Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 267/2005 - 39

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: M. K., zast. Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem AK Plzeň, Plynární 6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2005, č. j. – 17,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 4. 7. 2005, č. j. - 17, zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne 2. 12. 2004, č. j. OAM-3402/VL-10-04-2004, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobkyně o udělení azylu dle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „ “).

Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost.

V kasační stížnosti, podané proti rozsudku krajského soudu, stěžovatelka uplatňuje důvod obsažený v ust. , (dále jen ). V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že krajský soud opírá svá skutková zjištění o spisový materiál žalovaného, když je z něho zřejmé, že o azyl požádala stěžovatelka z důvodů nespokojenosti s ekonomickou situací v domovském státě, což nelze podřadit pod důvody uvedené v ustanovení . S tímto rozhodnutím stěžovatelka nemůže souhlasit, zvláště v okamžiku, kdy právě tento důvod lze podřadit pod pojem humanitární, na který je pamatováno v ustanovení . V domovském státě stěžovatelky si nelze zajistit jakékoliv zaměstnání spojené s obživou. Žádost o azyl podala až v okamžiku, kdy ji bylo uděleno správní vyhoštění a to bez možnosti vyjádřit se ke všem skutečnostem. Udělení humanitárního azylu v případě stěžovatelky správní orgán nezvažoval, neprovedl taktéž žádné šetření v domovském státě, aby tak prokázal či vyvrátil stěžovatelkou tvrzené skutečnosti. Nezabýval se tím, zda Bělorusko je demokratickým státem, kde jsou dodržována lidská práva a zda nejsou obyvatelé pronásledováni proto, že zemi opustili.

Správní orgán nevyvinul žádné úsilí ke zjištění pravdivosti stěžovatelkou tvrzených skutečností a přesto rozhodl negativně. Dle stěžovatelky rozhodoval na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, a nekompletního spisového materiálu.

Na základě výše uvedeného navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Součástí podané kasační stížnosti je i návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ust.

Žalovaný se k podané kasační stížnosti vyjádřil dne 15. 8. 2005, kdy ve svém podání popřel oprávněnost kasační stížnosti, odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky. Žalovaný neakceptuje stěžovatelkou vyslovené hodnocení nespokojenosti s ekonomickou situací v zemi původu jako důvodu pro udělení humanitárního azylu. Zdůrazňuje, že výrok o udělení či neudělení humanitárního azylu je vázán na ustanovení § 12 zákona. V daném případě byla žádost stěžovatelky zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Navrhuje kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek nepřiznat.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných kasační stížností, vyšel přitom z právního stavu platného v době vydání napadeného rozhodnutí ( ve spojení s ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 23. 11. 2004 na základě žádosti, v níž jako důvod opuštění vlasti stěžovatelka uvedla, že měla rodinné potíže. Matka je alkoholička, která se nestará o rodinu, zve si společnost domů. Doplnila, že přespávala na ulici a kvůli matce přestala chodit do školy. V Bělorusku si nemůže najít práci a vrátit se tam nechce. Dne 30. 11. 2004 byl se stěžovatelkou za účelem spolehlivého zjištění skutečného stavu věci sepsán za přítomnosti tlumočníka z ruského jazyka protokol o pohovoru k žádosti o udělení azylu. Stěžovatelka do protokolu upřesnila, že je v podstatě bezdomovec, i když bydlí u své sestry. Matka stěžovatelka si vodila společnost domů, a při jedné z akcí byla stěžovatelka ve věku 16 let známým matky znásilněna. Stěžovatelka tuto záležitost dále nijak neřešila, byla doma a nikam nevycházela. Stěžovatelka často přespávala na ulici, trpěla hlady a neutěšenými materiálními podmínkami v rodině, neboť matka neplatila poplatky za nájem, elektřinu, topení atd. Stěžovatelka několikrát zavolala na policii, která opilou matku odvedla a poté propustila. Stěžovatelka také záležitost konzultovala na místním oddělení policie, kde konstatovali, že jsou takové skandály běžné a snažili se jí pomoci radou, aby matka podstoupila protialkoholní léčení, s čímž matka nesouhlasila. Stěžovatelka po dosažení zletilosti setrvala v domě matky, snažila se najít práci. Tuto nenašla, neboť neměla patřičné vzdělání. Neměla tedy žádné výdělky a od matky se odstěhovat nemohla. Kamarádka z ČR ji poslal pozvánku a ona pak pracovala jako číšnice a pobývala v penzionu v Ž. R. O azyl ihned po příjezdu nepožádala, neboť o této možnosti nevěděla. Jiné potíže ve vlasti neměla. Žádné dokumenty na podporu svých tvrzení nedoložila.

Žalovaný na základě provedeného správního řízení vydal dne 2. 12. 2004 rozhodnutí, kterým žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou v souladu s ustanovením , neboť stěžovatelka neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení .

Stěžovatelka rozhodnutí žalovaného napadla žalobou. Krajský soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že skutkový stav byl zjištěn správně, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí a v souladu se zákonem zamítl žádost stěžovatelky o udělení azylu s odkazem na ustanovení jako zjevně nedůvodnou, když tato neopustila zemi původu z důvodů pronásledování za uplatnění politických práv a svobod či ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či zastávání určitých politických názorů, nýbrž z důvodu neutěšených rodinných poměrů a z důvodu ekonomických potíží.

V kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatňuje důvod obsažený v ust. , když má za to, že žalovaný v jejím případě rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neúplného spisového materiálu.

Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil, že stěžovatelka dovozuje taktéž důvod uvedený v ustanovení , tj. nesprávné posouzení právní otázky, když v kasační stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudu, který konstatoval, že důvody stěžovatelkou uvedené nelze podřadit pod důvody zakotvené v ustanovení . Dle stěžovatelky splňuje podmínky pro udělení azylu humanitárního.

S naplněním namítaných kasačních důvodů se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.

Při posuzování předmětných námitek vycházel Nejvyšší správní soud z níže uvedených ustanovení .

Podle ust. se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle ust. cit. zákona ve znění platném ke dni rozhodnutí se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.

Dle ustanovení , jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) cit. zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12.

Z výše citovaných ustanovení zákona vyplývá, že správní orgán má povinnost zjišťovat podmínky pro udělení azylu dle ust. pouze v případě, že žadatel o azyl důvody zde uvedené alespoň tvrdí. V daném případě však stěžovatelka ve správním řízení netvrdila, že je v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti či příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Bezprostředním důvodem žádosti o azyl byly v daném případě problémy ekonomické a tíživé rodinné poměry. Důvody tvrzené stěžovatelkou ve správním řízení nejsou z hlediska aplikace azylového zákona právně relevantními. Za této situace žalovaný správní orgán a následně ani krajský soud povinnost zjišťovat důvody pro udělení azylu dle ust. neměli.

Pokud se stěžovatelka domnívá, že žalovaný pochybil, když stěžovatelce neudělil humanitární azyl, nelze s ní souhlasit.

Žalovanému v daném případě nepříslušelo hodnotit azylové důvody podle , neboť žádost stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou. Zamítnutím žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné je konečným rozhodnutím ve věci bez toho, aniž by byla zjišťována existence některého z důvodů pro udělení azylu podle zákona. Podmínkou pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v ustanoveních a zákona je přitom nezjištění existence důvodů pro udělení azylu podle zákona a neudělení azylu podle tohoto ustanovení. Správní orgán v dané věci správně zamítl žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou a v takovém případě se však již v odůvodnění svého rozhodnutí nemusel zabývat posouzením o splnění či nesplnění podmínek podle , stejně tak nemusel posuzovat stav dodržování lidských práv v zemi původu stěžovatelky.

Shodně s názorem krajského soudu Nejvyšší správní soud neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu se , pokud podmínky pro udělení humanitárního azylu v případě stěžovatelky neposuzoval.

Námitka stěžovatelky směřující k nečinnosti žalovaného, který nevyvinul jakékoliv úsilí ke zjištění pravdivosti stěžovatelkou uváděných skutečností a taktéž neučinil žádná vlastní šetření, aniž by stěžovatelka konkretizovala, jaké důkazy měl žalovaný provést či jakým směrem měl svá zjištění zaměřit, není opodstatněná. Z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by správní orgán byl povinen prokazovat z vlastní iniciativy žadatelova tvrzení. Důkazní břemeno v azylovém řízení vázne na žadateli. Povinností, správnímu orgánu zákonem uloženou ustanovením , je zjistit skutečný stav věci, a to pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Žalovaný za situace, kdy stěžovatelka netvrdila a neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o možném pronásledování z právně relevantních důvodů zakotvených v ustanovení , postupoval v souladu se zákonem, když aplikoval ustanovení a žádost stěžovatelky zamítl jako zjevně nedůvodnou. Ve správním spise je založena žádost o udělení azylu, vlastnoručně psané důvody žádosti, jakož i protokol o pohovoru k žádosti o udělení azylu. Informace obsažené v těchto listinách jsou dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení , neboť z nich jednoznačně vyplývá absence tvrzení relevantních důvodů, která je podmínkou aplikace citovaného ustanovení. V daném případě důvody uvedené opakovaně stěžovatelkou ve správním řízení, tj. problémy ekonomické a rodinné, nelze podřadit pod některý z důvodů uvedených v ust. cit. zákona. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je seznatelným způsobem zřejmé, které skutečnosti byly jeho podkladem i jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Rovněž je z něj zřejmé, proč žalovaný žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou. Žalovaný své povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, dostál a opatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí žalovaného vydáno v souladu se zákony a je také dostatečným způsobem odůvodněno. S ohledem na důvody žádosti na zahájení řízení o udělení azylu uváděné stěžovatelem je třeba rozsah provedeného dokazování považovat za zcela dostačující.

Stěžovatelka v podané kasační stížnosti dále namítá neúplnost spisového materiálu. V řízení před krajským soudem však stěžovatelka toto tvrzení zpochybňující rozhodnutí žalovaného neuvedl. V textu žaloby (která, jak soud podotýká, byla sepsána na standardním formuláři pro žalobce v azylových věcech) se omezila pouze na obecné výtky týkající se procesních pochybení žalovaného správního orgánu v průběhu řízení o udělení azylu. Poukaz na neúplnost spisového materiálu je tak v řízení před kasačním soudem novou skutečností. Nejvyšší správní soud nemůže ze shora uvedených důvodů přihlížet k výše uvedené stížnostní námitce, neboť se jedná o nově namítaný důvod neuplatněný v řízení před krajským soudem. Je zřejmé, že tato skutečnost nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem, ač uplatněna být mohla a tvoří z tohoto pohledu novum ve smyslu Nejvyšší správní soud ve smyslu výše citovaného ustanovení nepřihlížel při rozhodování ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.

Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaných důvodů kasační stížnosti ve smyslu ustanovení a b) , když naopak shledal, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, jestliže žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Protože stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech řízení, jak výše uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. března 2006

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu