Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 352/2005 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: V. I., zastoupená JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2005, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 2. 2004, č. j. OAM-505/VL-18-12-2004, žalobkyni nebyl udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu ustanovení . V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu byly problémy s rodiči, kteří se jí snažili přemluvit, aby vstoupila mezi Svědky Jehovovy, což nechtěla. Dalším důvodem její žádosti byla snaha najít si práci a žít v České republice. Správní orgán shledal, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle ustanovení , b) , konstatoval, že žalobkyně nesplňuje zákonné předpoklady pro udělení azylu podle ustanovení a že nezjistil důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení . Žalovaný neshledal ani existenci skutečností zakládajících překážky vycestování.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž namítala, že byla ve správním řízení zkrácena na svých právech. Žalovanému vytýkala porušení ustanovení , a , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně konstatovala, že se na Ukrajinu nemůže vrátit, protože je katolického vyznání a její rodiče vyznávají víru Svědků Jehovových. S rodiči měla neustálé problémy, neboť se jí snažili obrátit na svou víru, matka žalobkyni nic nedávala ani nekupovala. Žalobkyně dále namítala, že se žalovaný nezabýval otázkou, zda u ní existuje překážka vycestování a důvody pro udělení humanitárního azylu, které žalobkyně spatřuje v tom, že se nemá kam vrátit a v případě návratu bude žít pod existenčním minimem, čímž bude vystavena ponižujícímu zacházení. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 6. 2005, č. j. - 30, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že žalobkyně neuvedla žádnou skutečnost, která by odpovídala pojmu pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení , její potíže plynuly ze vztahů se soukromými osobami a nelze je přičítat státním orgánům. Žalobkyně nevyužila všech prostředků k ochraně svých práv a svobod, když se na Ukrajině neobrátila na žádný státní orgán či nevládní organizaci. Žalobkyně neuvedla ani žádný důvod, který by mohl vést k aplikaci ustanovení , a nebyly shledány ani překážky vycestování, když z informací k situaci na Ukrajině nevyplývá možnost ohrožení života nebo svobody žalobkyně z důvodů uvedených v ustanovení . Krajský soud shledal, že si žalovaný opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění napadeného správního rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Žalovaný se věcí zabýval odpovědně a svědomitě. Z těchto důvodů krajský soud žalobu v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítl jako nedůvodnou.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) včas kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení Namítala, že v řízení před krajským soudem byla porušena její zákonná práva, jelikož jí nebyla umožněna účast v tomto řízení, když jí nebyla doručena výzva krajského soudu ve smyslu ustanovení a krajský soud nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení Krajský soud vůči stěžovatelce nepostupoval v souladu s ustanovením d. Stěžovatelka považuje rozhodnutí krajského soudu za nesprávné a nepřezkoumatelné z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil. Konstatoval však, že v případě stěžovatelky nebyly shledány důvody podřaditelné pro důvody pro udělení azylu. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodů uvedených v ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě neshledal.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že výzva k vyjádření, zda stěžovatelka souhlasí s tím, aby bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání, byla stěžovatelce doručena, a to dokonce dvakrát. Poprvé se tak stalo přípisem ze dne 2. 6. 2004, č. j. - 22, vyhotoveným v českém jazyce, který byl stěžovatelce doručen dne 3. 8. 2005. Ve druhém případě šlo o přípis ze dne 11. 4. 2005, č. j. - 25, vyhotovený v ruském jazyce, který byl stěžovatelce doručen dne 1. 6. 2005. Součástí uvedených přípisů byl rovněž odkaz na ustanovení a odpovídající poučení.

Podle ustanovení soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Stěžovatelka na žádnou ze zmíněných výzev nereagovala, přestože byla v souladu s ustanovením řádně poučena o tom, že podle citovaného ustanovení se za souhlas s uvedeným postupem považuje také, nevyjádří-li ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas.

Souhlas s projednáním věci a rozhodnutím bez jednání tedy stěžovatelka udělila svou nečinností, když obě výše popsané výzvy jí byly řádně doručeny a stěžovatelka na ně nikterak nereagovala.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozsah poučovací povinnosti soudu o procesních právech v soudním řízení správním je dán újmou, která by mohla postihnout účastníka řízení; to platí i o povinnosti poučit účastníka řízení o možnosti ustanovit zástupce pro řízení soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2005, č. j. - 20, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 616/2005).

V posuzovaném případě krajský soud splnil poučovací povinnost podle ustanovení Potřeba dalších poučení v řízení před krajským soudem podle názoru Nejvyššího správního soudu nevznikla, neboť stěžovatelka nereagovala na jednoznačně formulovanou výzvu vyhotovenou v českém i ruském jazyce, a krajský soud tak neměl povinnost nařizovat jednání a mohl o věci bez dalšího rozhodnout. V dané fázi řízení proto neexistovala potřeba tlumočníka, neboť nebylo nařízeno jednání, ani potřeba ustanovit stěžovatelce právního zástupce, neboť podaná žaloba, resp. její doplnění, splňovala zákonem vyžadované náležitosti, byla projednatelná a žalobu již po uplynutí lhůty k podání žaloby není možné účinně doplnit. Stěžovatelce tedy nehrozila žádná újma z důvodu neustanovení tlumočníka nebo právního zástupce a krajský soud nebyl povinen stěžovatelku v tomto směru poučovat.

Nejvyšší správní soud neshledal namítané porušení ustanovení , ani porušení poučovací povinnosti soudu podle ustanovení Neshledal ani porušení práva na právní pomoc v řízení před soudy ve smyslu ustanovení d. Kasační námitky stěžovatelky nejsou důvodné.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že důvody podle ustanovení uvedené v kasační stížnosti nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost podle ustanovení jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení a ustanovení Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelka s podanou kasační stížností úspěch neměla.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2006

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu