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 7. 2004, č. j. – 31, zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2004, č. j. OAM-1309/LE-B01-B03-2003, jímž žalovaný azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), žalobci neudělil, a současně vyslovil, že se něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, ve které mimo jiné požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů. V reakci na tuto žádost se krajský soud opakovaně pokoušel stěžovateli doručit tiskopis s prohlášením o majetkových poměrech. Přes veškerou snahu se však krajskému soudu nepodařilo tiskopis doručit, neboť na adrese, na které byl stěžovatel oficiálně hlášen, se nezdržoval a adresu skutečného pobytu stěžovatele nebylo možno zjistit. Za této procesní situace byla věc předložena zdejšímu soudu k rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud však přípisem ze dne 2. 11. 2005, č. j. – 71, věc bez vyřízení kasační stížnosti Krajskému soudu v Plzni vrátil s tím, aby dříve, než zdejšímu soudu opět spis předloží, stěžovateli, který byl neznámého pobytu, ustanovil opatrovníka a posléze rozhodl o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů.

Krajský soud v Plzni se v dalším řízení opětovně pokoušel zjistit místo skutečného pobytu stěžovatele, nicméně opět bezvýsledně. Proto mu usnesením ze dne 9. 3. 2006, č. j. – 79, ustanovil pro dané řízení jako opatrovnici M. B., pracovnici Krajského soudu v Plzni. Usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. – 82, pak tentýž soud řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků zastavil. Krajský soud tak učinil s odvoláním na ustanovení a a e) , když vyšel ze zjištění, že stěžovatel se v místě hlášeného pobytu nezdržuje, soudu se přes značné úsilí nepodařilo zjistit ani jiné místo jeho faktického pobytu na území ČR a stěžovatel sám změnu místa pobytu soudu neoznámil. Poté věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí s návrhem na postup podle ve spojení s ustanovením , tedy na zastavení řízení.

Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 9. 9. 2004 svévolně odešel z P. s. S. p. R., a od té doby není známo, na které adrese se skutečně zdržuje. V souvislosti s následným pohybem stěžovatele po území České republiky lze z informací obsažených v soudním spise zachytit dvě možná místa jeho pobytu, a to Ž. 216, P. 4 (adresa uvedená stěžovatelem v jeho kasační stížnosti v nesprávné podobě „Z.“) a ubytovna na adrese P. 569, P. 9 (adresa nahlášená stěžovatelem cizinecké policii). Ani na jedné z těchto adrese však stěžovatel fakticky nepobýval, jak vyplývá z výsledků šetření Oddělení cizinecké policie v Praze, kterou si Krajský soud v Plzni vyžádal.

Podle ustanovení , v platném znění, soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.. Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle ustanovení .

Nad rámec potřebného odůvodnění je třeba vytknout Krajskému soudu v Plzni procesně zcela nesprávný postup, na základě něhož usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. – 82, zastavil řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků podle a e) . Ustanovení se vztahuje na zastavení řízení upraveného , nikoli na jakékoli jiné akcesorické řízení upravené jinými předpisy, zde . Podle přípisu Nejvyššího správního soudu, jímž byl dříve spis vrácen krajskému soudu, měl dotčený krajský soud ustanovit stěžovateli opatrovníka a následně rozhodnout o jeho žádosti o ustanovení advokáta. Postup zvolený Krajským soudem v Plzni je zcela v rozporu s relevantní procesní úpravou, a tudíž nezákonný. Dané usnesení však nebylo napadeno kasační stížností; nabylo právní moci a je proto třeba z něho vycházet; ostatně na závěr Nejvyššího správního soudu o splnění podmínek pro zastavení řízení ve věci azylu podle zůstává bez vlivu.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého nemá při zastavení řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu