Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 177/2005 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: L. M., zastoupené JUDr. Ladislavem Tolnayem, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Jaselská 66, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003 č. j. OAM-666/VL-19-ZA05-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004 č. j. – 42,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2004 č. j. – 42 zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003 č.j. OAM-666/VL-19-ZA05-2003, kterým nebyl žalobkyni udělen azyl dle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „“) a zároveň bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu téhož zákona.

V odůvodnění rozsudku krajský soud shrnul dosavadní právní a skutková zjištění ve věci a zejména uvedl, že z napadeného rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalovaný se podrobně zabýval a hodnotil žalobkyní uváděné důvody, které ji vedly k podání žádosti o udělení azylu, přičemž zásadním důvodem uplatněným žalobkyní byla legalizace pobytu na území České republiky. Žalobkyní uplatněné důvody pak žalovaný podrobně hodnotil jak z pohledu ustanovení , tak z hledisek vyplývajících z ustanovení , a v souladu se zákonem odůvodnil své rozhodnutí o neexistenci důvodů pro udělení azylu a rovněž z pohledu neexistence překážek vycestování uvedených v ustanovení . Dle názoru krajského soudu žalobkyně v podané žalobě nenamítla nic, co by mohlo zvrátit závěry žalovaného o neudělení azylu. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení , , v platném znění (dále jen „“).

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně včas kasační stížnost, ve které namítá, že již v žalobě uváděla, že se ocitla v tíživé finanční situaci a po rozvodu manželství neměla kde bydlet, neměla zaměstnání, proto byla nucena opustit Ukrajinu, měla také obavy o své zdraví i život, neboť její bývalý manžel se na ní dopouštěl násilí a dokonce jí vyhrožoval zabitím. Stěžovatelka má za to, že se tímto žalovaný správní orgán vůbec nezabýval a ve věci neprovedl potřebná šetření, dokazování nebylo úplné. Krajský soud se dle názoru stěžovatelky v rámci projednání žaloby řádně nevypořádal s jejími námitkami o porušení procesních předpisů žalovaným správním orgánem. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu projednání, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele. Žalovaný trvá na tom, že se žádostí stěžovatelky o udělení azylu zabýval individuálně a svědomitě, v souladu se se zabýval všemi okolnostmi jejího případu. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že stěžovatelka přijela do České republiky v září 1996 a o azyl požádala v únoru 2003, přičemž do podání žádosti zde pobývala a pracovala nelegálně, přitom lze předpokládat, že osoba pronásledovaná v zemi původu způsobem předpokládaným požádá o azyl bezprostředně poté, kdy se ocitne na území státu, kde je taková žádost možná, tak se však stěžovatelka nezachovala. O azyl požádala, aby si zde legalizovala pobyt, což není důvodem pro udělení azylu dle . Žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu dne 6. 2. 2003, kdy uvedla, že vlast opustila v září roku 1996, do České republiky přijela za prací. Stěžovatelka dále uvedla, že na Ukrajině neměla práci, rozvedla se s manželem a neměla kde bydlet, o azyl nepožádala dříve, protože o této možnosti nevěděla, na území České republiky pobývala nelegálně. V případě návratu do vlasti se stěžovatelka ničeho a nikoho konkrétního neobávala. V pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu dne 16. 4. 2003 stěžovatelka podrobněji popsala své problémy s bydlením a ekonomické potíže, které ji vedly k odchodu z Ukrajiny. Stěžovatelka připustila, že ohledně nalezení zaměstnání ve vlasti nevyhledala žádnou pomoc, že jiné než výše popsané potíže neměla, že do České republiky přijela, aby si vydělala peníze, a že vstupem do azylového řízení sledovala pouze legalizaci dalšího pobytu zde. Stěžovatelka také uvedla, že pokud by se vrátila na Ukrajinu, měla by obavu jen z bývalého manžela, který má výbušnou povahu, kdyby se s ním však nemusela setkat, neobávala by se ničeho.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za vhodné předeslat, že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu komplexně posuzovat otázku, zda měl či neměl být stěžovateli azyl udělen, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod vymezení v tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení zahájeném platně podanou kasační stížností.

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neoznačila zákonný důvod jejího podání, z obsahu kasační stížnosti však lze usuzovat, že byla podána z důvodu dle ustanovení , podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Stěžovatelka má za to, že žalovaný správní orgán neprovedl ve věci potřebná šetření, jeho dokazování nebylo úplné, a krajský soud se v rámci projednání žaloby řádně nevypořádal s jejími námitkami o porušení procesních předpisů žalovaným.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný provedl ve věci řádné dokazování, když pro rozhodnutí si opatřil dostatek podkladů (vycházel zejména z tvrzení stěžovatelky uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k této žádosti), na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. Žalovaný v řízení o udělení azylu stěžovatelky v souladu se zákonem nejprve posuzoval, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro udělení azylu taxativně stanovené v , když jako důvody opuštění Ukrajiny označila potíže s bydlením a ekonomické potíže (nalezení zaměstnání, nedostatek finančních prostředků), jiné problémy ve vlasti neměla, do České republiky přijela za prací a o udělení azylu požádala až po několikaletém nelegálním pobytu na jejím území, a to právě za účelem legalizace pobytu. Po posouzení tvrzení stěžovatelky žalovaný splnění podmínek pro udělení azylu dle ustanovení neshledal. Poté se žalovaný správní orgán zabýval možností udělení azylu podle ustanovení téhož zákona, podmínky pro jeho udělení rovněž neshledal. Následně zkoumal, zda by nebylo možné udělit stěžovatelce azyl dle ustanovení téhož zákona, přičemž podmínky pro jeho udělení v zákonem stanovených mezích správního uvážení nenalezl. Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí přehledně a dostatečně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska.

Krajský soud v Brně v rámci řízení o žalobě dospěl ke stejnému právnímu závěru jako žalovaný, přičemž vycházel z dostatečných podkladů potřebných pro rozhodnutí ve věci, provedl řádné dokazování, v odůvodnění rozsudku se dostatečným způsobem vypořádal se všemi žalobními námitkami a nepřisvědčil stěžovatelkou tvrzeným nedostatkům a porušením. Rozsudek krajského soudu byl vydán v souladu se zákonem a Nejvyšší správní soud v řízení neshledal stěžovatelkou namítanou vadu ve smyslu ustanovení

V kasační stížnosti stěžovatelka také namítá, že ve vlasti měla obavy o své zdraví i život, neboť její bývalý manžel se na ní dopouštěl násilí a dokonce jí vyhrožoval zabitím, a že se tímto žalovaný správní orgán vůbec nezabýval. Nejvyšší správní soud však z předloženého správního spisu ve věci zjistil, že žádost o udělení azylu ze dne 16. 2. 2003 uvedené tvrzení neobsahuje a takové tvrzení není zaznamenáno ani v protokole o pohovoru k žádosti ze dne 16. 4. 2003. Nejvyšší správní soud konstatuje, že povinností správního orgánu je zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu dle jen tehdy, pokud žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v zákoně uvedené. Z žádného ustanovení však nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu, jež žadatel neuplatnil, a poté k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení , o správním řízení, ve znění platném v době rozhodování ve věci, má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Jelikož se o citované skutečnosti stěžovatelka v rámci celého správního řízení o udělení azylu nezmínila, nemohl se jí žalovaný správní orgán jakkoliv zabývat. Navíc Nejvyšší správní soud podle nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Proto k výše uvedeným skutečnostem, o nichž se stěžovatelka nezmínila ve správním řízení o udělení azylu u žalovaného ani v řízení o žalobě u krajského soudu, a které uplatnila teprve po vydání napadeného rozsudku, nelze v řízení o kasační stížnosti přihlížet.

Na závěr Nejvyšší správní soud upozorňuje, že právní institut azylu není možno směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které jsou vymezeny například v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR, v platném znění.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou dle ustanovení

S přihlédnutím k ustanovení , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Jelikož stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (ustanovení ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu