Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 152/2005 - 80

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. E., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 1. 5. 2003, č. j. OAM-367/VL-07-C09-2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, č. j. -66,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 1. 5. 2003 zastavil žalovaný řízení o udělení azylu žalobci podle , o azylu.

Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem; krajský soud však usnesením ze dne 27. 1. 2005 zastavil řízení o žalobě podle § 33 zákona o azylu, neboť nebylo možno zjistit místo žalobcova pobytu a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

Dne 17. 3. 2005 napadl žalobce toto usnesení kasační stížností; zároveň požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud nato zaslal žalobci formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a přípisem ze dne 4. 4. 2005 jej vyzval, aby soudu zaslal řádně vyplněný a potvrzený formulář ve lhůtě jednoho týdne. Prvá zásilka, vypravená dne 7. 4. 2005, se vrátila nedoručená s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Soud se proto obrátil na cizineckou policii a po získání přesné adresy hlášeného pobytu zaslal žalobci formulář s výzvou znovu dne 5. 5. 2005. Tentokrát nebyl žalobce při doručování zastižen; zásilka byla proto dne 6. 5. 2005 uložena na poště a adresát vyzván, aby si ji vyzvedl, což ovšem neučinil; zásilka se tak vrátila soudu.

Usnesením ze dne 27. 5. 2005 zamítl krajský soud žalobcův návrh na ustanovení zástupce; v odůvodnění uvedl, že žalobce přes výzvu nedoložil své majetkové poměry a neprokázal, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Zároveň soud žalobce vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů doložil, že je pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Toto usnesení žalobce osobně převzal dne 2. 6. 2005. Společně s usnesením byl žalobci doručen i přípis vyzývající jej, aby doložil svou telefonicky sdělenou informaci ze dne 27. 5. 2005 o tom, že nemohl převzít dřívější zásilku, protože byl v nemocnici.

Žalobce napadl toto usnesení včasnou kasační stížností. Uvedl zde, že nedostal od soudu formulář – vzor 060. Dodal, že v průběhu azylového řízení byl několikrát změněn azylový zákon, a žalobce neměl kvůli špatné znalosti českého jazyka možnost prostudovat tyto změny. Dále popsal svou nepříznivou ekonomickou situaci, v jejímž důsledku se mu dosud nepodařilo spojit se s advokátem. Závěrem navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na zamítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost je částečně nepřípustná; ve zbytku pak není důvodná.

Převážnou část skutečností, které žalobce vylíčil ve své kasační stížnosti, nelze považovat za řádně uplatněné důvody kasační stížnosti, jak je vymezuje ustanovení , (dále jen „“). Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti ( ) je i označení důvodů, pro něž žalobce napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž žalobce považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v jsou jen obecnými kategoriemi, které musí žalobce v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, a nestačilo by tedy, pokud by žalobce v kasační stížnosti pouze citoval znění tohoto ustanovení; stejně tak však nepostačuje, pokud je kasační stížnost toliko sepsáním konkrétních osobních potíží, které – byť třeba i volně souvisely se správním a soudním řízením ve věci azylu - nelze nijak právně kvalifikovat, protože nesvědčí o pochybeních soudu či správního orgánu při vedení řízení nebo při vytváření právního úsudku.

Žalobce uvádí, že neměl možnost seznámit se s novelizacemi zákona o azylu; toto tvrzení však nemá žádný vztah k rozhodnutí, jímž soud žalobci neustanovil zástupce proto, že žalobce navzdory výzvě soudu nedoložil své majetkové poměry. Stejně tak popis žalobcových finančních obtíží a jeho neúspěchů při hledání advokáta pouze vypovídá o žalobcově osobní situaci; není z něj vůbec patrné, jak zde zmíněné skutečnosti vypovídají o procesních pochybeních soudu nebo o nesprávnosti jeho právních závěrů. Tato tvrzení tedy nelze považovat za řádné kasační důvody ve smyslu , nýbrž za tzv. důvody jiné podle V části založené na těchto jiných důvodech je žalobcova kasační stížnost nepřípustná.

Jedinou přezkoumatelnou námitkou s kvalitou stížního bodu, byť velmi stroze formulovanou, tak zůstává námitka vady řízení před soudem spočívající v tom, že žalobce od Krajského soudu v Ústí nad Labem nedostal formulář – vzor 060. Taková vada by nepochybně mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve smyslu , protože krajský soud založil své rozhodnutí o neustanovení zástupce právě na tom, že žalobce nedoložil své majetkové poměry, ač byl k tomu vyzván a byl mu zaslán i potřebný formulář. Krajský soud se však takové vady řízení nedopustil, a žalobcova námitka tak neobstojí.

Jak plyne ze soudního spisu, přípis vyzývající žalobce k doložení jeho majetkových poměrů společně s připojeným formulářem byl žalobci zaslán již 7. 4. 2005, a to na adresu, kterou sám žalobce uvedl v kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 1. 2005 spojené s žádostí o ustanovení zástupce; zásilka však nebyla doručena, protože žalobce v kasační stížnosti neoznačil jméno svého ubytovatele, a sám byl pak považován za osobu na dané adrese neznámou. Dotazem u cizinecké policie získal krajský soud přesnou adresu, doplněnou i o jméno ubytovatele, a dne 5. 5. 2005 poslal zásilku znovu. Zásilka se však opět vrátila, neboť adresát nebyl při doručování zastižen a nevyzvedl si zásilku ani v úložní lhůtě.

Oba popsané případy se shodují v tom, že žalobce si ani jednou zásilku osobně nepřevzal; právní účinky doručování se však v každém z obou případů liší. Zatímco v prvém případě nebylo na dané adrese komu doručit ani kde zanechat výzvu (žalobcovo jméno totiž zřejmě nebylo vyznačeno na schránce jeho ubytovatele), a soud tedy nemohl od tohoto neúspěšného pokusu o doručení odvozovat žádné účinky, v druhém případě, ačkoli žalobce nebyl při doručování zastižen, mohla mu již být ve schránce jeho ubytovatele zanechána výzva k převzetí zásilky, což se také stalo. Soud vycházel při doručování z toho, že žalobce je na dané adrese nejen hlášen k pobytu, ale že se tam i zdržuje, protože žádnou jinou adresu žalobce soudu nesdělil a jiná adresa nebyla zjištěna ani v evidencích ministerstva vnitra a cizinecké policie. Jelikož si žalobce i přes výzvu pošty zásilku nepřevzal, došlo třetím dnem od uložení zásilky, tj. 9. 5. 2005, k tzv. náhradnímu doručení nebo též fikci doručení, podle níž se zásilka považuje za doručenou, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl ( , – dále jen „“). Od tohoto dne pak počala běžet žalobci lhůta k prokázání majetkových poměrů; tu však žalobce nechal marně uplynout, a soud tak nemohl posoudit, zda splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.

Institutu náhradního doručení nelze užít v případě, že je uložení písemnosti na poště neúčinné ( ): tak by tomu bylo tehdy, pokud by žalobce soudu prokázal, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v době do tří dnů. Nic takového však žalobce neučinil – a to ani ze své vlastní iniciativy v kasační stížnosti, ani tehdy, když jej soud v reakci na jeho telefonickou omluvu ze dne 27. 5. 2005 vyzval, aby doložil svůj tvrzený pobyt v nemocnici, který mu bránil v převzetí zásilky.

Proto nelze žalobcově námitce přisvědčit: formulář prohlášení o majetkových poměrech („vzor 60“, jak jej žalobce označuje) žalobci doručen byl, a to formou náhradního doručení. Náhradní doručení by nemohlo nastat, pokud by žalobce prokázal, že se v místě v dané době nezdržoval, a nemohl si tak ani teoreticky uloženou zásilku vyzvednout; to ale žalobce neučinil. Krajský soud tak správně uzavřel, že žalobce nedoložil své majetkové poměry, i když k tomu dostal příležitost.

V kasačním řízení tedy žalobce uplatnil převážně důvody, které nelze považovat za stížní body ve smyslu ; kasační stížnost je proto částečně nepřípustná. Jediné přípustné žalobcově námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. března 2006

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu