Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 93/2005 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) V. S., a b) nezl. V. S., obě zastoupeny advokátem JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem se sídlem Havlíčkova 99, Chrudim III., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Klavíka s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 25. 2. 2004, č. j. OAM-599/VL-20-08-2004, o zamítnutí jejich žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle , o azylu.

Stěžovatelky v kasační stížnosti uplatňují důvod obsažený v ustanovení , (dále jen „“), čímž namítají nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem v předchozím řízení.

Stěžovatelky uvádějí, že o azyl na území ČR požádaly z důvodu obavy o život, kvůli ní se také bojí vrátit do své vlasti. Už v žádosti o udělení azylu ostatně prvá stěžovatelka uvedla, že se jejímu manželovi něco v podnikání nepodařilo a že mu vznikl velký dluh.

Z těchto důvodů stěžovatelky navrhují zrušit napadený rozsudek krajského soudu a zároveň žádají, aby byl jejich kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření pouze odkazuje na obsah správního spisu a uvádí, že jeho rozhodnutí bylo plně v souladu se zákonem. Žalovaný tedy považuje podanou kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje, aby byla zamítnuta. Zároveň navrhuje, aby nebylo vyhověno žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 16. 2. 2004 na základě žádosti, v níž je jako důvod žádosti o azyl uvedeno, že manžel prvé stěžovatelky podnikal v Rusku v oboru prodeje dřeva, poté se mu v podnikání něco nepovedlo a dlužil 200 000 USD, které nedokázal zaplatit. Věřitelé začali vyhrožovat jemu i prvé stěžovatelce, a to i smrtí jejich dítěte. Proto v roce 2002 odjela celá rodina do ČR. V roce 2004 se chtěli vrátit, ale byli varováni, že jim v Rusku stále hrozí nebezpečí. Totéž vyplývá i z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 20. 2. 2004. I z tohoto pohovoru vyplývá, že z Ruska odešly obě stěžovatelky z obav před vyděrači, kteří jim vyhrožovali smrtí. Manžel prvé stěžovatelky byl i fyzicky napaden a prvé stěžovatelce se dokonce snažili vyděrači vytrhnout dítě z náručí. V ČR nepožádala prvá stěžovatelka hned o azyl, neboť se domnívala, že se zde bude moci usadit a vydělávat. O azyl požádala až po zjištění, že se do Ruska nebude moci vrátit. Se státními orgány neměla v Rusku žádné problémy.

Žalovaný předmětnou žádost o poskytnutí azylu zamítl svým výše označeným rozhodnutím ze dne 25. 2. 2004 jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť shledal, že stěžovatelky neuváděly žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohly být pronásledovány z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Žalovaný v tomto zamítnutí uvedl, že pod důvody pronásledování podle tohoto ustanovení nelze podřadit ani snahu vyhnout se jednání neznámých osob v důsledku dluhů manžela prvé stěžovatelky, ani snahu legalizovat pobyt v ČR, aby zde mohly nadále zůstat. Jejich problémy v zemi původu byly zapříčiněny výhradně jednáním soukromých osob, navíc v ČR pobývaly již od roku 2002, takže jejich vstup do azylového řízení až v roce 2004 naznačuje účelovost jednání prvé stěžovatelky. Dále žalovaný neshledal ani podmínky umožňující udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu.

Proti tomuto zamítavému rozhodnutí podaly stěžovatelky žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě odůvodněnou obecnými výtkami proti nesplnění některých náležitostí azylového řízení podle , , a námitkou, že dle svého názoru splňovaly podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, minimálně pro vztažení překážky vycestování podle tohoto zákona. Po následném návrhu prvé stěžovatelky na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, byla tato věc tomuto soudu přikázána.

Krajský soud poté tuto žalobu svým výše označeným rozsudkem zamítl, když uvedl, že skutečnosti uváděné prvou stěžovatelkou nenasvědčují tomu, že by byla pronásledována z některého z azylově relevantních důvodů. Problémy stěžovatelek jsou soukromého rázu, navíc se prvá stěžovatelka ani nepokusila řešit své problémy se státními orgány své země původu a nemožnost úspěšného řešení nebyla v řízení prokázána. Ze všech těchto důvodů krajský soud posuzovanou žalobu zamítl výše označeným rozsudkem napadeným touto kasační stížností.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde jsou stěžovatelky chráněny před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelek žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je přijetí usnesení o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Hlavní námitka obsažená v kasační stížnosti směřuje proti tomu, zda bylo možno žádost stěžovatelek o azyl klasifikovat jako zjevně nedůvodnou ve smyslu § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, když prvá stěžovatelka od samého počátku uváděla, že jí bylo vyhrožováno kvůli nesplaceným dluhům jejího manžela.

Tuto otázku je pak nutno posoudit pohledem dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu. Ten se k problematice násilného vymáhání dluhů vyjádřil například ve svém rozsudku dopadajícím na prakticky shodnou skutkovou situaci ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , kde jednoznačně uvedl: „Strach vrátit se na Ukrajinu kvůli potížím s věřiteli ve vztahu k neuhrazenému dluhu jejího manžela, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu ( , o azylu, ve znění ). Problémy se soukromými osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávané politické názory, ale snahou o vrácení dlužné částky.“ Vzhledem k tomu, že pronásledování popsané stěžovatelkami v jednotlivých dokumentech obsažených ve správním a soudním spise bylo zjevně pronásledováním ze strany osob, vůči nimž měl manžel prvé stěžovatelky finanční závazky, tedy osob jednoznačně soukromých; a vzhledem k tomu, že v kasační stížnosti není nijak uvedeno, proč by měla být skutková či právní kvalifikace provedená krajským soudem v rozsudku touto kasační stížností napadeném přehodnocena, nezbývá zdejšímu soudu, než konstatovat, že k takovémuto přehodnocení nenašel na základě prozkoumaných podkladů důvod. Žádost stěžovatelek o azyl byla motivována výhradně snahou ukrýt se v ČR před vyděrači vymáhajícími po ní dluh jejího manžela a vyhrožujícími jí a její dceři. Tuto skutečnost ostatně stěžovatelky potvrzují i v kasační stížnosti, kterou na opakování tohoto tvrzení dokonce zakládají.

K takto zdůvodněným žádostem o azyl pak Nejvyšší správní soud uvedl již ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. : „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , o azylu, ve znění zákona č , jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v tohoto zákona.“ Žalovaný tedy nepochybil, když žádost stěžovatelek o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou právě podle tohoto ustanovení, a krajský soud nepochybil, když žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl.

Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení , neboť - jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebylo shledáno, že by krajský soud nesprávně posoudil rozhodnou právní otázku.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatelky, které neměly v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení ( ) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelkám byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (, ). Soud proto určil odměnu advokáta JUDr. Ing. Jiřího Klavíka částkou 1x 1 000 Kč za jeden úkon právní služby – sepsání kasační stížnosti - a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s , , , ve znění pozdějších předpisů, celkem 1 075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. března 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu