Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 20/2006 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně Ing. D. B., zastoupené advokátkou Mgr. Martinou Bartošovou se sídlem U Hranic 3221/16, Praha 10, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2005 č. j. – 45,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2005 č. j. - 45, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované č. I ze dne 15. 4. 2003.

Z obsahu soudního spisu vyplývá toto:

Žalobkyně předala dne 16. 6. 2005 k poštovní přepravě podání adresované Městskému soudu v Praze. V něm žalobkyně, zastoupena advokátkou JUDr. E. R., v řízení o plný invalidní důchod, uvádí, že podává opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu (žalované) podle a násl. Domáhá se, aby soud napadené rozhodnutí žalované č. I ze dne 15. 4. 2003 pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podání je datováno dnem 23. 6. 2003.

K tomuto podání bylo připojeno podání další, nesoucí datum 15. 6. 2005 a adresované rovněž Městskému soudu v Praze. V něm je uvedeno: „Věc: I. Námitka na podjatost samosoudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové na základě nově zjištěných skutečností získaných z odpovědi Ministerstva vnitra na žádost o výklad (o hodnocení důkazů) , o správním řízení, kdy vyšlo najevo, že samosoudkyně nejednala v souladu s právním řádem a neposkytla mi u garantované právo na spravedlivý proces.“

Dále je uvedeno: „II. Žádost o vyrozumění, zda je možné obnovit proces, neboť vyšly najevo nové skutečnosti, které nemohly být v původním řízení uplatněny, či zda existují jiné zákonné prostředky, které by umožnily zjednat nápravu.“

Toto podání je obsáhle zdůvodněno a je k němu připojena řada příloh.

Soud požádal advokátku JUDr. R. o zaslání napadeného rozhodnutí žalované. Ta sdělila, že žalobkyni v této věci nezastupuje a žalobu nepodávala.

Soud pak přípisem ze dne 14. 9. 2005, který byl žalobkyni doručen dne 20. 9. 2005, upozornil žalobkyni, že zákonnost nyní napadeného rozhodnutí žalované již byla projednána Městským soudem v Praze v řízení pod sp. zn. a toto řízení již bylo pravomocně skončeno. Požádal žalobkyni o sdělení, z jakého důvodu y soudu zaslala a co jejich zasláním sledovala. K vyjádření soud stanovil lhůtu 15 dnů. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.

Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením žalobu odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že ze spisu sp.zn. tohoto soudu bylo zjištěno, že pod touto spisovou značkou byla projednávána žaloba žalobkyně směřující proti rozhodnutí žalované, které nyní napadá. Řízení u Městského soudu bylo skončeno usnesením o zastavení řízení dne 6. 1. 2004 a toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 1. 2004.

Napadené rozhodnutí žalované bylo žalobkyni doručeno dne 5. 5. 2003 a žalobkyně proti němu v zákonné lhůtě podala žalobu. Řízení o ní probíhalo pod sp.zn. a bylo skončeno zastavením řízení, jak je shora uvedeno. Jestliže rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou a podala ji k poštovní přepravě dne 16. 6. 2006, i když žaloba je datována dnem 23. 6. 2003 a soudu doručena dne 17. 6. 2005, je podána opožděně, tedy po uplynutí lhůty dvou měsíců podle ust. , (dále jen „ “). Soud proto žalobu odmítl podle ust.

V kasační stížnosti žalobkyně uvedla, že podáním ze dne 15. 6. 2005 namítla podjatost soudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové a ostatní y, které připojila, jsou míněny jako důkazy k tomuto tvrzení Dopisem ze dne 27. 9. 2005, který byl zaslán soudu (poznámka Nejvyššího správního soudu: tento dopis v soudním spise obsažen není) zdůraznila, že nesouhlasí, aby soud se žalobou zacházel jako s novou žalobou, neboť učinila podání týkající se námitky podjatosti soudkyně. Městský soud v Praze rozhodl o odmítnutí žaloby, ačkoliv měl rozhodovat o vznesené námitce podjatosti soudkyně. Závěr soudu o odmítnutí žaloby je tak zcela v rozporu s obsahem spisu, když žalobkyně v řízení uplatňovala námitku podjatosti proti soudkyni, která rozhodovala o jejím opravném prostředku.

Žalobkyně navrhla, aby z důvodů uvedených v ust. , c) a d) Nejvyšší správní soud shora uvedené usnesení Městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud, vázán důvody a rozsahem kasační stížnosti ( a 3 ), posoudil věc takto:

Až v kasační stížnosti bylo objasněno, čeho se žalobkyně domáhala. Požadovala po Městském soudu v Praze, aby rozhodl o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové v řízení, které bylo vedeno u tohoto soudu pod sp.zn. a bylo skončeno usnesením o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 26. 1. 2004.

Podle věty první soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

Z uvedených ustanovení vyplývá, že o námitce podjatosti soudce krajského soudu (Městského soudu v Praze) nerozhoduje krajský soud, nýbrž Nejvyšší správní soud. Při zachování lhůt stanovených v lze uplatnit námitku podjatosti nejpozději v kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu ve věci samé. V takovém případě je tvrzena jako důvod kasační stížnosti zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce [ ]. Po vydání rozhodnutí, proti němuž nebyla podána kasační stížnost obsahující shora uvedenou námitku, již ve správním soudnictví nelze rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci (srov. též č. NSS), nemluvě o tom, že by o takové námitce nemohl rozhodovat krajský soud, jak je shora uvedeno. Jinak řečeno, námitka podjatosti soudce v řízení, které bylo pravomocně skončeno, je přípustná pouze v kasační stížnosti; jinak („samostatně“) již přípustná není a musí být odmítnuta.

Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že Městský soud v Praze mohl věc posoudit jen na základě listin, které měl k dispozici a z těch vyplývá, že žalobkyně dovozovala vady řízení před Městským soudem v Praze ve věci vedené pod sp.zn. při přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2003. Toto řízení bylo pravomocně skončeno usnesením o zastavení řízení pro zpětvzetí opravného prostředku žalobkyní. Vzhledem k této skutečnosti tedy nebyla pro další podání žalobkyně v uvedené věci dána překážka věci rozsouzené, Městský soud v Praze však správně toto podání posoudil jako novou žalobu, opožděně podanou. Městský soud v Praze přitom nemohl považovat podání žalobkyně za „návrh na zahájení řízení o podjatosti soudkyně“, neboť, jak bylo již uvedeno výše, vést samostatně řízení o podjatosti bez vztahu ke konkrétnímu řízení ve věci nelze. Městskému soudu v Praze proto nelze vytknout nesprávné posouzení obsahu podání, a to zvláště za situace, kdy následně podání žalobkyně ze dne 27. 9. 2005 neměl k dispozici. Pro úplnost nutno podotknout, že i v případě posouzení jejího podání jako „návrhu na vyloučení soudkyně JUDr. Hrehorové“ by vzhledem k nepřípustnosti bylo nutno tento návrh odmítnout, byť samozřejmě z jiného důvodu než uváděného Městským soudem v Praze.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobkyně ve věci neměla úspěch a žalované nevznikly náklady převyšující její běžnou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu