Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 248/2005 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Kloknerova 2212/10, Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2004, čj. OAM-2320/VL-07-12-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. - 20,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Podle žalovaného byly důvody žádosti žalobce o udělení azylu obavy z osob požadujících výpalné a snaha vyhnout se výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný uvedl, že tyto skutečnosti nelze přiřadit k důvodům pro udělení azylu podle zákona o azylu; výčet důvodů pro udělení azylu v tomto ustanovení je taxativní, z jiných důvodů tedy azyl nelze udělit. Vzhledem k tomu, že žalovaný zamítl žádost žalobce pro udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v zákona o azylu, pro nadbytečnost již neposuzoval, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu podle a 2 a zákona o azylu a nehodnotil překážky vycestování podle zákona o azylu.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. - 20, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že žalobce požádal o azyl ve snaze vyhnout se jednání vymahačů výpalného v místě svého bydliště, kde pracoval na tržišti. V České republice pobýval po ukončení platnosti víza bez povolení k pobytu a proto došlo k jeho správnímu vyhoštění. Podle soudu nelze tyto důvody podřadit pod důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a proto se soud ztotožnil se závěrem žalovaného, který žádost žalobce o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Soud neshledal ani žádná procesní pochybení, neboť žalovaný si pro rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vycházel ze žádosti žalobce o udělení azylu a z podrobně provedeného pohovoru s ním. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel podal proti rozhodnutí včasnou blanketní kasační stížnost. V doplnění kasační stížnosti učiněném na základě výzvy soudu zástupce stěžovatele obecně odkázal na a b) a na a spr. ř. Žalovaný ani soud podle něj dostatečně neobjasnily důvody, jež vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Podle stěžovatele bylo možné konstatovat jeho pronásledování v zemi původu, neboť měl obavu o život a ventiloval strach z uvěznění a mučení. Žalovaný neměl posuzovat výpověď žalobce pouze na základě nepodloženého názoru nebo předsudků, neměl shledat výpověď jeho za nevěrohodnou jen proto, že žalobce nepředložil žádné dokumenty či důkazy v situaci, kdy utíkal před úřady země původu. Žalovaný měl zohlednit čestné prohlášení učiněné stěžovatelem. Stěžovatel dále označil rozsudek soudu za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. - 20, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod podané kasační stížnosti je uveden v Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatele v kasační stížnosti, neboť není sporu o tom, že stěžovatel v řízení o udělení azylu uvedl skutečnosti, jež nebyly podřaditelné pod taxativně vymezené důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdil žádný důvod pro udělení azylu podle zákona o azylu, postupoval soud prvního stupně správně, pokud neshledal pochybení žalovaného v řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle zákona o azylu. V řízení o udělení azylu stěžovatel nezmínil, že by měl problémy se státními úřady v zemi původu, toto tvrzení tedy žalovaný nemohl posuzovat. Pokud jde o tvrzení stěžovatele o tom, že mu v případě návratu do země původu hrozí uvěznění a mučení, jedná se o nová skutková tvrzení, jež stěžovatel neuplatnil v předchozích řízeních a proto k nim Nejvyšší správní soud podle nemohl přihlédnout, neboť podle tohoto ustanovení ke skutečnostem uplatněným po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

Pokud jde o obecný a blíže neupřesněný odkaz stěžovatele na důvod kasační stížnosti podle uvedený v doplnění kasační stížnosti zaslaném na základě výzvy soudu, vzhledem k chybějící konkretizaci nemohl Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu z tohoto důvodu kasační stížnosti přezkoumat. Tvrzená nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, jež by založila důvod kasační stížnosti podle , nebyla ani v doplnění kasační stížnosti, k němuž byl stěžovatel soudem vyzván, řádně specifikována. Otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu je Nejvyšší správní soud v souladu s povinen zkoumat z úřední povinnosti; v daném případě však, jak již bylo výše uvedeno, žádné takové pochybení Krajského soudu v Ostravě neshledal.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu