Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 Azs 44/2006 - 57.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Azs 44/2006 - 57
č. j. 1 Azs 44/2006 - 59
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: T. K., zastoupené Mgr. Václavem Erbanem, advokátem se sídlem Sokolská 21, 701 85 Ostrava 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 21. 3. 2005, č. j. OAM-550/VL-10-03-2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2005, č. j. 63 Az 46/2005 -18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Václava Erbana se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2005 zamítl žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou. Vyjádřila v ní svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, který odůvodnila odkazem na pohovory před žalovaným a na obsah správního spisu. Domnívá se, že žalovaný porušil § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1 , § 46 a § 47 odst. 3 správního řádu , jejichž znění citovala, a rovněž § 12 zákona o azylu, a navrhla proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána. K tomu dodala, že důvodem jejího odchodu z Běloruska bylo zadlužení u mafie, které způsobila její nesnesitelně tíživá ekonomická situace. Žalobkyně neměla možnost splatit dluh jinak než odchodem za prací do zahraničí. O azyl v ČR požádala proto, aby zde mohla legálně setrvat. Do Běloruska se žalobkyně obává vrátit: kdyby totiž nesplatila dluh i s vysokým lichvářským úrokem, mafie by se jí pomstila a ublížila jí.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 16. 9. 2005; přisvědčil přitom žalovanému v jeho závěru, že žalobkyně neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Její žádost byla tedy právem zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně včas kasační stížnost. Citovala zde - opět jen zcela obecně – některá ustanovení správního řádu , která žalovaný podle jejího názoru porušil, a též čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Uvedla též, že její problémy v Bělorusku, kde vládne diktatura, jsou jen zdánlivě soukromého charakteru; doma jí však znemožňují život. Státní orgány trpí vydírání ze strany mafie a podporují je; obracet se na policii je proto velmi nebezpečné. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krom toho žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce a o tlumočníka do ruského jazyka. Závěrem požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však - s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Krajský soud žalobkyni k její žádosti ustanovil zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta Mgr. Václava Erbana a usnesením ze dne 26. 1. 2006 jej vyzval, aby doplnil kasační stížnost způsobem zde blíže vymezeným. Ustanovený advokát reagoval podáním ze dne 9. 3. 2006, v němž doslova převzal obsah kasační stížnosti žalobkyně.
Kasační stížnost není přípustná.
Co se týče poukazu na ustanovení správního řádu , která žalovaný údajně porušil, nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 soudního řádu správního . Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) je i označení důvodů, pro něž žalobkyně napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž žalobkyně považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí žalobkyně v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jejího názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle ní rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje žalobkyně nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení – v případě žalobkyně ustanovení správního řádu – tak jako stížní bod neobstojí. Žalobkyně sice uvedla v kasační stížnosti ustanovení totožná s těmi, která byla obsažena již v žalobě, ovšem ani v kasačním řízení nenabídla soudu žádné konkrétní námitky proti postupu správního orgánu, kterými by se soud mohl zabývat. Takto nekvalifikované tvrzení není stížním bodem, jak jej má na mysli § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , nýbrž tzv. jiným důvodem podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Totéž platí i o citacích z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Jednotlivé články této příručky obsahují pravidla pro posuzování různých typových situací, v nichž se mohou ve svých zemích původu ocitat žadatelé o azyl; ta jsou však formulována obecně. Pouhý odkaz na určitý článek této příručky je pro soud stejně irelevantní jako odkaz na ustanovení právního předpisu, neboť obsah metodické pomůcky i právního předpisu je ze své podstaty obecný. Je jistě možné učinit takový odkaz součástí stížního bodu; musí být ovšem doplněn konkrétním tvrzením vypovídajícím o konkrétní situaci, námitce či postoji účastníka. V projednávané věci tomu tak není, což opět zakládá nepřípustnost ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s.
Zbývající část kasační stížnosti směřuje do právního posouzení důvodů pro udělení azylu. Žalobkyně zde namítá, že státní orgány trpí vydírání ze strany mafie, a dokonce je podporují. Je proto nebezpečné obracet se na policii, a za této situace nelze označovat problémy žalobkyně za soukromé potíže. O takových skutečnostech se však žalobkyně v žalobě nezmínila; ke skutečnostem, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, ale naopak až po vydání rozhodnutí o žalobě, přitom Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti nepřihlíží (§ 109 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Kasační stížnost žalobkyně je tak založena pouze na důvodech nesplňujících kritéria kasačních důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a na nových skutečnostech, a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se kasační stížností z tohoto důvodu věcně nezabýval a odmítl ji [§ 104 odst. 4 a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl žalobkyni ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal zástupci žalobkyně v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojených (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy zástupci náleží 2150 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu