Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 21/2005 - 72

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce O. R., zastoupeného JUDr. Josefem Peštou, advokátem se sídlem Lipenská 555, 149 00 Praha 4, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 11. 3. 2002, č. j. MHMP-94433/2001/VYS/So/Pe, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2003, č. j. – 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační

stížnosti.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2002, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 7 ze dne 7. 5. 2001, č. j. 00251/01/21b-ob.4/KZ, jímž bylo žalobci dle nařízeno odstranění části stavby rodinného domu umístěného na pozemku p. č. 1392, k. ú. T., při ulici v P. v P., postavené bez stavebního povolení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2003, č. j. – 22, žalobu pro opožděnost odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí dne 25. 3. 2002, žaloba byla předána k poštovní přepravě dne 5. 6. 2002, tedy po uplynutí zákonné lhůty dvou měsíců stanovené v větě první (obdobně stanovené též v , ve znění účinném v době podání žaloby).

Rozhodnutí městského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížností, která se svým obsahem opírá o důvod uvedený v Namítá, že rozhodnutí žalovaného mu nebylo oznámeno, neboť se nezdržoval v místě svého trvalého bydliště a zásilku si proto nemohl vyzvednout do tří dnů od uložení. Rozhodnutí žalovaného převzal dne 4. 4. 2002, dnem 5. 4. 2002 mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání žaloby u soudu, která skončila dne 5. 6. 2002, kdy také žalobu předal k poštovní přepravě.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu v rozsahu a z důvodů vymezených v kasační stížnosti ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

V předmětné věci byla žaloba podána v době, kdy na řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se vztahovala procesní pravidla obsažená v části páté hlavě druhé , ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále též „ “). Podle žaloba musela být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nebylo možno prominout.

Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti ( ) Dle ustanovení řízení podle části páté hlavy druhé účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona. Lhůta k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu nedoznala změny, žalobu lze podat ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení a tuto lhůtu nelze prominout ( ). V dané věci proto byla žaloba včasnou pouze tehdy, pokud byla podána k poštovní přepravě nejpozději poslední den dvouměsíční lhůty od doručení rozhodnutí žalovaného.

Na doručence připojené k rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2002 žalobce stvrdil svým podpisem, že rozhodnutí převzal dne 4. 4. 2002. Doručenka však současně obsahuje záznam „ nezastižen, oznámeno“ a údaj o tom, že zásilka byla uložena dne 21. 3. 2002; záznam je označen otiskem razítka a opatřen podpisem vydávajícího pracovníka. Na rozhodnutí žalovaného je vyznačena právní moc tohoto rozhodnutí dnem 25. 3. 2002.

Podle tehdy účinného ( ) nastala fikce doručení písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, třetím dnem od uložení písemnosti v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence, pokud si adresát písemnost v této lhůtě nevyzvedl. Fikce doručení mohla nastat pouze tehdy, jestliže adresát takové písemnosti nebyl zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržoval a byl doručovatelem o uložení písemnosti vhodným způsobem vyrozuměn.

Stěžovatel kasační stížnost zakládá na tvrzení, že se v době doručování v místě trvalého bydliště, kam mu bylo doručováno rozhodnutí žalovaného, nezdržoval. Fikce doručení dnem 25. 3. 2002 proto nemohla nastat a včasnost žaloby se odvíjí od data skutečného převzetí rozhodnutí (4. 4. 2002), s tím, že lhůta k podání žaloby počala běžet dnem 5. 4. 2002 a skončila dne 5. 6. 2002, kdy byla žaloba předána k poštovní přepravě.

Žalobce se mýlí, má-li za to, že lhůta k podání žaloby by byla zachována, pokud by lhůta byla počítána ode dne 4. 4. 2002, kdy rozhodnutí žalovaného fakticky převzal.

Jak již bylo výše uvedeno, , ve znění účinném v době podání žaloby, stanovil v pro podání žaloby lhůtu dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Pravidla pro počítání lhůt upravuje v . Podle lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Ve spojení s tak v předmětné věci, pokud by se lhůta odvozovala ode dne 4. 4. 2002, kdy stěžovatel rozhodnutí žalovaného převzal, lhůta k podání žaloby počala běžet dne 5. 4. 2002 a skončila dne 4. 6. 2002 (úterý). Lhůta k podání žaloby by tak byla zachována tehdy, pokud by žaloba byla podána k poštovní přepravě nebo osobně u soudu nejpozději v den 4. 6. 2002.

Obdobnou dvouměsíční lhůtu též stanoví v , podle jehož pravidel se řízení o žalobě podané před účinností dle dokončuje. Je třeba dodat, že i podle jím upravených pravidel pro počítání lhůt stanovených podle měsíců ( , 2 ) platí, že lhůta v takovém případě počíná běžet dnem následujícím poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek a končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.

Jestliže v předmětné věci byla žaloba podána k poštovní přepravě dne 5. 6. 2002, pak byla opožděnou i tehdy, pokud by účinky doručení rozhodnutí bylo třeba spojovat se dnem 4. 4. 2002, kdy stěžovatel rozhodnutí převzal a nikoliv s fikcí doručení dnem 25. 3. 2002, dovozenou městským soudem z ustanovení . Pro posouzení kasační stížnosti je proto nepodstatné, zda stěžovatel důvodně namítá, že fikce doručení nenastala pro nesplnění zákonných podmínek a rozhodnutí městského soudu, jímž žalobu odmítl pro opožděnost, je v souladu se zákonem.

Kasační stížnost byla shledána nedůvodnou, Nejvyšší správní soud ji proto podle § 110 odst. 1 věty poslední zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nenáleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ). Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti náleželo, nebyla náhrada přiznána, neboť z obsahu spisu vyplývá, že mu náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. března 2006

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu