Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 86/2004 - 59

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: I. R., zastoupeného Mgr. Helenou Peterkovou, advokátkou se sídlem Litomyšl, Smetanovo nám. 77, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2001, č. j. PPR-4115/RCP-c-253-2001, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č. j. -22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační

stížnosti částku 1 075 Kč, a to k rukám jeho advokátky do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2001, č. j. PPR-4115/RCP-c-253-2001, žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké a pohraniční policie, Oddělení cizinecké policie Zlín ze dne 3. 7. 2001, č. j. PJM-22/CP-Zl-SV-2001, tak, že žalobci podle . , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění (dále jen zákon o pobytu cizinců), uložil správní vyhoštění s dobou platnosti na 6 měsíců, tj. do 3. 1. 2002. Výrok, jímž byla žalobci stanovena k vycestování z území České republiky doba 5 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, ponechal beze změny. V odůvodnění uvedl, že žalobce pracoval na území okresu Zlín (na stavbě úložiště odpadků v O.) bez platného pracovního povolení Úřadu práce Zlín a dopustil se tak přestupku podle , o přestupcích, za což mu byla Okresním úřadem Zlín v blokovém řízení uložena pokuta ve výši 500 Kč, číslo pokutového bloku F 0209313. Tímto pravomocným rozhodnutím je dle , o správním řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen ), správní orgán rozhodující o vyhoštění vázán.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce uvedl, že Úřad práce ve Svitavách mu vydal povolení k zaměstnání u zaměstnavatele T., s. r. o. s dobou platnosti do 31. 1. 2002. Tento zaměstnavatel ho také v souladu s pracovní smlouvou vyslal na pracovní cestu na stavbu v Otrokovicích. Žádný pracovněprávní předpis nebyl porušen, žalobce pouze u sebe neměl cestovní příkaz. Tím, že mu povolení k zaměstnání nevydal Úřad práce ve Zlíně, nemohl žalobce porušit , o zaměstnanosti, neboť vydání dalšího povolení k zaměstnání v případě pracovní cesty zákon nestanoví. Nemohlo tak být naplněno ustanovení . zákona o pobytu cizinců, protože žalobce byl zaměstnán na základě povolení k zaměstnání. Dále poukázal na neposkytnutí tlumočníka. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2004 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po právním rozboru ustanovení příslušných pracovněprávních předpisů konstatoval, že § 2a odst. 1 zákona o zaměstnanosti nelze vykládat restriktivně tak, aby v případě vyslání na pracovní cestu musel zaměstnanec – cizinec žádat úřad práce v obvodu, ve kterém bude dočasně vykonávat zaměstnání, o povolení k zaměstnání. Dále uvedl, že při aplikaci § 119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců musí správní orgán vždy hodnotit konkrétní situaci a posoudit, zda jednání zaměstnanců, zaměstnavatelů či osob zprostředkovávajících zaměstnání v tom kterém případě obchází zákon. V dané věci byl závěr správních orgánů, že žalobce byl zaměstnán na území bez povolení k zaměstnání, předčasný. Proto soud žalovanému uložil, aby odstranil nepřesná a neúplná zjištění skutkového stavu a řádně zhodnotil, zda vyslání žalobce na pracovní cestu představovalo obcházení zákona. Dodal, že právní posouzení věci nemohlo být ovlivněno v blokovém řízení vydaným rozhodnutím o přestupku dle § 28 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích, neboť důvodem pro správní vyhoštění z přechodného pobytu není postih podle zákona o přestupcích, ale naplnění skutkové podstaty § 119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců. Skutkový stav ve vztahu k tomuto ustanovení však nebyl zjištěn přesně a úplně.

Proti zrušujícímu rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost založenou na důvodu dle Namítl, že skutková podstata přestupku podle zákona o přestupcích koresponduje s důvodem pro uložení správního vyhoštění dle . zákona o pobytu cizinců. Bylo-li tedy v daném případě příslušným orgánem rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil přestupku, jehož skutková podstata je shodná s důvodem pro uložení správního vyhoštění, byl správní orgán rozhodující o správním vyhoštění rozhodnutím o přestupku vázán ve smyslu a nemohl tak v řízení o správním vyhoštění dospět k závěru, že důvod pro správní vyhoštění není dán. Správní orgán byl vázán výrokem o tom, kdo a jakého přestupku se dopustil. Mohl toliko posuzovat, zda je naplněna podmínka přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce mohl již v řízení o přestupku uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním a ovlivnit výsledek řízení. Žalovaný dále odkázal na dosavadní judikaturu Městského soudu v Praze, např. na rozsudek ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. . Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost a navrhl její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( ) a shledal kasační stížnost nedůvodnou.

Stěžovatel učinil spornou právní otázku, zda byl pro účely rozhodování o správním vyhoštění dle . zákona o pobytu cizinců vázán podle rozhodnutím Okresního úřadu ve Zlíně o uložení pokuty v blokovém řízení žalobci za přestupek dle zákona o přestupcích.

Podle vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si správní orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení. Podle odstavce 2 si správní orgán nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, provinění nebo přestupek, nebo o osobním stavu občana, přísluší-li o něm rozhodovat soudu.

Předběžnou otázkou se rozumí taková otázka, která sama není předmětem prováděného řízení, avšak její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení.

Předmětem řízení o správním vyhoštění z přechodného pobytu na území je přitom zjištění splnění podmínek pro tento typ ukončení pobytu cizince, rozhodnutí o něm a výkon tohoto rozhodnutí.

Dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců vydá policie rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou platnosti až na pět let, mimo jiné též tehdy, je-li cizinec na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání.

Otázka, zda cizinec je na území zaměstnán bez povinného povolení k zaměstnání, tak je přímým předmětem řízení o správním vyhoštění cizince. Zjištění skutkového stavu ohledně této otázky a právní závěr o naplnění konkrétní skutkové podstaty, tak správní orgán rozhodující o správním vyhoštění provádí samostatně.

Z toho plyne, že v daném případě nebyly správní orgány vázány předmětným rozhodnutím Okresního úřadu ve Zlíně o uložení pokuty v blokovém řízení žalobci za přestupek dle § 28 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích, a to i přes obdobný předmět zjišťování skutkového stavu [podle tohoto ustanovení (ve znění účinném do 30. 9. 2004) se přestupku dopustí ten, kdo je jako cizinec zaměstnán v České republice bez pracovního povolení, pokud je takového povolení třeba]. Otázka zaměstnání žalobce na území České republiky bez povinného povolení k zaměstnání nebyla v rámci řízení o jeho správním vyhoštění otázkou předběžnou, tak nebylo možno aplikovat.

Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle za použití Žalobce dosáhl v řízení o kasační stížnosti žalovaného plného úspěchu, a proto má dle právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení byly stanoveny podle , advokátního tarifu, v tomto případě za jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání týkajícím se věci samé ze dne 20. 4. 2004, a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 1 x 1 000 Kč a 1 x 75 Kč [, , , citované vyhlášky], celkem 1 075 Kč. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2006

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu