Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 23/2006 - 44

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: V. C., zastoupeného JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2004, čj. OAM-4067/VL-17-K01-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2005, čj. - 20,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

I. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

III. Odměna advokátky JUDr. Marty Čihákové se určuje částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 2. 2004, čj. OAM-4067/VL-17-K01-2003, nebyl žalobci udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. V žalobě uvedl, že je v zemi původu ohrožen na životě a vystaven psychickému nátlaku a stát není schopen mu zajistit ochranu, proto je přesvědčen, že splňuje podmínku pro udělení azylu podle . Dále uvedl, že jsou v jeho případě splněny humanitární důvody, na základě kterých bylo možno k udělení azylu použít . Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu rozsudkem ze dne 6. 10. 2005, čj. - 20, zamítl. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem.

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl včas podanou kasační stížností. Namítl, že při projednávání jeho žádosti o azyl došlo k pochybení žalovaného a že rozhodnutí žalovaného je nezákonné; dále parafrázoval některá ustanovení , o správním řízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), která žalovaný porušil, a upozornil na a Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že pochybení v řízení před žalovaným spatřuje v tom, že po celé řízení bylo porušeno jeho procesní postavení tím, že nebyl přizván tlumočník, prostřednictvím kterého by byl schopen podrobně a konkrétně odůvodnit okolnosti, pro něž požádal o udělení azylu. Stěžovatel dále namítl, že bylo povinností soudu, aby se zabýval jeho žádostí vzhledem k posouzení, zda skutečnosti, které stěžovatel uvedl, neodůvodňují udělení humanitárního azylu podle ; rovněž uvedl své přesvědčení, že důvody pro udělení humanitárního azylu podle splňuje. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Dále odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud poté vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl přitom k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti především namítl, že po celé řízení před žalovaným bylo porušeno jeho procesní postavení tím, že nebyl přizván tlumočník, prostřednictvím kterého by byl schopen podrobně a konkrétně odůvodnit okolnosti, pro něž požádal o udělení azylu. Stěžovatel podřadil uvedenou námitku ustanovení , jedná se však o důvod kasační stížnosti podle ustanovení , neboť je zde vytýkána vada řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.

Námitku stěžovatele týkající se nepřizvání tlumočníka v řízení před žalovaným Nejvyšší správní soud shledal nepřípustnou. Stěžovatel tuto vadu správního řízení uplatnil teprve v kasační stížnosti a z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o nový důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takový důvod kasační stížnosti je nepřípustný ( ).

Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítl, že bylo povinností soudu, aby se zabýval jeho žádostí vzhledem k posouzení, zda skutečnosti, které stěžovatel uvedl, neodůvodňují udělení humanitárního azylu podle . V této souvislosti vyjádřil své přesvědčení, že důvody pro udělení humanitárního azylu podle splňuje.

Podle dovolaného ustanovení lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, aniž bude zjištěn důvod pro udělení azylu podle . S charakterem tohoto ustanovení, které je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ představuje správní uvážení, se Nejvyšší správní soud podrobně vypořádal mj. v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, čj. - 72, publikovaném pod č. NSS, na který pro stručnost na tomto místě odkazuje.

Z rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že žalovaný možnost udělení humanitárního azylu vážil, ale na základě údajů sdělených stěžovatelem v průběhu řízení důvod hodný zvláštního zřetele nezjistil a humanitární azyl stěžovateli neudělil.

Jak již správně uvedl krajský soud v napadeném rozhodnutí, rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je vydáváno ve sféře volného správního uvážení příslušného správního orgánu; na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Soudní kontrola zákonnosti takového rozhodnutí proto nutně zůstává jen v rovině přezkumu dodržení procesních práv stěžovatele a posouzení toho, zda nebyly překročeny zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nebylo zneužito; takové rozhodnutí tedy soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu ( ). Jestliže správní orgán řádně zjistil a posoudil osobní situaci stěžovatele a sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud sám stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuváděl. Nejvyšší správní soud nemá pochybnost o tom, že správní uvážení žalovaného, které vyústilo v rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu s pravidly logického posuzování a podklady pro takový úsudek byly zjištěny řádným procesním postupem.

Krajský soud v Ústí nad Labem se tedy nedopustil žádného pochybení, jestliže k žalobní námitce přezkoumal rozhodnutí žalovaného ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle v omezeném rozsahu a shledal je správným.

Nejvyšší správní soud tedy zhodnotil stížní námitku stran nepřizvání tlumočníka v řízení před žalovaným jako nepřípustnou a stížní námitku stran neudělení humanitárního azylu podle jako nedůvodnou. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud v souladu s ustanovením Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní služby - převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé, a dále 2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením , , a d) a ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. března 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 49