Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 29/2006 - 62

- 63

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: R. T., zastoupeného opatrovnicí Ludmilou Vavrečkovou, pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 21. 2. 2004, č. j. OAM-3802/VL-19-ZA08-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2005, č. j. -25,

t a k t o :

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 5. 3. 2004 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2004, jímž mu nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14. 4. 2005.

Žalobce napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v níž požádal i o ustanovení zástupce pro kasační řízení. Krajský soud nato zaslal žalobci formulář prohlášení o majetkových poměrech, a to na adresu v Ž., okr. M. B., kterou žalobce označil v kasační stížnosti. Zásilka, kterou se poštovní doručovatel pokusil doručit dne 25. 7. 2005, se však vrátila jako nedoručená s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Soud proto požádal cizineckou policii o informaci o současném pobytu žalobce a zjistil, že od 11. 7. 2005 je žalobce hlášen na adrese u pana M. T., L. – V. 49, okr. M. B. Ani další pokus o doručení formuláře na tuto novou adresu dne 29. 8. 2005 však nebyl úspěšný: i na této adrese byl žalobce, resp. jeho ubytovatel, neznámý. Usnesením ze dne 7. 9. 2005 proto krajský soud ustanovil žalobci opatrovnici; usnesením ze dne 4. 11. 2005 pak zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce a usnesením ze dne 16. 12. 2005 jej vyzval k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou advokátu, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti. Opatrovnice převzala usnesení dne 10. 1. 2006; po marném uplynutí stanovené lhůty pak krajský soud předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a řízení zastavil z následujících důvodů:

Podle § 33 zákona o azylu soud zastaví řízení, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

Krajský soud v průběhu řízení o kasační stížnosti doručoval žalobci nejprve na adresu, kterou žalobce v kasační stížnosti sám označil, a když neuspěl, na adresu zjištěnou dotazem u cizinecké policie (kterou žalobce musel předtím cizinecké policii sám sdělit); ani na jedné z těchto adres však žalobce nebyl znám. Nejpozději od 25. 7. 2005, kdy se soud poprvé pokusil žalobci doručit formulář prohlášení o majetkových poměrech, tak bylo místo jeho pobytu neznámé a do okamžiku rozhodování Nejvyššího správního soudu se na této situaci nic nezměnilo. Dalšímu řízení a rozhodnutí ve věci přitom brání skutečnost, že žalobce není zastoupen advokátem, což je jednou z podmínek řízení o kasační stížnosti.

Žalobcově žádosti o ustanovení zástupce nemohl soud vyhovět: žalobce totiž soudu nesdělil svou aktuální adresu, a soud se tak nemohl informovat o jeho majetkových poměrech, jejichž posouzení je při rozhodování o ustanovení zástupce nezbytné. Soud nemohl žalobce po zamítnutí jeho žádosti ani účinně vyzvat k tomu, aby si zástupce sám zvolil, protože na nejnovější ohlášené adrese rovněž nebyl znám. Jelikož tedy nebylo možné doručit žalobci usnesení vyzývající jej k doložení plné moci advokáta, zůstává žalobce i nadále nezastoupen; ve věci tak není dána jedna z podmínek řízení, jejíž splnění je nezbytné pro to, aby soud mohl o věci nadále vést řízení a rozhodnout o ní. Nedostatek této podmínky řízení by se žalobcovou součinností patrně bylo možno odstranit; protože však žalobce nesdělil cizinecké policii skutečné a aktuální místo svého pobytu, jak mu ukládá zákon, a ani soudu se tento údaj nepodařilo zjistit, neumožnil soudu vyzvat jej k nápravě tohoto nedostatku.

Skutečnost, že žalobce není zastoupen advokátem, je tak překážkou, pro niž se Nejvyšší správní soud nemůže kasační stížností věcně zabývat (tj. - v dikci ustanovení zákona o azylu – vydat „rozhodnutí ve věci“). Nejvyšší správní soud proto zastavil řízení o kasační stížnosti podle zákona o azylu a

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2006

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu