Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 117/2005 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. H. a. s., zastoupeného JUDr. Dagmar Zadákovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Strašnická 783/1, žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, č. j. - 12,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení městského soudu, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2004, č. j. 35/04-OIM-M, kterým bylo podle , o správě daní a poplatků (dále jen daňový řád) zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, č. j. Spr. 3128/03-22 o nepovolení zaplacení daňového nedoplatku ve splátkách.

Městský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že rozhodnutí o posečkání daně vydané podle daňového řádu není rozhodnutím ve smyslu , neboť se jím nezakládají, nemění, neruší, ani závazně neurčují práva nebo povinnosti. Za nerozhodné označil, že se jedná o rozhodnutí po formální stránce, neboť jde o případ výluky ze soudního přezkumu podle Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. - 4. Žalobu z těchto důvodů podle odmítl jako nepřípustnou.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost napadeného rozsudku a zkrácení práv ve smyslu v důsledku porušení jeho práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu. Poukazuje na kasační důvody uvedené v , b) a e) Usnesením městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, č. j. 3128/03-22 byla zamítnuta stěžovatelova žádost o zaplacení daňového nedoplatku ve splátkách, přičemž byl stěžovatel nesprávně poučen o možnosti podat odvolání k Ministerstvu spravedlnosti. Stěžovatel se v souladu s poučením odvolal a Ministerstvo zřejmě po zjištění, že u správce daně jsou naplněny podmínky ust. daňového řádu, vrátilo ve smyslu daňového řádu věc správci daně k novému rozhodnutí. Správce daně totiž poté vydal další rozhodnutí, kterým s odvoláním na daňového řádu zamítl odvolání jako nepřípustné. Stěžovatel se domnívá, že pokud byla věc správci daně vrácena k novému rozhodnutí, měl správce daně znovu rozhodnout ve věci samé. Pokud správce daně o žádosti stěžovatele o povolení splátek rozhodoval s vědomím, že proti jeho rozhodnutí je možné podat odvolání a nepředpokládal, že odvolání možné není, byl tím při rozhodování ovlivněn. I když stěžovatel jako daňový dlužník nemá na povolení splátek soudního poplatku nárok, je toho názoru, že uvedená vada řízení je natolik závažná, že mohla ovlivnit správní uvážení správce daně a způsobit jeho vybočení z mezí diskreční pravomoci. Stěžovatel také nesouhlasí s názorem žalovaného, že vada řízení byla odstraněna vydáním nového rozhodnutí správcem daně. Proto se stěžovatel domáhal žalobou zrušení všech v jeho věci vydaných rozhodnutí a přiznání odkladného účinku žaloby. Stěžovatel se domnívá, že napadená rozhodnutí jsou úkony, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Pokud by totiž bylo vydáno vyhovující rozhodnutí, byla by změněna jeho povinnost uložená mu směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze sp. zn. potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. . Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu zrušil.

Žalovaný ke kasační stížnosti sdělil, že nepovažuje za nutné se vyjadřovat a odkázal na své rozhodnutí a spisový materiál.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Nejvyšší správní soud především konstatuje, že podle lze namítat nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí řízení; přitom lze sice uplatnit jakékoliv důvody, některé jsou však pojmově vyloučeny. K nim patří námitka nesprávného posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení [ ] i námitka vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit [ ], neboť vážit právní posouzení provedené správním orgánem a zkoumat zákonnost průběhu správního řízení, jakož i oporu správního rozhodnutí v tomto řízení, lze jen tam, kde soud napadené rozhodnutí (a tedy i jemu předcházející řízení) zkoumá. Tak tomu ovšem není u rozhodnutí, která jsou svou povahou ze soudního přezkumu vyloučena; zde se soud zabývá jen charakterem rozhodnutí ve vztahu k naplnění podmínek soudního přezkumu. Tomu také odpovídá kasační námitka podle Také Nejvyšší správní soud je v řízení o této kasační stížnosti oprávněn a povinen pouze k posouzení, zda městský soud odmítl návrh, jehož soudní přezkoumání zákon skutečně vylučuje.

K tomu ze správního spisu vyplynulo, že o žádosti stěžovatele o povolení splátek soudního poplatku předepsaného ve výši 240 000 Kč Městský soud v Praze jako správce daně dne 8. 12. 2003 rozhodl usnesením č. j. Spr. 3128/03 - 22 negativně a poučil o možnosti podání odvolání do 30 dnů k Ministerstvu spravedlnosti. Stěžovatel také odvolání podal, ale žalovaný přípisem ze dne 5. 2. 2004 spis vrátil městskému soudu s poučením o nepřípustnosti odvolání a nezbytnosti postupu podle § 49 odst. 2 daňového řádu. Na to městský soud rozhodnutím ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. Spr 3128/2004 odvolání podle § 49 odst. 2 daňového řádu zamítl jako nepřípustné. Stěžovatel opět podal odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 4. 2004, č. j. 35/04-OIM-M odvolání zamítl, když v záhlaví jako přezkoumávané rozhodnutí označil rozhodnutí o nepovolení zaplacení daňového nedoplatku ze dne 8. 12. 2003 a své rozhodnutí zdůvodnil tak, že podle § 60 odst. 7 daňového řádu odvolání proti rozhodnutí o nepovolení splátek není přípustné.

O tomto postupu správců daně si lze myslet cokoliv, soud však k podané žalobě musí především zkoumat, zda napadené rozhodnutí jeho přezkumu podléhá. Teprve pokud jde o rozhodnutí soudem přezkoumatelné, může se jím, a jemu předcházejícím řízením, zabývat.

Podle § 60 odst. 1 daňového řádu může správce daně na žádost povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. Lze přisvědčit městskému soudu v tom, že takovým rozhodnutím se nezasahuje do práv daňového dlužníka ve smyslu Stěžovatel také nekonkretizuje, k jakému zásahu v jeho případě došlo, vyjmenovává všechny podmínky ust. . s tím, že pokud by mu splátky byly povoleny, došlo by ke změně jeho platební povinnosti. Již ze samotného jeho tvrzení je zřejmé, že povinnost zasahující jeho práva nevzešla z tohoto, ale z jiného rozhodnutí, a nepovolením splátek k žádné změně nedošlo. Nelze stavět na tom, že při jiném než vydaném rozhodnutí by mohlo dojít ke změně jeho povinnosti, která by pro něho byla příznivější, a contr. tedy, že nepovolením splátek mu na jeho povinnosti nebyla dopřána nenároková úleva. Rozhodnutí žalovaného tedy nezasáhlo a zasáhnout nemohlo do subjektivních hmotněprávních oprávnění a povinností žalobce. Městský soud správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. -54 (publikováno pod č. NSS) podle něhož: Rozhodnutí o stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečkání daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení a , neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Podle jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími (tedy rozhodnutími ve smyslu ) a proti takovému rozhodnutí není žaloba přípustná [ ]. Žalobu proti takovému rozhodnutí pak musí soud podle odmítnout.

Lze tak shrnout, že městský soud se nemohl dopustit pochybení odpovídajícímu kasačním důvodům podle , b) a nenaplnil ani kasační důvod podle , neboť žaloba nemohla být věcně projednána a bylo nutno jí odmítnout.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle , poslední věty, zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , 2 ( ) , když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. března 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu