Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 127/2005 - 75

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: X. M., zastoupená Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou v Praze 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2004, čj. OAM-1103/VL-07-ZA08-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, čj. - 48,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, čj. - 48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2004, čj. OAM-1103/VL-07-ZA08-2003, nebyl žalobkyni udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Namítla nesprávné posouzení právní otázky žalovaným a nepřesně a neúplně zjištěný skutečný stav věci ve vztahu k neudělení azylu podle . Dále uvedla, že má v České republice rodinu – dítě narozené dne 28. 8. 2003 a jeho otce, který zde má povolen dlouhodobý pobyt a po návratu do země původu by se ocitla v neřešitelné ekonomické situaci, bez možnosti najít si zaměstnání. Čekalo by ji rovněž pronásledování ze strany státních orgánů. Namítla, že vzhledem k uvedené situaci je na místě zkoumat, zda jsou v jejím případě dány důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů.

Krajský soud v Brně žalobu rozsudkem ze dne 12. 4. 2005, čj. - 48, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2005, čj. - 62, zamítl, neboť dospěl k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí je v souladu se zákonem.

Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. Namítla, že se krajský soud nezabýval tím, zda správní orgán postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Krajskému soudu dále vytkla, že řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky podle , tedy podmínky zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního azylu. blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody, výklad tohoto pojmu proto závisí na uvážení správního orgánu, přičemž toto uvážení nemůže být ani příliš široké ani příliš zužující; meze správního uvážení je pak nutné soudně přezkoumat. Uvedla, že v případě návratu do vlasti jí hrozí pronásledování ze strany policejních orgánů, které se mylně domnívají, že stěžovatelka praktikuje cvičení Falun Gong; na základě tohoto podezření dostala v práci výpověď a od té doby jí začaly ekonomické potíže, neboť v Číně je nedostatek pracovních příležitostí. Dále uvedla, že v České republice se jí narodilo dítě a že otec dítěte má povolen dlouhodobý pobyt. Stěžovatelka namítla, že jí nebylo řádně zdůvodněno, proč důvody, které uvedla ve své žádosti (cvičení Falun Gong, obava z návratu, ekonomické důvody, legalizace pobytu), nejsou důvody hodnými zvláštního zřetele, zejm. za situace, kdy je nutno zvážit politickou a ekonomickou situaci a stav dodržování lidských práv v Číně. Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud pouze konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné ve smyslu Stěžovatelka navrhla přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Uvedl, že v případě stěžovatelky neshledal skutečnosti zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního azylu podle . Skutečnost, že stěžovatelka na území České republiky žije s cizincem, který zde má povolen trvalý pobyt, rovněž není z pohledu relevantní, naopak nasvědčuje tomu, že se snaží žádostí o azyl obcházet zákon o pobytu cizinců. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatelka chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti. Shledal přitom vady uvedené v ustanovení , k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [ ].

Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka ve své žádosti o udělení azylu v České republice ze dne 18. 3. 2003 uvedla, že je ve třetím měsíci těhotenství (str. 9 správního spisu). Při pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu na území České republiky dne 5. 6. 2003 stěžovatelka na otázku, z jakého důvodu žádá v České republice o azyl, uvedla, že by zde chtěla zůstat a především otec jejího dítěte je v České republice (str. 17 správního spisu). V rozhodnutí žalovaného není o žádné z uvedených skutečností jakákoliv zmínka. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k neudělení humanitárního azylu stěžovatelce pouze citoval zákonný text ustanovení a konstatoval, že po posouzení osobní situace stěžovatelky a poměrů v zemi její státní příslušnosti humanitární azyl neudělil.

Ustanovení je přitom kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení. Neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ představuje správní uvážení (s charakterem tohoto ustanovení se Nejvyšší správní soud podrobně vypořádal např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, čj. - 72, publikovaném pod č. NSS). Na udělení humanitárního azylu nemá žadatel subjektivní právo. Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je vydáváno ve sféře volného správního uvážení příslušného správního orgánu. Soudní kontrola zákonnosti takového rozhodnutí proto nutně zůstává jen v rovině přezkumu dodržení procesních práv stěžovatele a posouzení toho, zda nebyly překročeny zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nebylo zneužito ( ); takové rozhodnutí soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. - 38 http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=3072

). Pokud tedy správní orgán řádně zjistí a posoudí osobní situaci žadatele a sám z ní nedovodí důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud sám žadatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuvádí.

Stěžovatelka však ve správním řízení uvedla, že je těhotná a že o azyl v České republice žádá, protože by zde chtěla zůstat a protože otec jejího dítěte žije v České republice. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí s těmito skutečnostmi žádným způsobem nevypořádal, ani neuvedl, jaké skutečnosti uvážil při „posouzení její osobní situace“ při rozhodování o neudělení humanitárního azylu. Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jak žalovaný zjistil a posoudil rodinnou situaci stěžovatelky. Rozhodnutí žalovaného tak není ve vztahu k neudělení humanitárního azylu stěžovatelce řádně odůvodněno a je nepřezkoumatelné. Z tohoto důvodu není možné zjistit, zda správní uvážení žalovaného, které vyústilo v rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu s pravidly logického posuzování a takový úsudek byl zjištěn řádným procesním postupem ( ).

Rozhodnutí žalovaného je ve vztahu k neudělení humanitárního azylu stěžovatelce nepřezkoumatelné, proto je měl krajský soud pro vady řízení zrušit, a to i bez návrhu [ ]. V této souvislosti Nejvyšší správní soud pro srovnání odkazuje např. na své rozhodnutí ze dne 9. 6. 2004, čj. - 35, publikované pod č. NSS. Pokud za dané situace krajský soud rozhodnutí žalovaného přezkoumal a shledal, že žalovaný řádně zjistil a posoudil jak osobní poměry žalobkyně, tak i stav v zemi jejího původu, a že jeho závěr o neexistenci důvodů pro udělení humanitárního azylu nevybočil z mezí správního uvážení, pochybil. Řízení u krajského soudu proto trpí vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [ ].

S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nepřezkoumával rozsudek krajského soudu v rozsahu stížních bodů.

V řízení vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu podle věty první zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle krajský soud v novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. května 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 79