Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 184/2005 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. V. T., zastoupeného Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem ul. 28. října 31, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 3. 2004, č. j. OAM-832/VL-10-05-2004. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení , o azylu.

Stěžovatel v kasační stížnosti (doplněné podáním ze dne 15. 4. 2005) namítá důvod obsažený v ustanovení , d) , (dále jen „ “), tzn. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí soudu. Tato pochybení spatřuje v tom, že sice nepopírá, že jeho motivem k odchodu ze země původu byly ekonomické důvody, nicméně v případě návratu bude stěžovatel považován za „zrádce národa“ a vystaví se tak pronásledování spočívajícím např. v dohledu státu nad jeho osobou, ve zkoumání jeho politických názorů, v omezených možnostech stěhování a v horším přístupu k pracovním příležitostem.

Proto stěžovatel navrhuje zrušit napadený rozsudek krajského soudu a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný kasační stížnost nepovažuje za důvodnou a ztotožňuje se se závěry obsaženými v napadeném rozsudku krajského soudu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti namítá dva samostatné důvody, zakotvené v ustanovení , d) , nicméně ve skutečnosti uplatňuje vůči napadenému rozsudku krajského soudu jedinou námitku (nezohlednění rizik, vyplývajících pro stěžovatele v případě jeho návratu do země původu).

K tomu zdejší soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel do České republiky přijel za svými sourozenci již v roce 2001, kdy také podal žádost o azyl, která však byla zamítnuta. Poté žil v ČR nelegálně a důvodem podání nové žádosti o azyl byla legalizace jeho pobytu. V žádosti o udělení azylu ze dne 1. 3. 2004 výslovně uvedl, že v případě návratu do vlasti se ničeho neobává a v protokolu o pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu ze dne 8. 3. 2004 sdělil, že Vietnam opustil z ekonomických důvodů a neměl zde žádné problémy se státními orgány.

Nejvyšší správní soud, jsa vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, je nucen konstatovat, že stěžovatel v podané žalobě a následně i v kasační stížnosti (na rozdíl od správního řízení) tvrdí, že k udělení azylu mělo dojít z důvodu pronásledování, kterému by mohl být případně vystaven po svém návratu do země původu. Ani samotný stěžovatel proto nenamítá, že by mohl být vystaven pronásledování pro některý z důvodů obsažených v ustanovení , když připouští, že z Vietnamu odcestoval výhradně z ekonomických příčin. Za těchto okolností nelze shledat ve shora citovaném rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení cit. zákona, jakékoliv skutkové či právní pochybení.

Obavy stěžovatele, který ani netvrdí, že by v minulosti byl v zemi původu jakkoliv pronásledován, anebo že by mu toto pronásledování hrozilo, z návratu do země původu, proto svojí povahou nelze vůbec podřadit azylově relevantním důvodům, a přibližují se spíše překážkám vycestování, zakotveným v ustanovení K tomu však Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. ), podle níž „správní orgán není povinen rozhodnout o překážce vycestování, jestliže žádost o azyl byla zamítnuta podle , o azylu, ve znění Pouze v případě udělení či neudělení azylu v režimu , a téhož zákona je ve smyslu , o azylu, obligatorní částí rozhodnutí konstatování, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování.“

Nad tento rámec je nicméně vhodné doplnit, že tvrzené obavy stěžovatele zjevně nedosahují intenzity, předpokládané ustanovením , neboť ani samotný stěžovatel neuvádí, že by po návratu do země původu byl např. ohrožen jeho život či svoboda, že by byl podroben mučení, nelidskému zacházení a trestu apod.

Lze tak shrnout, že krajský soud se napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti ani nepřezkoumatelnosti v namítaném smyslu, jelikož na daný případ aplikoval správná zákonná ustanovení a výklad těchto ustanovení odpovídá běžným výkladovým metodám. Stěžovatel totiž zjevně nebyl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nemá ani odůvodněný strach z pronásledování z obdobných důvodů, vymezených v ustanovení Za této situace byla jeho věc správně posouzena podle ustanovení stejného zákona, podle něhož se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v .

Nejvyšší správní soud tak v daném případě nezjistil naplnění namítaných důvodů kasační stížnosti ve smyslu ustanovení , d) , a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl ji ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se Ministerstvu vnitra nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu