Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 287/2005 - 49

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: CH. B. N., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2005, č. j. OAM-72/LE-VL02-2005, o odvolání žalobce-stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2005, č. j. - 34,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2005, č. j. - 34, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením nebyl žalobci pro řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2005, č. j. OAM-72/LE-VL02-2005 vedeném před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. ustanoven zástupce z řad advokátů. Podle záhlaví napadeného usnesení rozhodoval Krajský soud v Ostravě o ustanovení zástupce žalobci pro řízení před krajským soudem, čemuž odpovídá i odůvodnění napadeného usnesení, nikoliv však výrok, podle něhož „Žalobci se pro kasační řízení zástupce z řad advokátů neustanovuje.“ Krajský soud v Ostravě (dále krajský soud) dospěl k závěru, že žalobce, který požádal o ustanovení bezplatného zástupce již v žalobě, měl dostatečné příjmy k tomu, aby si mohl zástupce-advokáta sjednat ze svých vlastních prostředků. Tento závěr učinil krajský soud na základě zjištění, že žalobce žije se svou družkou ve společné domácnosti a byl činný jednak jako stavební dělník a jednak jako podnikatel v oboru stavebnictví s příjmem okolo 7000 Kč měsíčně, vlastní automobil zn. Š. 120 L, r. v. 2003. Dále krajský soud vycházel z toho, že žalobce pro firmu U. spol. s r. o. pracoval s menšími přestávkami téměř nepřetržitě jako subdodavatel na stavbách firmy již od roku 1999 a to nejprve na základě živnostenského listu a od roku 2002-2004 jako pracovník podnikatele pana H. Ze zprávy U. spol. s r. o. ze dne 20. 6. 2005 krajský soud dále zjistil, že žalobce prováděl v subdodávkách stavební práce v letech 2000-2004 v objemu 200 000 Kč ročně. V době rozhodování krajského soudu byl žalobce ve vazbě.

Proti usnesení krajského soudu podal včas kasační stížnost žalobce, nyní stěžovatel ( ) a domáhal se jí zrušení napadeného usnesení. Nesouhlasil se závěry krajského soudu a namítal, že je dlouhodobě ve vazbě, už skoro 2 roky, bez příjmu a bez majetku. Pokud krajský soud vycházel z toho, že spolupracoval s firmou U. spol. s r. o., odpovídá údaj o subdodávkách stavebních prací v objemu 200 000 Kč ročně, avšak nejednalo se o čistý zisk pro něj, v této sumě byly zahrnuty i náklady i odměny za pomocné práce, které musel zajistit. Kolik mu činil čistý zisk by mohli vypovědět svědkové, které označil v kasační stížnosti.

Pro řízení o kasační stížnosti není stěžovatel zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení , což v tomto případě nebrání věcnému přezkoumání napadeného usnesení krajského soudu. Nedostatek zastoupení stěžovatele před Nejvyšším správním soudem v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti (tak již rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci , rozhodnutí uveřejněno ve Sb. NSS 486/2005).

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením , 3 a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu písemností ze dne 23. 12. 2004, dne 21. 1. 2005 s ním byl sepsán-vyplněn formulář žádosti o azyl za účasti tlumočníka z jazyka vietnamského a dne 2. 1. 2005 s ním byl proveden pohovor dle za účasti tlumočníka z jazyka vietnamského ve vazební věznici v Ostravě. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2005, č. j. OAM-72/LE-VL02-2005, podal stěžovatel u krajského soudu dne 25. 2. 2005 a uvedl v ní, že se nachází ve vazební věznici v Ostravě 1. Poté mu krajský soud doručoval své písemnosti do vazební věznice v Ostravě 1 a stěžovatel na ně odpovídal. V písemnosti ze dne 20. 6. 2005 stěžovatel krajskému soudu na jeho dotaz sdělil, že je ve vazbě od 6. 8. 2004 a je proti němu vzneseno obvinění pro trestný čin podle trestního zákona. Ve vazební věznici v Ostravě 1 se stěžovatel nachází dosud, respektive se tam nacházel i dne 7. 2. 2006, neboť tento den mu tam byla doručena písemnost Nejvyššího správního soudu.

Z obsahu spisu tedy vyplývá, že stěžovatel je od 6. 8. 2004 dosud ve vazební věznici a podle svých údajů nemá po tuto dobu žádný příjem. Za této situace Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit se závěrem krajského soudu. Stěžovatel podle něj měl dostatečné příjmy k tomu, aby si mohl advokáta sjednat ze svých vlastních prostředků. To určitě platilo do vzetí stěžovatele do vazby. Poté je k této skutečnosti, tedy vzetí do vazby, v níž údajně práci nevykonává a nemá proto žádný příjem, nutné přihlížet. Tato situace přitom trvá již dlouhodobě.

Krajský soud přitom stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů právě proto, že u stěžovatele nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Podle ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků.

Podle ustanovení navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

Tím, zda stěžovatel potřebuje zástupce k ochraně svých práv v řízení před krajským soudem, v němž není povinné zastoupení advokátem, se krajský soud nezabýval a proto z tohoto hlediska nemohl napadené usnesení krajského soudu přezkoumat ani Nejvyšší správní soud.

Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesené krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení ( ), protože stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti byl prokázán.

Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že napadeným usnesením nebyl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro kasační řízení (jak již zmínil výše), ačkoliv správně šlo o rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. K tomuto došlo určitě jen nedopatřením při vyhotovování napadeného usnesení. K opravě tohoto nedopatření nepřistoupil krajský soud před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu a Nejvyšší správní soud nevyzval krajský soud k jeho opravě ve smyslu ustanovení za použití ustanovení , protože především z jiného důvodu přicházelo v úvahu zrušení napadeného usnesení a jeho oprava by tak byla nadbytečná.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 31. března 2006

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu