Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 34/2005 - 92

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce M. Y. P., zastoupeného JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou v České Lípě, Náměstí T. G. M. 169, 470 01 Česká Lípa, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2004, čj. OAM-227/LE-B01-B02-2004, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2004, čj. -53

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 19. 4. 2004, čj. OAM-227/LE-B01-B02-2004, žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu, ve znění Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 9. 12. 2004 zamítl. Dospěl k závěru, že skutečnosti, které žalobce v průběhu správního řízení uváděl (ekonomické problémy a potřeba legalizovat pobyt v České republice), nejsou těmi, které svědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v zákona azylu.

Proti tomuto rozsudku žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil včas podanou kasační stížností, v níž neuvedl žádné její důvody. Krajský soud jej proto usnesením vyzval, aby kasační stížnost v tomto směru doplnil.

Dne 18. 1. 2005 stěžovatel požádal, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, a uvedl, že důvody kasační stížnosti doplní ve lhůtě 14 dnů. Dne 1. 2. 2005 pak doplnil, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v a b) Tvrdil, že správní orgán ani krajský soud nezhodnotil řádně jeho osobní poměry, jinak by muselo být rozhodnuto v jeho prospěch. Připomněl složitost ekonomických poměrů ve Vietnamu s tím, že i on se cítil být ohrožen na životě, neboť ve Vietnamu neměl základní podmínky k životu. Oproti tomu v České republice si za pomoci krajanů našel bydlení i zaměstnání a je schopen se o sebe postarat.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je stěžovatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj. tehdy, pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel především namítl nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné posouzení právní otázky, tj. zda na jeho případ lze aplikovat ustanovení zákona o azylu [ ].

Ze správního spisu, zejm. z protokolu o pohovoru ze dne 16. 4. 2004, vyplynulo, že stěžovatel odešel z Vietnamu z ekonomických důvodů. Pracoval jako zemědělec a jeho příjem mu nestačil na obživu rodiny. Jiné zaměstnání nezískal. Pomoc mu nabídl kamarád žijící v České republice, a proto sem z Vietnamu přicestoval (nelegálně). O azyl požádal poté, co jej zadržela Policie ČR, neboť potřeboval získat doklady pro pobyt v České republice, aby tu mohl pracovat a vydělávat peníze.

Nejvyšší správní soud odkazuje na dosavadní správní judikaturu, z níž plyne, že problémy ekonomického rázu nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu. Přitom obtíže s obživou či seberealizací plynoucí z hospodářských potíží země nelze vnímat jinak, než-li právě jako důvody po výtce ekonomické. Konstantně správní soudy nahlížejí i na snahu o legalizaci pobytu v České republice. Ani ta nemá nic společného s důvody, o kterých hovoří ustanovení § 12 zákona o azylu. Jak správní orgán, tak krajský soud tedy osobní poměry stěžovatele a s tím související právní otázku posoudily správně.

Stěžovatel dále uvedl, že kasační stížnost podává také z důvodu , aniž cokoli dalšího dodal. Jelikož pouhý odkaz na zákonné ustanovení nelze považovat za stížní bod, je v tomto rozsahu kasační stížnost nepřípustná ( ).

Lze shrnout, že Nejvyšší správní soud zhodnotil všechny přípustné stížní námitky jako nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti ( ), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. března 2006

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu